Vítkovy první zuby

Jak jsem řekla, novinek je víc než dost, takže to vezmeme pěkně popořádku. Začneme „zdravotním“ stavem. Vítkova váha se lehce přehoupla přes 8 kilo a klube se nám z něj čahoun. Měří totiž 68 cm a paní doktorka říkala, že z něj bude dlouhán. Co se týká palečků, vše zlé je zapomenuto. Na poslední kontrole nám pan doktor pověděl, ať převazujeme ještě týden a pak konec. Od té doby je vše v pořádku, takže se úplně v klidu může Vítek věnovat své, v tuhle chvíli nejoblíbenější činnosti, strkání palečků (někdy zkouší celé chodidlo) do pusy. Je legrační ho u toho pozorovat. Také jsme byli na kontrole na kožním. Suché flíčky se objeví sem tam, možná jednou, dvakrát, do měsíce. Takže namažeme a oni zase rychle zmizí. Pan doktor říkal, že je to v pohodě, časem se už neobjeví. Na další kontrolu nás objednal až na říjen, takže je zřejmě opravdu vše v pořádku. Taky jsme o pár dní dřív absolvovali 6ti měsíční prohlídku. Paní doktorka byla nadšená. Vítek je ve skvělé kondici, probrali jsme příkrmy, které zvládá bez jakéhokoliv problému. Nejzajímavější okamžik prohlídky přišel ve chvíli, kdy se paní doktorka podívala Vítkovi (jak jen to nazvat) na pindíka. Kontroluje mu ho při každé prohlídce, ale tentokrát to vzala pečlivě. Pokusila se Vítkovi přetáhnout kůžičku. A povedlo se, i tahle „část těla“ je v pořádku. Vítek se u toho tvářil překvapeně a já se musela začít smát. Každá maminka chlapečka určitě ví, jak to myslím.

V týdnu, kdy panovaly extrémní horka, jsme byli objednáni na focení do ateliéru v Praze. Jára si vzal dovolenou, takže jsme to pojali jako rodinný výlet. Večer jsem počasí proklínala, protože bylo fakt hrozně. Ale protože náš chlapec je statečnější než princové z pohádky vše zvládl na jedničku. Cestu autem, focení samotné i cestu zpět. Ke konci focení byl sice trochu mrzutější a odmítl se usmívat, ale v rámci toho všeho, už toho na něj bylo prostě moc. Přesto, jak sami uvidíte, Vítek je frajer jako námořník, jako námořník s čepicí nebo když sedí v kýbli nebo v krabici. Po cestě zpět domů jsme se stavěli v obchodním domě s nábytkem. Páni, tam bylo tak krásně, že Vítek usnul okamžitě po prvním nádechu toho příjemného vzduchu. Nákup celý prospal, stejně tak část cesty. Když jsme dorazili domů, osprchovala jsem ho, dala pořádnou dávku mléka a představte si, on úplně ožil. My s Járou únavou padali na gauč a on byl úplně v pohodě, jako by se za celý den vůbec nic nedělo. Byla jsem za to ráda, protože ten den byl fakt náročný.

Před několika dny se Vítek také začal krásně přetáčet na bříško. Jde mu to opravdu krásně, je to takový elegantní pohyb. Na břiše se mu moc líbí, takže teď spíš hlídám, aby po jídle chvíli vydržel v klidu a ne hned na břicho a jídlo na deku. Na břiše se krásně rozhlíží a snaží se natahovat po hračkách. Jelikož ho přetáčení moc baví, přetáčí se i v postýlce, takže někdy noční spánek naruší pláč, kdy se přetočí na bříško a ve tmě se lekne a začne plakat. S tím souvisí i nová spací poloha. Skoro každou noc teď Vítek spí na boku. Když se na něj podívám, jak tam v té postýlce leží na boku, vypadá úplně jako dospělák. Někdy má tak rozkošnou polohu, že musím dojít pro Járu, aby se šel podívat a chvíli tak stojíme nad postýlkou, oba s úsměvem a pocitem lásky k tomu našemu miláčkovi.

No a konečně se dostávám k té největší novince. Slavnostně hlásím, že máme ZUB. Už před několika dny jsem si všimla, že má Vítek spodní dásničky takové naběhlé a prosvítá sem tam bílá barva. Tak jsem si říkala, to bude zub. Pak jsem to na pár dní pustila z hlavy. Jeden den, když jsem byla na návštěvě u mamky, seděl Vítek u ní na klíně a mě napadlo, zkusit se tam zase po čase podívat. Nahrnuly se mi slzy do očí, protože na mě vykoukl krásný bílý zoubek. Větší část už byla proříznutá a obešlo se to bez jediné slzy, bez teploty, bez trápení. Hned jsem to volala Járovi, mému taťkovi i druhé babičce. Všichni měli velkou radost a při první příležitosti, chtěli tu malou bílou krásu vidět. O několik dní později, se začal hned vedle klubat další. A ten nás bohužel trápí o trochu víc. Vítek je trochu nevrlý, hodně si do pusinky sahá, takže prohazuju kousátka v lednici a občas mu to místo svým prstem masíruju. Někdy je to lepší, někdy ne. Ale už chybí jen kousek a bude taky venku, takže snad se to potom zlepší.

Snad jsem na nic nezapomněla, pokud ano, povím Vám o tom někdy příště. Těch novinek a kouzelných situací je totiž každý den hned několik a já mám pocit, že Vítek je den ode dne šikovnější, chytřejší a vnímavější.

Hezké a veselé letní dny Vám přejí

Vítek a Gábina