V den odjezdu jsme vstávali brzy, protože nás čekala ještě kontrola u doktora a druhý screening. Zjistili jsme, co v sobě vlastně nosím za poklad. Jestli to bude chlapeček nebo holčička si zatím necháváme pro sebe a v rodině se začínají uzavírat sázky.
Na odjezd na dovolenou jsem se vůbec netěšila. Ono jako když jede jedna těhotná s bandou dalších 11 lidí, kteří si vezou zásobu beček piv, slivovice a dalšího alkoholu, vypovídá asi o všem. Odjezd byl naplánovaný na 11 hodinu večerní, kdy měli být všichni připraveni, sbaleni a schopni odjet. O půl 1 ráno jsme tedy konečně vyrazili. Nečekaně.
Dny se tady hrozně vlečou a tak nějak se vpíjí do sebe. Každý den jsou všichni opilí, užívají si dovolenou po svém a mně je z toho všeho tak nějak divně. Jelikož nikdo není ráno schopný vstávat, tak na pláž chodím sama, podnikám sama výlety a užívám si to tak, jak kdyby to byla ta nejúžasnější dovolená. S přítelem se vždycky večer stihneme dohádat a druhý den se snažíme udobřovat.
Největším překvapením pro mě bylo, že i když se hádáme a zlobíme se na sebe, i přesto mě požádal o ruku. Říkáte si, jaká romantika, u moře při západu sluce a jak jsem z toho musela být určitě nadšená. Žádnou romantiku ale nečekejte, nebudu tady popisovat příběh jak z pohádky. Měl to prej sice naplánované uplně jinak, ale situace si vyžádala své.
Jsem z toho docela na vážkách, protože jestli má celý náš budoucí život vypadat tak, jako na dovolené, asi to tak ani nechci. Máme ještě 7 dní na to, abychom to pořešili a zjistili, jestli je to opravdu to, co chceme.
Dneska se chystám trajektem na Korčulu, abych si prošla město a vyzkoušela jinou pláž. Uvidím, jestli opět pojedu sama nebo se někdo z těch 11 dalších lidí přidá a pojede se mnou.
Tímto se pro dnešek loučím a jdu svůj přenosný inkubátor nacpat do plavek a něčeho, v čem mi nebude tak horko.
Vendy je v 22. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?