Venkovská idyla

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Rodiče odjeli v sobotu na dvoutýdenní dovolenou a tak jsme tradičně nastoupili do služby. Dům, zahrada a především zvířectvo potřebují péči dvakrát denně, a tak vždy v době dovolených se tu s mou sestrou podle potřeby a našich možností střídáme, aby si i děda s babí mohli od všeho odpočinout a načerpat síly. V době, kdy jsme s Janou ještě obě studovaly, to bylo velmi jednoduché, rodiče dovolenkovali většinou v termínu zkouškových období, kdy jsme měly obě relativně volno. Naši se vyhýbají sezóně, na dovolenou jezdí pokud možno koncem června nebo na přelomu srpna a září, což nám za studií více než vyhovovalo. Pak jsme postupně přešly do fáze mateřské nebo rodičovské, takže můžeme v tomhle zaběhnutém trendu pokračovat. No a než se budeme obě dvě definitivně vracet do pracovního procesu, budou rodiče v důchodu.
Rozhodně mi ale tyhle povinné „služby“ kolem domu a zahrady nevadí. Má to své nesporné výhody. Je tu klid, čerstvý vzduch, spousta zábavy pro Honzíka a přirozený zdroj naturálií. Dozrávají jahody a třešně, postupně se přidá rybíz, maliny, angrešt; koncem prázdnin to bývají pak už i švestky, rajčata, cukety, okurky a spousta dalších druhů zeleniny nebo ovoce, za které bych v Praze na tržišti musela draze platit. Čerstvá vajíčka nebo třeba králičí maso taky nejsou k zahození. Vlastně celoročně čerpáme plody babiččiny zahrádky a dvorku. Co se v létě nesní napřímo, to s babičkou zavaříme, naložíme nebo zamrazíme. V průběhu roku si pak fasujeme nakládané okurky, červenou řepu, domácí marmelády nebo maso do mrazáku. Děda nám z legrace říká kobylky z Prahy. 😀

POVÍDEJTE SI S JARKOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Ale nemyslete, za tou spoustou dobrůtek je taky hodně práce. A tak se naše dny tady podobají jeden druhému. Ráno vstaneme, po snídani dojdeme nakrmit slepičky, holuby a králíky, všem jim dáme čerstvou vodu a jdeme zalévat zahrádku. Než zaliju skleník, rajčata a cukety na kompostě a všechny truhlíky s květinami, je čas na svačinu. S Honzíkem jako vrchním zalévačem je to totiž záležitost nejméně na hodinu a půl. Chodí se svou malou konvičkou a cmrndá vodu všude, kde ho napadne. Dnes ráno například zalil kocourovi granule v misce a včera večer pro změnu mou levou nohu. Dvakrát. Dneska bude možná na řadě pravá. Po svačině si trochu hrajeme, jdeme na nádraží zkontrolovat vláčky a je čas vařit oběd. Po obědě Honzík spinká (tady na venkově vydrží spát skoro tři hodiny, asi otrava kyslíkem) a já mezitím tak porůznu dělám něco kolem domácnosti nebo zahrady – vypleju nějaký záhonek, zavařím jednu várku jahodové marmelády, zaštípu výhony na rajčatech, pověsím vyprané prádlo… Zkrátka co je potřeba. Někdy jen odpočívám v lehátku s háčkem v ruce nebo plánuju zařízení našeho nového domova. Po odpolední svačince zase s Honzíkem děláme něco společně na zahradě a kolem půl šesté nastupuje druhá směna na krmení a zalévání. V sedm jsme tak akorát hotoví, přesuneme se domů na večeři, nakrmíme ještě rybičky v dědově akvárku a já mám už jen sílu vykoupat Honzíka a jít si s ním lehnout. Těhotenství je znát, snadněji se unavím. I během dne musím víc odpočívat. Chvilka nošení konví při zalévání nebo sekání kosou stačí k tomu, aby mi mírně ztvrdlo bříško – jasný signál, že je potřeba dát si pauzu. A tak se snažím poslouchat své tělo a Filípka a nepřepínat se. Manžel na to na dálku z Prahy dohlíží, tak musím poslouchat. 😉

Mějte krásný týden!
Jarka

Jarka právě prožila 24. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?