Vendelín, Barnabáš nebo…?

S úvahami nad jménem se ovšem musím opět vrátit do minulosti, do doby, kdy jsme vymýšleli jméno pro našeho prvního syna. Vlastně ještě o pár dalších let zpátky! Možná budeme vypadat s manželem jako blázni, ale poprvé jsme se o dětech, jejich počtu a jménech bavili asi po týdnu nebo dvou chození. 😀 Zjistili jsme, že se nám líbí stejná nebo podobná jména a z úcty k manželově mamince, která už dlouho není mezi námi, jsme se shodli, že budeme vymýšlet jména od V – jmenovala se Věra. Pro holčičku to bylo jasné dávno před tím, než jsme vůbec počali miminko. Vybrali jsme Verunku.

Jméno pro chlapečka byl ale pěkný oříšek. Hodně jmen na V totiž nejen začíná, ale i končí, což mi vzhledem k příjmení vadilo – začíná také na V a mně připadá, že by to bylo takové koktavé. A tak nám z výběru hned vypadl např. Václav, jméno, které se mi jinak líbí. Zavrhla jsem i všechna jména končící na –slav(a) nebo –mír(a). Ne že bych měla něco proti slovanským jménům, ale připadá mi to prostě trošku nepraktické, vysvětlovat pak např. kolegům cizincům, že jsem sice Jaroslava, ale všichni mi říkají Jarka. Oni pak stejně komolí oboje a nemají k tomu žádný ekvivalent ve svém rodném jazyce. Z těch chlapeckých jmen na V, která nám zbyla, mi všechna připadala nějak „praštěná“ – velmi neobvyklá nebo až příliš exotická na můj vkus. Manžel pořád operoval s Vendelínem. Zpočátku jsem se tomu smála, zdálo se mi to právě úplně mimo.

POVÍDEJTE SI S JARKOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Ale za ty tři roky jsem si na Vendelína tak zvykla, že se mi to jméno začalo líbit, a když jsem otěhotněla, už jsem s ním počítala jako s hotovou věcí. Sice jsem narážela na poněkud nechápavé reakce okolí, ale brala jsem to s humorem. Jenže manžel se najednou začal cukat, že je to vážně moc ujeté a že to našemu prckovi přece nemůžeme udělat! A tak jsme chlapecká jména na V zavrhli a vybírání začalo znovu od začátku. Původně jsme nechtěli dávat ani jména po rodičích nebo prarodičích, aby to tomu, na jehož jméno by třeba nedošlo, nebylo líto. Jenže ouha, zjistili jsme, že klučičích jmen, která se nám líbí, je v celém kalendáři tak hrozně málo! A Jan byl ze hry, protože se tak jmenuje můj taťka. Filipa zase vyřadil manžel, že se tak kdysi jmenovalo jeho morče a že přece nemůže syna pojmenovat po morčeti! Nakonec jsme se vrátili k tomu Janovi, zeptali se mých rodičů, jestli jim to nebude vadit (taťka byl myslím naopak polichocen) a rozhodli se pro Honzíka. Já jsem ještě nějakou dobu zvažovala, že bychom synovi do rodného listu nechali zapsat dvě jména, Jan Vendelín, s tím, že Vendelín by byl jen jako druhé jméno a tím pádem bychom ho oslovovali Honzíku, ale nakonec jsem i tuto myšlenku zavrhla. Vendelín nám tak zůstal jen jako pracovní název pro miminko. 🙂

Zajímavé je, jak s druhým dítětem jde spousta věcí mnohem snáz, člověk už tomu nemusí zdaleka věnovat tolik času a příprav jako poprvé. Verunka nám zůstala v záloze (možná na nějaké příště?) a pro chlapečka se to taky vykrystalizovalo nějak samo a rychle. U druhorozených dětí se asi prostě vážně nějak obrousí hrany či co, protože teď už manželovi jméno po morčeti nevad. 😀 Takže k Honzíkovi přibude Filípek. Tedy snad, tuhle totiž manžel nadhodil ještě Barnabáše. Jestli se má ale druhý syn jmenovat Barnabáš, tak musíme nechat Honzíkovi na matrice přepsat jméno na Vendelína. Vendelín a Barnabáš by byli dobrá dvojka, že? 😀

Krásný týden!

Jarka a Filípek 😉

Jarka právě prožila 18. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?