Nedávno jsem se zmínila o tom, že nás čeká hektické období. A nemyslela jsem tím pořizování výbavičky pro miminko nebo běhání po vyšetřeních. Po pěti letech v nájemním 2+1 se nám podařilo koupit větší byt, takže se poprvé v životě těšíme „do svého“. Samozřejmě to s sebou nese velké plány a taky útraty, protože tam není vše úplně podle našich představ a některé věci si vyžadují rekonstrukci. A jak to tak bývá, když už se bude dělat toto, tak to už rovnou uděláme i tohle a tamto… A nabaluje se to jako sněhová koule. A tak si v posledních dnech listuji katalogy, vybírám obkladačky a podlahy, vymýšlím, jak by se mohla udělat předsíň, jakou koupit sedačku do obýváku a podobně. Manžel mě krotí, nic jiného mu ani nezbývá, já bych vybírala jen očima a pak se vždycky divím, na jakou částku jsme se to dostali. A pak zase v seznamu škrtám a jedeme pěkně od začátku. No je to veselé.
POVÍDEJTE SI S JARKOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!
Nejvíc se ale těším na dětské pokojíčky! Zatím tedy asi budeme zařizovat jen jeden pro kluky na hraní, spaní bude ještě dlouho společně s námi v ložnici. Naštěstí je dost velká, abychom k manželské posteli z každé strany mohli napevno přirazit dětské postýlky bez bočnice a vytvořit tak velké letiště pro všechny. Nejsem zastáncem spaní miminek či batolátek v odděleném pokoji. Myslím, že pokud si to nežádá situace (např. extrémní citlivost dítěte na jakékoliv rušivé zvuky nebo přítomnost osob v místnosti, kde spí), není třeba učit malé miminko spát samotné v oddělené místnosti. A i pro mě bylo mnohem pohodlnější, když jsem při kojení v noci nemusela vstávat z postele, ale jen si Honzíka posunula blíž k sobě. I teď, kdy už pár měsíců nekojím, usínáme většinou společně přitulení k sobě, pak se Honzík odkulí k sobě do postýlky a během noci podle potřeby si zase vleze ke mně. Nedělá to ale vždy. A myslím, že časem poznáme, až bude zralý na samostatné spaní. Zřejmě to bude stejně až společně s bratříčkem. Rozhodně nepovažuji za šťastné odsunout prvorozené dítě do pokojíčku, když se narodí druhý potomek. Pokud by ovšem Honzík sám projevil zájem o spaní ve velké postýlce v pokojíčku, zatímco bráška bude ještě v miminkovském věku v ložnici, bránit mu v tom samozřejmě nebudeme. Spíš si ale myslím, že bude chtít zůstat společně s námi co nejdéle. Tak jako tak ho čekají velké změny. Napřed stěhování, přesun jeho postýlky na tatínkovu stranu postele a pak ještě malý vetřelec… Uvidíme, jak to všechno zvládne. Určitě vám o tom podám zprávu. 😉
Ještě jednu moc důležitou věc jsem chtěla zmínit! Minulý týden jsme absolvovali první focení ve Fotopromě. Byl to moc hezký zážitek. Honzík měl s sebou jako garde mou babičku, kterou úplně zbožňuje, četli si spolu v knížce a já se tak mohla soustředit na focení. Krom toho jsem se osobně seznámila i s oběma těhulkami z Klubu, Denisou a Eliškou. Obě jsou velice milé a čas strávený společně s nimi byl moc fajn. Díky, holky, za moc krásné dopoledne! A málem bych zapomněla na dámy z Fotopromě. Věnovaly se nám s maximální péčí a já se už moc těším na výsledek!
A to je pro dnešek všechno, na příště si pro vás schovávám jméno pro našeho drobečka 😉
Mějte se krásně!
J.
Jarka právě prožila 17. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?