Velké odhalení

Co se týče okolí, tak mi je to jedno co si kdo myslí, je to můj život, vím jak jsem si ho poskládala a zařídila. Sama ho žiju. Nepotřebuji aby mi to někdo připomínal, nebo říkal co a jak. Každý ať si zamete před vlastním prahem. Ale moje máma to je něco jiného. Už jsem jí v životě zklamala mockrát a nezasloužila si to. Vždycky stála u mě, sice svým způsobem a jinak než bych si přála, ale stála a byla tu pro mě. Takže jsem se bála, že bude křičet, plakat nebo já nevím co všechno by mohla dělat. Ale naštěstí to proběhlo dobře. Ona je plašan a trošku vidí všechno černě, takže obavy tam určitě jsou a jsou tam nejspíš i za mne, protože já, když se podívám na toho svého chlapa, tak mu věřím. Dá se říct, že víc než sobě. No, tajemství je venku a mě se ulevilo. Příští týden se to doví druhá babička a já se pak už budu jen kulatit.

Nejmilejší ale byla reakce dcery, která mě od včerejška pořád pusinkuje a hladí mi bříško a vykřičela by to do světa. Hlavní starost, kterou měla, bylo jak to miminko budeme krmit, když mi v prsou nezbylo po Maxovi, žádné mlíčko.

A jak jsme na tom? Minulé pondělí jsem byla na odběrech krve. Sestřička mi nejdříve napíchla špatnou cévu, divila se že to neteče a když jsem jí řekla, že mi obvykle odebírají krev z té vedle, říkala, že to je jedno a ptala se mě, jestli jsem pila. Po asi 2 minutách ale přeci jen zkusila tu druhou a světe div se, krev tekla jako voda.

Taky jsem se objednala na prvotrimestrální screening do Gennetu na Letné. K doktorovi jdu až 6.6. a bála jsem se, aby pak na mě zbylo místo. Chtěla bych totiž odmítnout tripple testy a řídit se jen tím, co mi prozradí tento screening.

Debatujeme o jménech, já si pořád stojím za tím, že to bude kluk, takže nad ženskými ani nepřemýšlím. Partner si myslí opak, takže to máme asi rovnou už i rozdělené a jen si říkáme na jaké jméno jsme kápli. Ano, asi je brzo, ale ono není nijak moc co jiného řešit. Mně je pořád stejně blbě, nic se nezlepšuje ani nezhoršuje, návštěvy doktora jsou daleko od sebe tak holt vymýšlíme blbosti. Hlavně když já jsem na nemocenské.

A potíže? Jak jsem naznačila, jsem dnes 8+4 a potíže jsou pořád stejné, celé dopoledne nemůžu fungovat, jak je mi blbě, a pak cele odpoledne nemůžu nic jíst, protože mi je blbě ze všeho co vidím. Jsem neustále unavená. Dneska jsem si dáchla na tři hodiny odpoledne. Zadýchávám se do kopce, nemůžu ležet na zádech, nemůžu ležet na pravém boku a musím si dát alespoň jedno kafe denně nebo mám pocit, že omdlím. Takže jsem si začala dělat moka kávu, která je přeci jen slabší než espreso, ale pořád lepší než rozpustná. Poslední dny mám chuť na rajčata a dnes mi holky připomněly pizzu, tak si jí asi zítra zařídám. Také jsem přišla na to, že ráno do sebe dokážu dostat cereálie s mlékem, ne že by se mi tak moc ulevilo, ale alespoň se mi nechce blinkat.

Přemýšlím, že si koupím Angelsound, vy jste ho některá měla? Názory na něj znám a snažím se jít zlatou střední cestou. V pozdějším stádiu bych ráda používala už jen stetoskop, ale teď nad AS přemýšlím. Co myslíte, Máte zkušenosti?

Už jsem hodně unavená, zavírají se mi oči, ale mám ještě hlad, tak se půjdu podívat do špajzky jestli tam něco pro mě není. Vy pohlaďte bříška, děti a podobně a mějte se krásně.

S láskou Šárka