Vánoční jízda pokračuje

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Jako každý rok, jsme 25.12. začali naši okružní cestu po naší velké rodině. 🙂 Z Mělníka jsme tedy vyrazili do Náchoda, k mé tetě a podívat na moji babičku, která tam žije v domově pro seniory. Na Vánoce v Náchodě jsem se vždy velmi těšila, ale letos jsem z toho měla i trošku obavy, vzhledem ke složitější rodinné situaci mé tety a také ke zhoršujícímu se zdraví mé babičky. Nebudu zacházet do detailů, ale musím říci, že i navzdory nepřízni, se setkání nakonec vydařilo. A i když se objevily i nějaké slzičky, bylo i dost smíchu a to je důležité. 🙂 Člověk je opravdu velmi odolný a dokáže čelit nástrahám. Alespoň o mé tetě to opravdu platí a musím před ní smeknout, nakonec ty proklaté Vánoce statečně zvládla.

Z Náchoda jsme zamířili v podvečer směr Praha, abychom se vyspali, a vyrazili zase o dům dál. Tentokrát jsme jeli na chalupu za manželovým otcem a jeho ženou. Tentokrát však odjezd nebyl tak hladký. Manžel, stále o čaji a suchém rohlíku, byl relativně v pohodě. Ale zastávkoval náš syn. Ráno ho také navštívily střevní problémy a bylo jasné, že s námi jet nemůže. V duchu jsem se modlila, aby něco takového nepotkalo i mne, jisté obavy byly vidět i na manželovi. Naštěstí to nakonec vypadalo, že se náš mladík jen minulý večer asi moc přejedl v McDonaldu, kde jsme se zastavili na malé občerstvení.

Návštěva u otce byla příjemná, opět jsme poobědvali, trochu si povídali, i na dárky došlo. 🙂 Také jsme se koukli na video z tchánovy letní dovolené ve Skotsku, které bylo sice velmi zajímavé, ale vzhledem k náročnému Vánočnímu programu, mne krásně ukolébalo ke spánku. Úplně normálně jsem usnula manželovi na rameni. 🙂 Ten do mě šťouchal, aby mne probral, ale já vždy zas usnula. Evidentně jsem si těch dvacet dát prostě potřebovala. 🙂

V podvečer jsme opět vyrazili domů. Manžel si ale opět začal stěžovat na bolest, tentokrát pro změnu na zub. Večer tedy raději navštívil zubní pohotovost. 27.12. jsme jeli opět směr Mělník, kde se vždy scházíme s manželovými sestřenicemi a jejich rodinami, prožít další vánoční odpoledne. 🙂 Tentokrát zde byly i malé děti, celkem čtyři, takže o zábavu bylo postaráno. A příští rok bude zase o jedno víc. 🙂 Už se moc těším, až bude náš brouček s námi.

Poslední návštěva nás čekala 28.12. u mých rodičů také v Praze. Zde jsme se sešli i s mými neteřemi a jejich partnery. Ta starší už má sama malého roztomilého kloučka. 🙂 O to víc byly další Vánoce veselé. Náladu nám zkazil až telefonát od našeho Kuby, kterého někdo srazil v metru ze schodů, když jel za svojí přítelkyní. Nejprve se mu zdálo, že až na bolest zad, kterou přisuzoval vyraženému dechu, je vše v pohodě. Bohužel s odstupem času mu ještě otekl a zmodral loket. Takže jsme mu poradili, aby zajel na pohotovost do nemocnice, kde ho později vyzvedneme. Musím říci, že při té smůle to dopadlo dobře. Loket byl nakonec jen naražený, takže bude pár dní bolet. Se zády to asi bude na delší dobu, ale rentgen ukázal, že všechny kosti v těle jsou celé a neporušené. No alespoň něco.

Zbytek týdne jsem trávila čas v práci, kam jsem si šla po hektických Vánocích odpočinout. 🙂 Silvestr jsme si s mužem naplánovali prožít poklidný, zůstali jsme doma jen my dva. Dítko nám nakonec přeci jen odcestovalo k přítelkyni. Konečně jsme se tedy natáhli k té televizi a pohádkám a odpočívali. Já i trošku papala, musela jsem za nás oba, protože muž se raději stále nepřejídá, aby mu žaludek opět nezačal stávkovat. 🙂 Navíc já ke konci týdne nějak pohubla, tak jsem to chtěla opět nabrat. 🙂 Zdá se mi totiž stále neuvěřitelné, že jsem za celé dosavadní těhotenství nepřibrala víc, než dvě kila. Navíc se takto váha stále pohybuje +/- kilo. Přitom však netrpím žádnými nevolnostmi, prostě nic. Je to asi malý zázrak. 🙂 Takže si ho vychutnávám, protože tuším, že to dlouho nevydrží a bude hůř. 🙂 Co je však vtipné, že i když na váze nepřibírám, tak přes rostoucí bříško se mi už vážně občas špatně vážou tkaničky. Už aby bylo tepleji a člověk se mohl obout jen do nějakých nazouváků. 🙂

Co mi přijde vyloženě úžasné, že při té vší smůle, jsem já, a tím pádem i náš drobeček, byli všech katastrof ušetřeni. Musím to rychle zaťukat a doufat, že si to nevybereme letos a že i nadále bude vše probíhat tak krásně a pohodově, jako dosud. 🙂

Na Silvestra jsme si s mužem připili nealkoholickým šampaňským a na Nový rok si udělali procházku, abychom se podívali na novoroční ohňostroj. Procházka to byla hezká, mráz krásně štípal do tváří, bohužel ohňostroj nebyl přes mraky vidět, takže smůla. 🙂 Manžel byl z této aktivity vyloženě „nadšený“, bohužel je to již naše tradice a já tudíž byla neoblomná.

Na Nový rok se nakonec staly dvě úžasné věci. Můj muž konečně zažil den, kdy ho opravdu nic nebolelo, takže doufám, že bude zas dobře. Přes Vánoce chudák zhubnul o celých 5kg, to se málokomu povede. Na druhou stranu nemusí v tomto marastu, navíc když ještě není úplně fit, chodit běhat, aby to vánoční obžerství shodil, takže to má i své výhody. 🙂 O druhou krásnou událost se postaral náš drobeček v bříšku, který mne již několikrát za den šťouchá do bříška. V neděli jsem však poprvé cítila jeho pohyby i rukou přes bříško. Takže jsem ihned tento zážitek zprostředkovala i manželovi, a světe div se, náš drobeček opravdu spolupracoval a Petr opravdu prvně cítil našeho diblíka přes mé bříško. Bylo to moc krásné. 🙂

Loučím se s úsměvem na rtech při této vzpomínce a s přáním všeho nejlepšího v novém roce vám všem a hlavně to zdraví. 🙂 Snad bude v letošním roce lépe, a vše špatné zůstalo v tom loňském.

Mějte se krásně Ivča

Ivča právě prožívá 21. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?