A je to tu. Sárinka nemá ještě ani tři měsíce a už se přetočila ze zádíček na bříško. Minule jsem psala, že k tomu už nemá daleko a šup ho, je to tu. Laurince se to poprvé podařilo v pátém měsíci, takže pro mě rozdíl ohromný. Jsem zvědavá, zda ji takováto chuť vydrží i nadále, a aby nám tu za chvíli neběhala. Také se neuvěřitelně rozpovídala. Nejvíc brouká po kojení. Nabaští se, pak se převalí na zádíčka, rozzáří se a jede. Dokonce začala i úplně vřískat radostí, pořádně se s ní nasmějeme. Zjistili jsme, že je i velmi lechtivá. Tuhle ji manžel lechtal na holá kolínka, a to bylo smíchu. To se pak člověk opravdu neudrží a musí se smát taky.
Kyčle
V týdnu jsme absolvovali kontrolu na kyčlích. Laurinka ji prospala v autě, kde ji hlídal manžel a já utíkala rychle na kontrolu. Byla jsem zvědavá, jak dopadneme. Pan doktor nás velmi pochválil, široké balení už nepotřebujeme, nožičky se krásně srovnaly. Už máme přijít jen na preventivní kontrolu za dva měsíce. Tak jsem byla velmi spokojená.
Musím zaklepat, že se nám nemoci vyhýbají. Asi jsem si to opravu vybrala v těhotenství, které jsem docela promarodila. Ale Sarah je opravdu zatím velmi odolná a neměla ještě ani rýmu. Jsem moc ráda. Začátky s Loly bych opravdu nerada opakovala. To nás nachlazení potkávalo i několikrát do měsíce.
Rekonstrukce na spadnutí
Jinak Sarah už jako miminko pozná opravdu veliké dobrodružství – rekonstrukci domu. Už se to blíží. Celý dům už máme skoro přestěhovaný a čekáme jen až nám řeknou: „Start“. Pak se definitivně dočasně odstěhujeme a tady se bude jen rekonstruovat. Jenže tam, kde máme bydlet, zatím nejde topení. Chtěli jsme topit přímotopy, ale to asi nebude úplně ono. Takže nás čekají opravdu bojové podmínky, tak snad se holčičky naučí zase něco nového do života, i když si to nebudou tak úplně pamatovat.
Každopádně už jsem si na tom celém stěhování opět našla něco krásného a pozitivního. Aktuálně se náš život odehrává zejména na matracích. Spíme na nich a v obýváku už nemáme sedačku a jsme také jen na matracích. Prvně jsem si to moc neuměla přestavit, ale dneska jsem z toho nadšená. Najednou mi přijde, že jsme si všichni tak nějak blíž. Jak můžeme být u sebe na zemi a všechno děláme ze stejné výšky, tak je to velmi příjemné. I Sarah s námi právě může bez problému vegetit a myslím, že se v tom holky cítí ohromně fajn. Takže nevím, zda nesejde i z nákupu nové sedačky.
Čtěte také:
- Rodičovská 2018: Všechny změny jasně a přehledně
- GALERIE: 10 zdravých originálních dortů pro nejmenší
- První kamarád je často na celý život
Kurz malování
Laurinka začala mít veliký zájem o kreslení a zjistili jsme, že má úžasný talent. Na to, kolik jí je let, tak kreslí úchvatné obrázky. Chtěla jsem ji v tom dále podporovat, a tak jsem domluvila kurz výtvarky pro mrňousky. Samozřejmě i s malou Sarah. Měla jsem trochu strach, zda vydrží být delší dobu v klidu, abych se mohla věnovat naplno Lauře. Bylo to zbytečné. Byla středem pozornosti. Opět ukázala, jak neuvěřitelně hodná a klidná umí být. Celou dobu koukala, tu a tam si něco broukala, ale jinak byla v sedačce a čekala, než skončíme. Stále jsem na ni mluvila a hladila ji, takže cítila, že jsme tam s ní, ale současně jsem se mohla bez problému věnovat Lauře a její činnosti.
Všechny maminky se nad Sísou rozplývaly, jak je ohromně hodná a tichá. Tak jsem jen hrdě přikyvovala a opět si uvědomovala tu přidanou hodnotu u holčiček, kterou nám „někdo nadělil“. Přijely jsme z výtvarky a Sárinka si šla dát svoji kočárkovou pětihodinovku. Dokonce na hodinu usnula i Lola, takže to byl opravdu pohodový den. Jako největší problém jsem tedy shledala to, že kroužek začíná už v devět hodin, což je pro nás zcela smrtelný čas, vzhledem k tomu, že v devět většinou vstáváme. 🙂
Neutišitelný pláč
Bohužel jsem si také zažila u Sárinky neuvěřitelný pláč a nedokázala jsem ji téměř nijak uklidnit. Poprvé jsem se s ní cítila opravdu bezradně a zoufale a nevěděla, jak jí pomoct. Manžel dosáhl pracovního úspěchu, a tak jsme se rozhodli, že si dojdeme na večeři a Lola si dá zmrzlinový pohár. Nepochybovala jsem o tom, že by to Sárinka nezvládla. Měli jsme s sebou kočárek, takže v něm mohla krásně hajat. Večeře byla skvělá.
Holčičky se bavily. Sárinka povídala v kočárku, Lolinka měla největší zábavu s polévkou. Když jsme dojedli, tak si manžel vzal Sarah na sebe. Spokojeně koukala a ležela. Najednou se manžel zasmál a Sárinka se v tom svém klidovém režimu velmi lekla. Začala opravdu hrozivě plakat. Byla naprosto k neutišení. Až jsem manželovi nechtěla věřit, že se opravdu jen lekla. Prso si vzít nechtěla a dudlík taky ne. Snažila jsem se ji tisknout, mluvit na ní, hladit, utišovat, ale vůbec nic nepomáhalo. Opravdu úplně vřískala. Bylo mi ji neuvěřitelně líto a nevěděla jsem, jak mám svoji holčičce pomoci. Odešla jsem s ní na záchod, zkusila lehce pokapat ručičky vodou, ale stále nic. Po chvíli se mi to nějak povedlo. Sárinka začínala vnímat a přestávala brečet. Pak to konečně přišlo. Stála jsem u zrcadla, držela ji v náručí a Sárinka se konečně usmála. Věděla jsem, že už je lépe.
Přestávala brečet, ještě se sice celá zalykala, ale už se pomalu uklidňovala. Doma se mi pak chtělo brečet z toho, že jsem nevěděla, jak jí pomoci. Stále jsem ji objímala a tiskla k sobě se slovy, že je vše v pořádku, že jsme spolu a ničeho se nemusí bát. Sárinka už se naštěstí opět smála a obličej ji jen zářil, takže se opravdu jednalo pouze o velmi nepříjemné leknutí, které se, doufám, už nebude opakovat a nezanechá následky.
Hlavou mi letělo několik myšlenek, co se s ní mohlo dít. Naštěstí nás čeká tříměsíční kontrola u naší paní doktorky, tak jí situaci samozřejmě popíši. Doufám však, že neshledá nic neobvyklého. Dost možná nás čeká také první očkování. Mám z něho veliký respekt, ale všichni jsme zdraví a v pořádku, tak toho využijeme. Lolinka očkování snášela v pořádku, tak Sísa na tom bude určitě podobně.
Pro dnešek je naše povídání u konce a já doufám, že vám příště poreferuji o dalších Sářiných pokrocích a prvních životních krůčcích.
Mějte se krásně Bára a Sarah
-352x198.jpg)
