> Blogy > IvčaM > Už se nám to blíží
Už se nám to blíží
KLUB TĚHULEK! IVČA Velikonoce jsme letos opět prožili v poklidu, vzhledem k tomu, že manžel je nemá rád a tudíž je neslavíme. Navíc už nechceme nikam moc cestovat s blížícím se termínem porodu, což manželovi nahrává i v tom, že v Praze se celkově Velikonoce neřeší.
Jediné co jsem na Velikonoční pondělí musela dělat, bylo pohoštění pro manžela do práce. Mají tam úmluvu, že se střídají v pohoštění na porady a nyní to vyšlo na mého manžela. Takže jsem udělala rychlý nepečený dort s piškotami, zakysanou smetanou a broskvemi a také jsme se vybičovala ke čtyřem šiškám štrúdlu. Ten se sice úplně nepovedl, trošku mi vytekl, ale i tak si manžel dvě šišky odnesl do práce. No a světe div se, i když byl trošku upatlaný, všem prý moc chutnalo. Manžel říkal, že se po všem jen zaprášilo, což mě, jako správnou kuchařku, samozřejmě moc potěšilo. I když ho podezřívám, že i kdyby ne, tak by mi to stejně neřekl. 🙂
Ve středu jsem se opět vydala na pravidelnou návštěvu pedikúry, před porodem poslední. Uvidím, jak to budu zvládat po porodu, možná se na to prostě už vykašlu, protože si to s miminkem už moc neumím představit. A navíc až se začne děloha zatahovat, tak se k těm nohám už snad zase dostanu sama, no uvidíme. 🙂
Odpoledne jsem byla na poslední kontrole na diabetologii v Motole. Pan doktor mne potěšil, protože kontrolu uzavřel s tím, že nepatřím do rizikové skupiny s cukrovkou. Inzulínové pero zůstane netknuté v lednici. Což znamená, že mohu rodit normálně a možná mne nechají i nějaký ten den přenášet, když bude třeba. 🙂
Ve čtvrtek jsem musela opět do Motola, tentokrát na pravidelnou kontrolu do porodnice. I tentokrát jsem tam strávila víc jak 2,5 hodiny. Bohužel se mi povedlo si znepřátelit sestřičku na kardiotokografu tím, že jsem si dovolila odskočit na toaletu a tudíž mne chvilku naháněla. Pak už se to se mnou vezlo, byla opravdu nepříjemná. Senzory se jí nedařilo připevnit tak, aby sledovaly požadované údaje. Bohužel i tak mne nechala asi pěti minut v této poloze, po kterých mne spražila, že takhle z toho nic nebude, a že se musím přetočit na druhý bok. Na druhé straně již senzory naštěstí fungovaly správně. Jediné co mne z této příhody utěšuje je to, že tato sestra je na tomto pracovišti pokaždé, takže ji snad nebudu mít příležitost potkat při porodu, to bych totiž asi nezvládla.
Poté jsem opět čekala v čekárně, až si mne zavolají sestřičky na obvyklé procedury a znovu do čekárny. Když jsem se dočkala a přišla na řadu k paní doktorce, tak pouze zkonstatovala, že výsledky z monitoru jsou ukázkové a ani mne nevyšetřila. Pouze jsme se domluvily na příští kontrole, kdy začnu vyšetřením na UTZ, následovat bude opět monitor a pak kontrola u Dr., takže se už nyní těším, že opět po dlouhé době uvidím našeho Tomáška. Tedy pokud se této další kontroly dočkáme. 🙂 Ale myslím si, že spíš ano, přijde mi totiž, že ten náš poklad nikam nespěchá. Naštěstí nemám žádné poslíčky, a ani jiné věci mi nenaznačují, že by se snad něco chystalo k porodu, ale kdo ví? 🙂
V sobotu jsme se s manželem vypravili do nejmenovaného domu s nábytkem, pro poslední drobnosti potřebné k doladění příprav na příchod Tomáška. Zejména jsem chtěla nějaké krabice na hračky, kterých již nyní má náš syn tolik, že si se všemi asi nebude schopný ani vyhrát. 🙂 A také nějaké pořadače na uložení věcí v přebalovacím stolku, aby bylo vše přehledné a dobře při ruce.
Na Zličíně jsme se také rovnou stavili v obchodě s potřebami pro děti, kde jsme dokoupili ještě nějaké drobnosti, jako žínky, kartáč na vlásky atd. Takže nyní jsme již opravdu připraveni. Už opravdu jen dostrojit postýlku a kolébku, do čehož se mi zatím nechce, aby se na to vyprané povlečení zbytečně neprášilo. Ale příští týden se do toho asi již opravdu pustím. I tu tašku do porodnice si vážně zabalím, ale až v úterý. V pondělí nás totiž ještě čeká poslední focení pro babyweb, na které tentokrát vyrazíme i s manželem, k čemuž tašku, kterou si plánuji vzít do porodnice, potřebuji. 🙂
V příštím týdnu také využijeme, že manžel si musí vzít na focení volno a poté se vypravíme do Pardubic pro kočárek, který máme konečně připravený k vyzvednutí. Necháme se překvapit, zda vše zvládneme stále v balení dva v jednom. Já doufám, že ano. 🙂
Loučím se s vámi a přeji krásný zbytek týden
Ivča