Už „chodíte“?

„Už chodíte? Přeci jenom už je velká, už byste měli,“ obrátila se na mě má budoucí tchyně s vtíravou otázkou… já jsem raději zabořila vidličku do cheescaku s vědomím, že mi má střeva netolerující laktózu večer vše spočítají… „Sofinko, už by jsi měla chodit, viď,“ nedala se odbýt a jala se hustit alespoň do naší nejmladší dcery… ano, měla, rozumějte, řeč je o nočníku…

Chtěla jsem rozvinout smysluplnou debatu o tom, že dětský močový měchýř dozrává až kolem dvou let a dřívější posazování dítěte na nočník vede jen k jeho zmatenosti, protože není schopné potřebu ani pochopit ani zadržet… ale někdy je lepší mlčeti. Jsem asi zaostalá matka, která netlačí své děti kupředu… neřešila jsem nikdy, kdy začnou mluvit a tak jsem je nemotivovala předčítáním kroniky ku správné mluvě… ani jsem je netahala za ruce jako opičky, a nevláčela je kolem nábytku s jásáním „Už chodíme!“ A představa, že sleduji dítě celý den a při sebemenším záškubu obočí s ním utíkám nad kbelík v rámci bezplenkové metody, se mi taky nikdy nezamlouvala…

Nechávám svým dětem čas a prostor na růst, nikam je neženu a všechno má své tempo, pro někoho možná líné. A tak často slýchávám narážky na dudel nebo to, že já jsem byla v roce bez plínek a můj budoucí muž samozřejmě také. Asi jsem moc líná nebo pro společnost neschopná, ale mně to tak vyhovuje… v díky mi přišlo letní období a tak jsem mohla s radostí opáčit: „Čekáme na léto, až bude teplo, to je na trénink nejlepší čas.“ Uff, vyvázla jsem a tak jsem v předpovědi kroutících se vnitřností mohla dortík odložit.

Léto se přiblížilo, puštěná klimatizace mi ho denně připomínala a tak holt nastal čas na to slavné nočníkování… jak jsem se opět přesvědčila, ani páté dítě ze mě rozhodně mistra neudělalo a tak v zápřahu byl mop a vlhčené ubrousky. Ne každá potřeba se dá jen setřít… A co Vy? Také posloucháte rady ostatních, zkušenějších nebo máte své tempo?

P.S. Hurá! Už i MY chodíme! 😀