Úspěchy a neúspěchy
MAMINKA DENISA Edík tento týden oslaví tři měsíce a já jsem zjistila, že už je to vlastně měsíc, co jsem psala poslední článek. A to jsem chtěla přispívat každých 14 dní. Je však pravda, že k psaní tohoto se chystám už více jak týden, ale nějak se mi na to ještě nedostalo času.
Čas je pro mě stále nedostatkovým zbožím. Volné chvilky, kdy Edík spinká, využívám k domácím činnostem, zejména k znovuobnovení čisté domácnosti. Ne že bychom tu žili ve špíně, ale přece jen jsem pořádný úklid poslední tři měsíce poněkud zanedbávala. Taky je třeba začít se zazimováním zahrady, minulý víkend jsme stěhovali věci ze stavební buňky do konečně hotového zahradního domku a takovýchto nenápadných, ale časově náročných činností je více. Naštěstí tím, jak se ochladilo, nám k tomu Edík dává příležitost.
V kočárku vydrží spát klidně 3-4 hodiny v kuse a poslední dobou před usnutím ani nepotřebuje vozit, stačí ho jen vyvézt na terasu a na čerstvém vzduchu hned usne. A když se mu náhodou někdy nechce spinkat samotnému, vezmeme si na pomoc nosítko a můžeme tak na zahradě pracovat spolu. Třeba sekat trávu, jak je vidět na fotce.
V podstatě je tu jen malá obměna. Na jaře a začátkem léta ji se mnou sekal schovaný v bříšku, teď je v nosítku na bříšku. 🙂 Je znát, že zvuk sekačky má naposlouchaný. Vůbec mu nevadí, ba naopak, vždycky u toho usne. Když je pak ale třeba vysypat plný koš, začne se hned rozčilovat, proč jako je ta sekačka vypnutá. Po opětovném zapnutí je už zase klid. 🙂
A co všechno nás za ten měsíc potkalo? Edík je stále šikovnější a je s ním velká legrace. Pořád nás obšťastňuje svým úsměvem od ucha k uchu a houkáním a broukáním. Občas to vypadá, jako kdyby rozuměl a regulérně si s námi povídal. Taky ho hodně baví sledovat hrací kolotoč nad postýlkou. Sice ještě ručičkama nedosáhne na hračky, ale pozorování a vrtění se skoro do rytmu hudby mu zatím stačí.
Po období neustálého vyplazování jazyka a zkoumání toho, jak všelijak s ním lze manipulovat, přišlo období rukou v puse. To je teď jeho nejoblíbenější činností. Nejradši by je tam vždycky nacpal obě najednou a nejlépe ještě s dudlíkem. Když je po ruce i něco jiného, jako třeba když se mu náhodou podaří zachytit plínku na otírání uslintané pusinky, tak ji hned musí ochutnat taky. Dnes ochutnával i plyšovou žirafu. Už asi nebude dlouho trvat a zjistí, že ty věci, které se mu pořád pletou a při usínání ho bouchají, jsou jeho ruce a že umí poslouchat a držet hračky, a to pak teprve bude ochutnávání. 🙂 Jj, takovéto dovednosti by měl.
Ale třeba pasení koníčků mu moc nejde. Když mu byly asi tři týdny, uměl krásně zvedat hlavičku v poloze na bříšku, pak ale jako by mu hlava ztěžkla a pokaždé, když jsem ho dala na bříško, začal se vztekat. Dětská doktorka si také všimla, že preferuje otočení hlavičky zejména na pravou stranu a protože se taky dost často propíná do luku, navštívili jsme rehabilitačního lékaře. Edík měl lehce zablokovaný krk, proto mu nešlo pořádně otočit hlavičku na levou stranu. Pan doktor mu to odblokoval a nakonec jsme zjistili, že jsme mu to nejspíš způsobili my, nesprávnou manipulací. Když jsme ho totiž zvedali, drželi jsme sice hlavičku, ale i krk. Máme ho prý držet výš, jen pod hlavičkou. A je pravda, že od té doby už se při zvedání nepropíná a hlavičku bez problému otáčí. Dostali jsme však doporučení ještě k fyzioterapeutce, která nám ukázala cviky na podporu správného držení těla v ose v poloze na zádech i na bříšku. Takže doma pilně cvičíme, ale pasení koníčků ještě stále nepatří k Edíkovým oblíbeným.
A dalším zádrhelem, kterým nás potkal, je opět kojení. Zdá se to jednoduché, je to automatický a přirozený proces krmení mláděte, ale my s ním pořád bojujeme. Nevím, kde je chyba. Tentokrát náš boj začal tak, že byl Edík při každém krmení velmi neklidný. Ze začátku pil hezky, ale po chvíli se začal pouštět a vrtět. Když jsem ho tedy odpojila, začal se vztekat. Tak jsem ho opět přiložila. Chvilku zase hezky pil, ale pak se znovu pustil a pak se zase přisál a tak pořád dokola. Když to takhle trvalo skoro 14 dní a já občas po třičtvrtěhodinovém boji byla už úplně na nervy a měla o něj strach, jestli se dost najedl, zavolala jsem Pavlíně, ke které jsem chodila na předporodní kurz. Ta mi sdělila, že takovýto bojkot někdy přichází, může trvat týden, 14 dní, ale klidně i měsíc. Prý pomáhá dítě při krmení nosit jako medvědice.
Hned při dalším krmení jsme to vyzkoušeli a ono to fungovalo, Edík krásně papal. Moje radost byla ale krátkodobá, vydrželo mu to asi dva dny, než se začal opakovat opět stejný scénář. Další týden jsem to ještě vydržela já a pak jednoho dne, kdy jsem při vážení zjistila, že během týdne přibral jen 30 gramů, jsem si řekla, že takhle to dál nejde. Mléko jsem odsála odsávačkou. A najednou tu bylo rozuzlení. Mléka bylo málo. Odsátá dávka byla asi poloviční, než kolik by měl Edík zhruba vypít. Proto se tedy tak vztekal. Všechno si vypil na začátku a pak už mu nic pořádně neteklo. Ale na druhou stranu po našem třičtvrtěhodinovém boji ani nijak nebrečel. A protože bylo jasné, že přijímanou dávku je třeba navýšit a mateřského mléka je nedostatek, zakoupili jsme umělé mléko na dokrmování. A v tomto scénáři teď pokračujeme již druhý týden. Já odsávám mléko, které mu vydá na cca tři porce za den, a další dvě porce doplňujeme umělým mlékem. Jsme tak oba v klidu, spokojení a šťastní.
Krmení nám i s přípravou trvá 15 minut a Edík krásně přibírá. Je mi sice líto, že už ho nekojím, přece jen to jsou krásné okamžiky spojení mezi matkou a dítětem, ale pro nás dva se kojení pomalu začalo stávat noční můrou, takže je to takto asi lepší. Třeba se k němu ještě vrátíme, jestli se někdy produkce mateřského mléka zvýší. Zatím je pořád stejná. O našich dalších zážitcích zase příště. A budu se snažit napsat dříve než zase za měsíc. 😉
Denisa
