Týden plný zážitků

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Začnu tedy kontrolou v poradně, která proběhla už o týden dříve, 22. srpna. Podle pana doktora je vše v pořádku, Filípek ukázkově přibírá, maminka taky (zatím mám nahoře necelých 10 kilo a kromě bříška to není nikde vidět). Honzík opět panu doktorovi asistoval. Má už docela slušnou gynekologickou praxi v necelých dvou letech. Jen doufám, že mu nehrozí nějaká psychická újma. 😀 Sestřička mi taky nabrala krev na poslední rozbor, co se dělává ke konci těhotenství. Ještě nás čeká jeden ultrazvuk s kontrolou průtoků pupečníkem a stěry na streptokoka, a pak už si nás převezme do péče porodnice. Neklamná známka toho, že se TO fakt blíží. 🙂 Taky jsem si konečně odbyla kontrolu na EKG, nějak jsem ji odsunula do pozadí a teď jsem si s hrůzou uvědomila, že výsledky z ní po mně budou chtít v porodnici. A to jsem ještě stále neabsolvovala prohlídku u zubaře do 20. týdne! 😀 Nějak to trošku flákám, že? Ale snad to ještě doženeme. A teď už k těm slíbeným zážitkům.

Pomalu se zabydlujeme a prozkoumáváme okolí našeho nového bydliště. Procházky s Honzíkem jsou výborná zábava a přiznám se, že mi jeho dětské pomalé tempo docela vyhovuje, sama bych už ani rychleji jít nemohla. Tedy mohla, ale tvrdlo by mi bříško. S Honzíkem mám optimální rychlost pro závěrečnou fázi těhotenství. Jen toho ohýbání dolů a zvedání zase nahoru by mohlo být trochu méně. Jedna naše procházka vedla na poštu pro balíček. Byl sice adresovaný mně, ale největší radost z něj má Honzík. Přišlo nám totiž na ochutnávku několik Sunárků do ručičky, celkem 4×4 příchutě. Trošku neprozřetelně jsem krabici rozbalila už na poště, takže hned tři Sunárky padly cestou domů. Čtvrtý už jsem nedovolila, ale bez breku se to neobešlo. Myslím, že Honzíkovi by s jeho apetitem vyhovovaly porcičky tak po 300 gramech. Ale chápu, že je to určené pro děti už od 7 měsíců a pro ně je porce 90 gramů optimální. Jako svačinka na cestu je to ovšem k nezaplacení, neřešíte skleničku a lžičku, jak dítě nakrmit nebo kam pak s tou skleničkou, pokud není nikde na blízku koš. Takhle jsem vždy jen odšroubovala víčko, podala balíček Honzíkovi a on se už obsloužil sám. Prázdný sáček je plochý, takže pokud jste třeba v přírodě, nezabere moc místa a vejde se vždy do nějaké postranní kapsičky u batohu nebo bundy, necinká a nic neváží. Jen tedy musím pečlivě hlídat, aby doma Honzík neviděl, ve které skříňce jsou Sunárky uklizené. Chtěl by je totiž i doma, a to mi zas přijde škoda. Raději mu je pošetřím na ven nebo na cesty autem. Hned v sobotu jsme uplatnili další dva kousky.

NAPIŠTE JARCE DO DISKUZE

Po pár týdnech jsme opět vyrazili na venkov k mým rodičům. Děda nás už od pátečního večera lákal na houby, a protože byla v sobotu ráno mlha jako u Rákosníčka, sám se nevyklubal dříve než my. A tak jsme nakonec vyrazili úplně všichni. Honzík se osvědčil jako zdatný houbař, nosil si vlastní malý košíček a hledal poctivě houby. Sice by sbíral i muchomůrky červené, ale to časem vypilujeme. Už ví, že houba má nohu a klobouk a pozná hříbek. Po lese jsme chodili skoro dvě hodiny, což je s mým pupíkem a Honzíkem za ruku nebo v náručí docela sportovní výkon. Když jsme se vraceli k autu, vytasila jsem se z kapsy se Sunárkem a hned se šlo veseleji. Zbytek sobotního dne jsem povětšinou strávila vsedě pod ořechem a čistila jsem ty naše úlovky. To je na houbaření vždycky největší otrava, chvilka radosti v lese a pak ty hodiny práce. Ale nasušeno budeme mít celá rodina minimálně na jednu sezónu, a to za tu námahu stojí.

Když se Honzík odpoledne vyspinkal, čekal ho ještě jeden silný adrenalinový zážitek. Ostatně nás všechny. Děda s babičkou totiž dostali společný narozeninový dárek – let balonem. Tak trochu jsme se obávali, že to budou takové malé Vratné lahve a babička to v koši spíš protrpí, ale nakonec se ukázalo, že si to náramně užili oba dva. My jsme s manželem a Honzíkem fungovali jako takové druhé doprovodné vozidlo, takže jsme napřed čumendovali u přípravy a nafukování balónu, pak jsme autem sledovali balón a po přistání jsme zase asistovali u skládání a balení balónu. Martin se ujal i role fotoreportéra a vše pečlivě dokumentoval. Pánové od balónu byli oba velmi milí, všechno nám ukázali, vysvětlili, zasmáli jsme se s nimi při závěrečném křtu mých rodičů a v osm večer jsme si odváželi dědu a babičku domů bohatší o skvělý zážitek a mírně přiopité tím křestním sektem. Byla to vážně legrace.

Jak tak koukám, kolik už jsem toho zase napsala, schovám si svůj poslední zážitek na příště. Bude víc o mně a o miminku, a trochu méně adrenalinový než lítání po lese a balónem. 😉

Mějte se krásně!
Jarka

Jarka právě prožila 34. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?