Týden plný zážitků

Ve středu mne čekalo focení, a proto jsem si vzala dovolenou. Měla jsem vcelku kliku, že atelier se nachází na Praze 7, kde i bydlím, takže jsem to měla kousek. Musím říci, že zabalit věci na takové focení, když člověk neví, co ho čeká, je vcelku věda. 🙂 Ale příště už to bude lepší. 🙂

Abych byla upřímná, byla jsem z focení i trošku nervózní. Naštěstí se ukázalo, že je to zbytečné. Holky (vizážistka a fotografka) byly milé a opravdu moc šikovné. Začaly jsme líčením, fotografka si mezitím prošla můj dovezený šatník, aby věděla jak připravit kompozici a rozmyslela si, do čeho mne navlékne. 🙂 Poté začal kolotoč oblékání a focení. Celkem jsme sjely pět sérií, při kterých ze mne pomalu nervozita odcházela. V mezidobí jsme si opravdu pěkně povídaly, což mi velmi pomáhalo. Navíc fotografka byla opravdu milá a celou dobu mne povzbuzovala a chválila. Nakonec to celkem rychle uteklo a byl konec. Co jsem viděla fotky ve fotoaparátu, tak dokonce i bude z čeho vybírat. Už se na fotky opravdu moc těším. 🙂 Jediné co mi bylo líto, že tak krásné líčení, přišlo vniveč. Příště si na den focení musím zajistit nějaký program, kde to zúročím. 🙂

Z ateliéru jsem vyrazila přímo do Gennetu na odběr krve na Tripple test. Ještě jsem potřebovala ověřit, zda nejsem něco dlužna za 1. screening, protože vím, že se za něj normálně platí, ale po mne nikdo nic nechtěl. Byla jsem ujištěna, že je vše v pořádku. Od své lékařky jsem měla žádanku na genetiku vzhledem k mému věku, a proto jsem za screening neplatila. No vida, alespoň k něčemu je ten věk dobrý. 🙂

Nakonec to byl vcelku rušný den, protože z Gennetu jsem jela domů, kde jsem odložila věci, vzala dárek pro neteř, která měla na začátku listopadu narozeniny a vyrazila MHD za ní, kousek za Prahu. Neteř má půlročního chlapečka, takže bylo opravdu veselo. Malej je prostě boží. 🙂 Už plánujeme, jak příští rok budeme drandit s kočárky. 🙂 Večer mne naštěstí s jejím přítelem hodili na metro. Autem to trvá deset minut, autobusem to tam bylo skoro hodinu.

Již na začátku týdne přepadlo mého manžela nachlazení a já se jen děsila, kdy dorazí i ke mně. No a v pátek jsem se dočkala. Hned po probuzení jsem si uvědomila, že mám hosta – rýmu. Nicméně to jsem ještě nebrala jako žádnou překážku a klidně jsem šla do práce. Z práce jsem vyrazila na tradiční velký nákup, kde mne vyzvedl i s nákupem manžel, který se vracel z Českých Budějovic, kde byl na pracovní cestě. Večer začala být rýma trošku nepříjemná, protože se mi začalo hůř dýchat. I tak to bylo ještě v pohodě, zlom přišel v sobotu, kdy dorazila i teplota a večer vyšplhala k 38 °C. Naštěstí paralen to vcelku zvládnul a v neděli již bylo lépe. Ale do práce se vydám zase až v úterý, pro jistotu.

Jinak manžel o víkendu přeměřil naši ložnici a začínáme se bavit o renovaci. Je potřeba změnit šatnu, opatřit do ní nové skříně a celou ji uzavřít, takže skříně nebudou mít dveře, ale prostor jako takový bude oddělen dveřmi. Chceme také koupit novou postel, aby se nám tam k mé straně vešla i postýlka pro naše miminko. Původně jsme uvažovali o přístavné postýlce, která nám přišla jako výborný nápad, ale po malém průzkumu jsem zjistila, že je vlastně výrazně menší a také dražší. Takže nakonec jsme se domluvili, že asi pořídíme normální postýlku, u které budeme moci buď sundat jednu bočnici anebo vyndat alespoň některé šprušle, abych k miminku měla lepší přístup. No a postýlku jen připevníme k posteli nějakými popruhy nebo tak nějak.

Málem bych zapomněla, tento týden se stala ještě jedna zajímavá událost. Ve čtvrtek jsem myslela, že cítím první pohyby našeho drobečka. V pátek jsem to cítila znovu, ale od té doby už ne. Takže teď fakt nevím, byly to první pohyby, nebo něco jiného? To asi ukážou až příští dny, ale už teď se na ně moc těším. 🙂 A to je vše, mějte se krásně a zase příští týden se budu těšit na napsanou. 🙂 Opatrujte se.

Ivča právě prožívá 16. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?