No jasně že KLUK! Hold jsem se smířila s tím, že já tu svoji růžovou princeznu nikdy mít nebudu. Sice mi to je trošku líto, ale na druhou stranu s klukem už vím, co čekat a tak mě alespoň nic nepřekvapí. Jsou to pro nás zkrátka známé vody. Partner oznámení o pindíkovi zhodnotil svým: „Já jsem ti to říkal.“ A pro mě je důležitější, že je mimi v pořádku a má se fajn.
Lidé si dělají srandu a říkají, tak třeba na počvtrté… Tak to určitě! Ale já to chápu. Homolkovi jsou k pobavení. Právě včera u nás byla na návštěvě teta „Báje“ (Bára) a já jsem si chvílema říkala, že se jí divím, že jede k nám, když má den volna z práce. U nás to totiž moc odpočinková návštěva nebývá. V ten okamžik u nás v obýváku probíhala polštářová bitva. Hlavními aktéry byli náš táta a Alexek. Ten hopsal na gauči a rozhazoval polštáře všude. Vedle něj seděl právě Jirka a bombardoval ho, jak se patří. Podle ječení a řevu si to oba dva náležitě užívali. Bára měla na klíně Maxíka a nezbylo jí, než se také zapojit, protože taťka vyslal sem tam salvu i na ni. No, prostě v tu chvíli jsem si tu přišla jak ve zvířetníku a představila jsem si ten cirkus, co budeme mít doma za rok touhle dobou. A nudit se tedy rozhodně nebudeme.
Překvapivě jsme se doma zatím ani „nesežrali“ kvůli jménu dalšího člena gangu. Tyto diskuze vedeme vlastně nepřetržitě, kdykoli nás něco napadne. A i od Báry přijde na facebooku několkrát za den zpráva, která obsahuje pouze návrhy jmen. Zatím se to jeví jako nikdy nekončící debata. Tedy jednoho favorita sice máme, ale zatím není nic jisté. Ale nebojte. Dám vám vědět, jen co se na něčem shodneme.
Tento týden se u nás ponese v duchu připravované oslavy Alexových narozenin. 16.8. mu budou už tři roky. Zní to pro mě pořád naprosto neuvěřitelně. Kdy vlastně stihnul, tak strašně moc vyrůst? Po tom malém předčasně narozeném miminečku není nikde ani známka. Chystáme mu oslavu na zahradě jako obvykle s balónky, grilovaným masíčkem a dortem, který mu vždy udělá radost, protože dostane vždy podle toho, co ho právě zajímá. Tak například loni dostal závoďáka McQueena. Ten u nás sice frčí pořád, ale abychom se neopakovali bude letos mašinka Tomáš i s vagónkem plným lentilek. Vláčky jsou už pár měsíců také v kurzu.
Snad nám vyjde počasí a bude příjemně. Loni se to moc nevyvedlo a místo plánovaného koupání během oslavy jsme seděli navlečení v mikinách.
Za hlavní dárek třetích narozenin bude firstbike s helmou na kolo. To bude radosti. Už nějakou dobu neslyšíme o ničem jiném než o kole. Tak snad nebude hned úraz.
A o poslední překvápko týdne se nám opět postaral Max. Jen pár dní po tom, co se začal plazit přišel na to, jak funguje chůze. Abyste tomu rozumněli, tak v chodítku už ňákou dobu sice pobývá, avšak do nedávna převládal tzv. styl ..žabák“. Čili odstrkoval se snožno. A tuhle jsem ho jeden den postavila na zem, dřepla jsem si za něj a koukali jsme, co dělá táta, když v tom najednou se zlatíčko poděpřené v podpaží rozešlo levá prává jako ,,velkej chlap“. Mám z toho velkou radost. Za pár týdnů nebudeme doma dělat nic jiného, než chodit nahrbení za Maxíkem, držet ho za ručičky a pochodovat bytem tam a sem. Také už mi připadá neskutečně veliký.
Mějte se podle svých představ, já jdu krotit tu naši zvěř. Pavlína
-352x198.jpg)
