Týden plný hýčkání
KLUB TĚHULEK! IVČA V pondělí mne manžel mile překvapil. Z práce dorazil i s pugétem pětadvaceti žluto-červených tulipánů, které byly úžasné.
Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
Abyste dobře rozuměli, můj manžel nesnáší Valentýna, ale na druhou stranu, je moc milý a nechce mě o pozornost připravit, tak vždy den před, nebo po Valentýnu přijde s nějakým malým překvapením. Je prostě úžasný a vždy mi tím udělá velkou radost. 🙂
V úterý jsem byla na kontrole na endokrinologii. Vše je naštěstí v pořádku, a další kontrola mne čeká až osm týdnů po porodu. Mám prý přijít i s miminkem, tak jsem zvědavá, jak to zvládnu. 🙂 Tak nějak doufám, že za osm týdnů se snad s naším miminkem již natolik sžiji, že to půjde. Vážně jsem zvědavá, jak to zvládnu. Jako většina prvorodiček (alespoň doufám) si to prostě neumím představit. Ale jinak se vážně moc těším. 🙂
Odpoledne jsem navštívila po dlouhé době pedikúru, protože přes ten můj pupek se už nemohu dobře dostat ke svým nohám. 🙂 Než se mučit, raději si udělám fajn odpoledne, a nechám se chvíli hýčkat. Upřímně, bylo to fajn. Vzhledem k tomu, že naštěstí netrpím žádnými otoky, ani jinými nepříjemnostmi, udělala mi paní pedikérka i masáž chodidel, což bylo opravdu moc příjemné. Rovnou jsem se objednala na další návštěvu. 🙂
Na pátek jsem si vzala v práci dovolenou a naplánovala jsem si opět samé příjemné věci. Nejprve mne ráno manžel cestou do práce vysadil, i s věcmi na focení, u kadeřníka. Již na podzim jsem totiž od manžela dostala k narozeninám poukaz ke kadeřníkovi. A co bylo důležitější, na poukázce bylo od manžela připsáno rukou „střih dle vlastního přání“, což bylo to nejdůležitější. On má totiž rád dlouhé vlasy, ale abych pravdu řekla, ty mé už byly dlouhé příliš. Mýt jsem si je musela přes vanu, a k tomu mi již trošku překáží mé zvětšující se bříško a už to byla opravdu fuška. Domluvili jsme se na střihu a na barvě tak, abychom oživili mé odrosty, a zamaskovali začínající šediny. 🙂 Vzhledem k mému těhotenství jsme se domluvili na přelivu, který je šetrnější. S výsledkem jsem byla vcelku spokojená, i když délku jsem původně chtěla trošku delší. Příště asi budu muset přidat na délce a ono to pak možná dopadne tak akorát. 🙂
Od kadeřníka jsem zamířila obtěžkána taškou a ramínky rovnou do ateliéru Fotopromě. Tentokrát na mne čekal jiný tým, než minule, ale i tyto dámy byly velmi milé. Opět mne čekalo nejprve líčení a pak focení. Fotografka si před focením prohlédla mé fotky z prvního focení a hned ji zaujalo, že minule jsem měla vlasy výrazně delší. Tak jsem jí vysvětlila, že změna v mém vhledu je opravdu velmi čerstvá. 🙂 Byla dost překvapená, ale pochválila mne, že mi to sluší. No uvidíte sami, až budou fotky hotové, zda je ta změna k lepšímu. Rozhodně je to ale velmi praktické. Focení proběhlo v pohodě. Myslím, že to bylo trošku lepší než minule. Již jsem nebyla tak nervózní. 🙂 Po focení jsem si zašla na oběd do bistra, hned vedle ateliéru. Zde jsem objevila zajímavý jídelní lístek, snídaně po celý den. 🙂 Dala jsem si vejce, švédskou omeletu, ananasovou domácí limonádu a bylo to moc dobré.
V sobotu jsme byli s manželem domluveni, že se zajedeme kouknout, a snad i rovnou objednat, kočárek. Již jsem měla předem vybraný kočárek od firmy Tudore. Ještě jsme chtěli změřit jeho šířku, kvůli dveřím do domu. Bydlíme totiž ve starém domě, kde jsou dvoje vchodové dveře. Ty první jsou dostatečně široké, ale ty druhé jsou staré, možná i původní, a u těch jsme zjistili, že měří pouze 59 cm. Jsou sice dvoukřídlé, takže se dá otevřít i druhé křídlo, ale západka je velmi vysoko a tam nedosáhnu. Tedy malá komplikace, která by se však dala nějak vyřešit. V prodejně jsme tedy znovu pořádně prozkoumali vybraný kočárek, zkusili si ho složit a manipulovat s ním. Když jsme ho změřili, zjistili jsme, že je široký 61 cm. Manžela napadlo změřit i jiné kočárky a všechny byly stejně široké. Až úplně nakonec našel jeden, který byl široký necelých 59cm, takže by nám vyřešil problém.
Manžel se o tento kočárek začal zajímat víc a nakonec nahlodal i mne. 🙂 Ten původní kočárek byl sice od české firmy, ale kočárky skládá z dílů z Polska, což na manžela nedělalo dobrý dojem. Ale náš nový objev, který by se vešel do dveří, je od německé firmy Gesslein. Kočárek je tedy úplně v jiné kvalitě, ale také v úplně jiné cenové hladině. Vtipné bylo, že manžel se pro tento kočárek vyloženě nadchnul, a já byla ta, co říkala, zda je to opravdu nutné. Paní prodavačka se smála, že to vidí prvně, že by manžel nabízel dražší kočárek a žena by se bránila. 🙂 Každopádně závěr je takový, že mne manžel nakonec svým nadšením nakazil. Je pravda, že na původním kočárku se mi nejvíc líbila hluboká korba, ale tu bude náš prcek využívat tak cca 6 měsíců, zatímco sportovní kočárek asi budeme mít na delší dobu. A to se musí nechat, sporťák od firmy Gesslein na mne udělal velký dojem. Závěr je takový, že příští týden zajedeme ještě do jedné velké prodejny této značky a pořádně se porozhlédneme.
Také koukáme po bazarech, ale pro naše miminko bych raději krásný, nový kočárek, dle vlastního barevného ladění a cítění. 🙂 No uvidíme, jak to nakonec dopadne. Každopádně, příští týden budeme muset kočárek objednat, protože se na něj čeká 6-8 týdnů a to je tedy už nejvyšší čas. 🙂 Tak nám držte palce, ať vybereme ten správný. Pokud máte někdo s Gessleinem zkušenosti, budu ráda za vaše komentáře pod článkem.
Mějte se krásně, loučím se s vámi, Ivča
-352x198.jpg)
