Turecko s klukama

Jediné obavy jsem měla z letu, přeci téměř 4 hodiny v letadle. Toby si let užil, díval se na DVD, z okýnka. Maxík si také sem a tam hrál, jedl, díval se po ostatních cestujících. Osvědčilo se nám cestovní balení modelíny (Play doh), pár formiček na vykrajování. To kluky zaměstnalo na docela dlouho. Letěli jsme odpoledne a Max měl normálně spát, což se v letadle neuskutečnilo. Po příletu do Turecka jsme čekali s rozmrzelým Maxem v náručí (kočárek nám vrátili až spolu se zavazadly) a Max začal neskutečně vřískat. Na konci té obrovské fronty jsem se ho snažila ukonejšit, ale moc mi to nešlo… lidi se otáčeli a Max křičel víc a víc… fronta se nehýbala. V tom k nám přišel celník a vytáhl nás. Ať jdeme dopředu, Michel chtěl ukázat pasy, ale celníci mávli rukou… hlavně ať už jdeme. Hlavně ať už to dítě přestane vřískat. : -)

Když jsme dorazili na hotel, Toby začal skákat na posteli a ptal se, jestli tady zůstaneme. Budeme tady bydlet? Ptal se nadšeně. Chvilku jo! Naše dny se podobaly jeden druhému, ráno jsme zašli na úžasnou snídani. Toby se nacpal čerstvýma palačinkama, Max do sebe pravidelně házel tuny čerstvého ovoce. Poté převléknout a hurá do bazénu nebo na pláž. Po koupání a pár jízdách na tobogánech jsme zašli na oběd do sousední malé restaurace, kde měli pouze pizzu, teplé wafle, kebab a pečené brambory. Pro děti naprosto dostačující, já měla po týdnu pizzy a kebabu plné zuby. A pak přicházela moje oblíbená část dne – dát si společně šlofíka! Maxík už většinou usnul v kočárku cestou na pokoj, přesunula jsme ho do postýlky a my ostatní jsme skočili do postele a během pár minut zabrali. Odpoledne se opakovalo to co dopoledne. Cákání v bazénu nebo stavění hradů na pláži. Před večeří jsme se všichni vysprchovali, pěkně se oblékli a užívali si neskutečného bufetu sedíce na terase přímo u moře.

Kluky jsem pravidleně mazala opalovacím krémem. Zatímco Maxík zůstal bílý, Toby po pár dnech vypadal jak místní. : -) Tričko s UV faktorem jsem nekupovala a nakonec se ukázalo, že to nebylo potřeba. Ale hodně dětí je mělo. Do kufru jsme zabalila plovací vestu pro Tobyho a ta se mi nakonec osvědčila hlavně, když jsme sjížděli tobogány. Věděla jsem, že když skočí do vody, vesta ho nadnese. Přišlo mi to praktičtější než rukávky. Na místě jsme dokupovali jen dvě věci. Koupací plenky pro Maxe a kyblík s hračkama na hraní u bazénu a na pláži. Ten jsme tam po dovolené opět nechali, protože se nám do kufru stejně nevešel. Pokud můžu poradit, pro menší děti s sebou vezměte určitě dětský příbor. Já ho nevzala (vůbec mě to nenapadlo) a nakonec nám to občas chybělo. Vypomohla jsem si dezertní vidličkou a menší lžící, ale pro příště zabalím dětský příbor. Také se mi osvědčila velká plážová taška, kam se mi v pohodě vešly všechny osušky, krémy, hračky a zároveň malá taštička s telefonem, drobnými a kartou z pokoje.

Jeden večer jsme si vyšetřili s Michelem jen pro sebe, a když děti usnuly, sedli jsme si na náš balkónek a otevřeli si láhev vína! Určitě se sem vrátíme, shodli jsme se oba. Ale možná by stálo za to vzít s sebou mojí mamku, abychom mohli občas večer vyrazit „za zábavou“. Přeci jen dovolená s dvěma kluky, kterým je rok a tři roky je o trošku jiné zábavě. Nedávali jsme si u bazénu drinky, každý z nás měl na starosti jedno dítě. Při večeři jsme se občas museli prostřídat a já vyběhla s klukama ven před restauraci, zatímco Michel si ještě dával dezert. Ale i tak to byla opravdu úžasná dovolená! Toby každému nadšeně ukazuje fotky a vypráví, jak skákal do vody. Pár fotek přikládám i do fotogalerie.

Nás teď čeká docela náročné léto, plné výletů a návštěv. V polovině července Maxíkovy křtiny. Těším se na všechno. A těším se také na to, že si naší dovolenou třeba jednou zopakujeme.
Užijte si prázdniny a příště opět na napsanou!