Tuli, tuli mravenec

Kdyby ukázala na mravence a šli jsme dál, tak pohoda. Ale ona každému mravenci chce dát mňami. Takže naše cesta třeba z hřiště vypadá tak, že jsme třeba skoro tři hodiny venku a z toho půl hodiny jdeme od houpaček vzdálených pět minut volné chůze. Nikolka je schopná si uprostřed chodníku sednout a zavelet: „Maťa (mravenec) mňami!“ Takže já musím najít křupky a rozdrobit aspoň část chudákům vyděšeným mravencům. Niky samozřejmě musí dostat křupku taky, ale dává je mravenečkům na zem a pak jim to zase jí. Jednou se z ničeho nic rozplácla na chodník a říká: „Tuli, tuli, mravenec.“ Musela jsem se fakt smát. Seděla jsem u ní na zemi a lidé chodili kolem nás. Asi si museli ťukat na čelo, co tam děláme. Ale Niky byla spokojená, mravenci přežili, i se možná najedli, tak co.

Nová slovíčka

Před Niky už si musíme dávat pozor na pusu, a to hodně. Teď třeba začala říkat: „Máma dojde.“ Občas teda i: „Niky dojde.“ Ani mě nenapadlo, že to tak často říkám. Díky mistrovství světa v hokeji začala říkat „góóól“. Teď o víkendu ji babička naučila říkat, že je to „pajáda“. 🙂 Už po nás opakuje úplně všechno. Něco hned zapomene, jinou hlášku si udrží a má z toho děsnou radost.

Jenže Nikolka mluví i ze spaní. Okomentuje všechno, co za ten den prožila. Nedávno jsme viděli děti, co měly venku morče, kočičku a ježka. Takže ze spaní říká třeba: „Děti, morče. Malá čiči.“ Nebo: „Haf, haf Kuba hačí.“ Často také vyjmenuje, kdo všechno hají. Pak si třeba ve tři ráno sedne, začne si rozepínat spacáček a hlásí: „Niky nechce hají.“

Čtěte také:

• Nedostatek spánku – noční můra rodičů i dětí
• Znakování s miminky je jako pantomima
• Každá rodina potřebuje své rituály

Ranní ptáče

Druhá a třetí hodina ráno je pro nás ve znamení buzení. Nikolka už se budí jen jednou za noc, ale někdy vstává hodně brzo. O víkendu jsme byli u prarodičů. Niky usnula asi v deset, ve dvě chtěla k nám do postele a v půl páté se rychtovala do pelíšku babičce. Chudák babička se celá rozespalá hned ptala: „Jak spala Nikolka, dobrý?“ Tak jsem celá rozcuchaná a totálně grogy jen pronesla: „Blbě, když je půl pátý.“

Jak je brzo světlo, tak se ani nezdálo, že je tak brzo. Niky si celá rozjetá chtěla hrát s míčem, s Tatrou, s plyšáky, prostě se vším po ruce, ale hlavně s babičkou. Naštěstí. Jak manžel hodně pracuje, tak já si v podstatě moc neodpočinu. Přenechala jsem teda dítě babičce a šla si na chvilku lehnout. Najednou se neozývalo žádné ječení, vískání a ani smích. Nikolka usnula na gauči a spala dvě hodiny. Já aspoň taky. Babička se dospala, až když jsme odjeli. Raději do zásoby, aby měla energii, až zase přijedeme.

První bebí

Po strašně dlouhé době jsem vyslala manžela a Nikolku nakoupit. Z obchodu ho táhla s celým nákupem na hřiště, aby se mohla houpat. Vrátili se asi za hodinu, manžel utahaný jako kotě a Niky rozbitá obě kolena. Někdy to přijít muselo. Teď studuje všechny plyšáky a ošetřuje jim bebí. Na zastávce všem hrdě ukazuje rozbité kolínko.