> Blogy > Linda > Trochu nešťastný týden
Trochu nešťastný týden
KLUB TĚHULEK! LINDA Ahoj všem v tomto skoro létě! Týden zase utekl jako voda a já přidávám další svůj těhu-blog. Máme za sebou poměrně nešťastný týden. Opět se potvrdilo, že pokud se na něco opravdu, ale opravdu hodně těšíte, často to to naschvál prostě nevyjde…
… nene, s miminkem je všechno naštěstí v pořádku a je stále uložené na stejném místě jako před týdnem. Šlo o naši druhou víkendovou výpravu na Šumavu, tentokrát na Modravu. Byli jsme dohodnutí s třemi dalšími páry na takovém turisticko-společenském víkendu a i po překonání určitých logistických složitostí (nemáme bohužel auto), nám prostě štěstí nepřálo.
Den před odjezdem dostal Max 39stupňové horečky. Nic jiného se k té teplotě nepřidalo, a tak doteď ještě řešíme, co se mu vlastně přihodilo. A jelikož se jednalo o poslední větší společenskou událost před porodem, a pak bůhví jak vše bude, přirozeně mě mrzelo, že to neklaplo. Ale zdraví, zejména u dětí, je samozřejmě nejpřednější. Celé je to o to nešťastnější, že jsem musela zrušit i další srazy co jsem měla dohodnuté s jinými kamarádkami-maminkami, protože Max klidně mohl prodělat 6. nemoc a je stále infekční. Prostě smůla.
Vzhledem k tomu, že bylo poslední dny i celkem vedro, s Maxovými horečkami se nám bojovalo těžce, stejně jako jemu. V noci spal jen s velkými obtížemi, a tím pádem i já. Byla jsem z toho úplně vyřízená. Manžel samozřejmě pomáhal a o vše jsme se starali napůl, ale i tak. Bříško mi už prostě ubírá síly. A vůbec celkově je to se mnou teď tak, že moc nevím co čekat. Třeba dneska je mi parádně. Nic mě nebolí, nic zatím nemám oteklého a cítím se fajn. Ovšem je to po dvou dnech, kdy to bylo úplně naopak a já byla ráda, že ten den nějak snad překlepu.
I tělo mi dává čím dál tím víc najevo, že se porod pomalinku blíží. Děloha začala cvičit a připravovat se na akci a dělá hodně intenzivní “želvu” (někdy dřív jsem psala, že to je náš výraz pro tvrdnutí břicha). Zejména, pokud mám plnější močový měchýř, je to opravdu “paráda”! Také jsem zjistila, že v noci se už sama ve spánku ani nepřetáčím, spím ve stále jedné poloze a vzbudí mě otlačený bok. Už ani tělu samotnému se hýbat nechce…
Jinak mám pocit, že mě zachvátil syndrom těhotenského hnízdění. Někde jsem četla a když jsem čekala Maxe, tak jsem to i vypozorovala, že nastávající matky před porodem nebo po návratu z porodnice domů, mají potřebu vytvářet doma lepší “hnízdo” pro nově příchozí miminko. Obvykle třeba přestavují nábytek, chystají pokojíček a výbavičku, někdy se ani odpoledne příchozí manžel nestačí divit, kam že se to vlastně vrátil.
U mě se to projevuje zatím tak, že se snažím dotáhnout všechny maličkosti, které jsem měla doposud rozjednané, abych se prvních pár týdnů s naší holčičkou nemusela ničím rozptylovat. Tašky mám také sbalené, skoro jako bych se měla stěhovat. Jedna z věcí, kterou jsem řešila byl pronájem novorozenecké postýlky – takové té co mívají v porodnicích. Už s prvním dítětem jsem si říkala, že je to super vynález a že je škoda, že to nemůžu mít doma. Kupovat to je nesmysl (hodně drahý nesmysl), a tak jsem si našla firmu, která tyto postýlky za měsíční poplatek půjčuje. Navíc se nám nechtělo kupovat druhou malou postýlku, když Max z té své pomalu odrůstá, a tak až budeme tu novorozeneckou vracet, dostane Max už větší a bude vyřešeno. V rámci zachování manželova duševního zdraví doufám, že moje aktuální “hnízdění” zůstane jen u podobných maličkostí.
Další věc, kterou jsem chtěla řešit je, se spojit se svou porodní asistentkou a dohodnout se s ní na dalším postupu. U mého lékaře mě čekají tuším poslední dvě návštěvy a pak už jen porodnice. V pohodě jsme se na všem dohodly a první termín máme na 8.6., což je už za chvíli. Jsem vůbec zvědavá na celý ten proces s vlastní osobou, která vás má před, během a po porodu na starosti a o kolik to bude jiné, než tak jak to většina z nás zn. Určitě to bude větší pohoda a tak, jen si to možná ještě nedokážu úplně představit. Doteď jsem věřila striktně a pouze v náš standardní zdravotní systém a to ne vždy a ve všem je zrovna výhra, že?
Držte mi palce ať není ještě moc vedro a já moc neotékám a těším se zase za týden, Linda.