Test na cukrovku? V pohodě

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Poučení, které z toho plyne je prosté, tyto řeči prostě ignorovat, ale hezky popořadě. V úterý nám budík, na naše poměry, zazvonil opravdu brzy, ještě před půl sedmou. Myslela jsem, že máme rezervu, jenže matka příroda nás převezla. Přes noc krásně nasněžilo, na silnicích však naštěstí bylo poznat, že jsme si přivstali a tak jsem na gynekologii nakonec dorazila včas. S sebou jsem si zabalila svačinu a láhev vody. Sestra v ordinaci už na mne byla připravená, na cukrovku jsem hned ráno byla jediná. Roztok udělala již předchozí den, aby byl hezky studený, protože teplý je prý hodně nedobrý. 🙂 Na vypití roztoku jsem měla 10 min, čehož jsem se již dopředu děsila, protože v gennetu jsem viděla roztok připravený v 0,5 litru čaje. Já měla vypít jen 0,3 litru, což se nakonec ukázalo jako brnkačka.

Roztok nebyl nijak špatný, prostě jen trošku sladší šťáva, kterou jsem vypila na tři loky a mohla zapít vodou. Pak už mne sestra posadila do čekárny, řekla mi heslo na wi-fi a uvařila hořký čaj. 🙂 Musím říci, že takový luxusní servis jsem vážně nečekala.

Po hodině následoval další odběr, sestra si vybrala žílu na druhé ruce, prý byla pěkná, ale nějak se netrefila, takže jsem si začala připadat jako malý jehelníček. 🙂 Naštěstí na další pokus se trefila, takže dobrý. 🙂 Již mne čekalo strávit v čekárně pouhých 45 minut. Při tomto čekání jsem přeci jen začínala mít trošku hlad, a myslím, že z toho mi bylo trošku šoufl. Naštěstí jsem to přepila vodou a opravdu to nebylo nic hrozného.

Následoval poslední odběr krve, který sestra naštěstí zvládla již v pohodě, a jehlu zavedla zpět do prvního vpichu, takže nakonec jsem těch vpichů na rukách měla tak akorát. 🙂 Takže pro mne byl test na cukrovku vcelku brnkačka, rozhodně to nebyl tak strašlivý zážitek, za který ho některé měly. Mé poučení z tohoto zážitku zní, hlavně neposlouchat cizí lidi, kteří se snaží svými zážitky děsit své okolí. 🙂

Ve středu jsem šla na kontrolu ke své doktorce. Nejprve proběhly běžné procedury u sestry, včetně vážení. Váha ukázala prozatím 4 kg nahoře, což je dobré. Na UTZ bylo vidět, jak náš prcek krásně roste, dle doktorky má již necelých 900g. 🙂 Následovalo předání výsledků z testu na cukrovku a to už tak růžové nebylo. Jeden výsledek byl mírně nad hranicí, takže jsem vyfasovala žádanku na diabetologii do Motola, kde budu i rodit. Do Motola jsem volala hned druhý den, kde mne objednali až na 22. února. Má doktorka se domnívala, že si mne v Motole již nechají i na poradnu, ale to se nepotvrdilo, takže nakonec jsem se musela telefonicky objednat i na kontrolu ke své lékařce, která bude opět za měsíc.

Zbytek týdne byl vcelku poklidný. V sobotu jsme byli pozváni na návštěvu ke známým, kde mají sedmiměsíční holčičku, která je neuvěřitelně hodný smíšek, s neuvěřitelnýma kukadlama. 🙂 Dostala jsem opět spoustu cenných rad a nějaké pozornosti pro sebe a miminko. Navíc jsme se s kamarádkou domluvily a koupila jsem si od ní jedno nenošené kojenecké tričko, které jí bylo již po zakoupení malé. Koupila jsem si od ní i balónek Epino, tak jsem zvědavá, zda opravdu pomůže při porodu, od nástřihu hráze. Cvičení s ním si ale nechám na později. 🙂

V neděli mne manžel vzal vyvenčit do kina na již avizované Star Wars, které jsem zvládla shlédnout dokonce v kuse, bez nutnosti odejít během promítání na toaletu. Časté močení je teď bohužel asi to, co mne rozčiluje nejvíc. Budu to ale muset pro toho našeho malého rošťáka vydržet. 🙂 Jinak se cítím moc dobře, jediné co mne maličko trápí, jsou občasné bolesti zad, ale není to zatím nic, co by se nedalo vydržet. No a pak ta moje začínající neohrabanost a pocit, že jsem takový malý vorvaň, obzvlášť, když vstávám z gauče. 🙂

V příštím týdnu ukončím 2. trimestr a začnu poslední etapu svého těhotenství. Navíc začneme se stavbou první skříně v synově pokoji, poté již budou následovat skříně i u nás v ložnici.

Mějte se krásně, loučím se s vámi, Ivča

Ivča právě prožívá 25. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?