Těhu v běhu Anna live 36. – 38. týden

Porodnice

Mám za sebou poslední návštěvu gynekoložky. Streptokok je negativní, železo mám stále na hraně, ale jinak je vše v pořádku. Mimčo je taky konečně hlavou dolů, což už jsem sama poznala, pohyb už je totiž obtížnější, a ne tak komfortní, jako dřív.

Ani nevím, jestli jsem vám psala, kde budu rodit. Bude to opět Apolinář, snad i se stejnou porodní asistentkou Péťou Pokornou. Už jsme sehraná dvojka, respektive i s mým Oldou trojka 🙂 Na první kontrolu s druhým prckem jsme měli jít všichni, i se Sebíkem, který teď slovo „mimi“ používá častěji než kterékoliv jiné slovo. Jenže brouček nám onemocněl, vysoké teploty, zadní rýma… A tak zůstali s tatínkem doma. Monitor byl ukázkový, moč v pořádku, krev taky. A vyšetření neukázalo, že by se v nejbližší době něco chystalo. Jsem spokojená, protože mám před sebou ještě spoustu práce… 🙂

„TO DO“

Kdo mě zná, tak ví, že jsem ujetá plánovačka. Když se mě zeptáte, co budu dělat za týden v tu a tu hodinu, většinou vám to řeknu. Stejně tak, jako co bude za dva roky v létě… 🙂 A vše si píšu. Po ruce mám pořád klasický diář s tužkou, ale aktuální nápady nebo poznámky píšu do mobilu. A tak vzniknul list „TO DO“, co všechno musím / chci do porodu stihnout. Aktuálně si můžu odškrtnout kadeřnici, manikúru a pedikúru – Ne, že bych byla nějaká fiflenka, ale zaprvé se na ta místa asi dlouho nedostanu, zadruhé jsme byli na svatbě (ve 38. týdnu, dvě hodiny od porodnice). Pak taky zubaře, další těhu focení (o tom se tentokrát rozepsal tatínek níže) a pár akcí, jako zoo s kamarádkou nebo koncert Karla Gotta, kde teda už pár lidí kroutilo hlavou, co tam dělám. A pro tu jednu sklenku červeného vína jsem raději poslala Oldu 🙂

Těsně před termínem mě ještě čekají nějaké pracovní povinnosti, Sebík má poslední plavání. A samozřejmě bych se chtěla ještě proběhnout a zacvičit si ve fitku s manželem 🙂 Já si prostě neumím představit, že nic nedělám. Ano, Sebík se narodil 12 dní před termínem, tak je možné, že to i tentokrát přijde dřív. Ale co když později? Přeci nebudu poslední dva, tři týdny jen sedět doma a čekat.

„TO BUY“

Výhody tak brzkého druhého těhotenství jsem vám už psala. Jedna z těch hlavních je, že nemusíte pořizovat základní výbavu, jako je například přebalovák, vanička, monitor dechu a oblečení. Možná proto jsem to řešila až na poslední chvíli. Rozhodli jsme se Sebíka ještě stále nechat v dětské postýlce, přeci jen, nejsou mu ani dva. A miminku pořídit co nejmenší postýlku, aby nezabírala moc místa a zároveň nestála majlant. Volba padla na kolébku. Myslím, že půl roku by v ní mimčo mohlo být, pak půjde místo Sebíka a tomu koupíme na Vánoce nějakou už klasickou postýlku, jen se zábranou. Druhou nezbytností je pro nás takzvaný Isofix, základna na autosedačku do auta. Sice by vajíčko šlo jen připoutat, ale zaprvé mi přijde Isofix bezpečnější, zadruhé praktičtější, vajíčko se jen zacvakne a hotovo. Poslední věcí, když pominu opravdu jen pár kousků oblečků a takové té první kosmetiky, kterou jsme koupili, byla chůvička. Sice si pořád hraji s myšlenkou, že když bude miminko tak hodné a spací, jako byl a je Sebík, mohli by být v pokojíčku společně, ale spíš si říkám, jestli, byť jen třeba dvě, tři noční kojení by ho nebudila? Takže si spíš myslím, že kolébka bude u nás v ložnici. A tím pádem potřebujeme další chůvičku. Vše jsme koupili ve Špuntíku, protože když paní ředitelka podporuje moje běhání v těhotenství (sama je aktivní maminka), tak já zas moc ráda podpořím ji. A co si budeme povídat, zjišťovat, v jaké prodejně je jaký kousek levnější, a pak jet pro každý někam jinam, na to nemám čas ani nervy.

Čtěte také:

• Hamiltonův hmat pro vyvolání porodu? Jen se souhlasem!
• Hypnoporod začíná v hlavě
• Kouzla pro snazší porod a poporodní hojení

Jak teď (ne)sportuju

Od posledního závodu, o kterém jsem vám minule psala, mě bolelo koleno. A tak jsem tři týdny neběhala. Taky se prcek otočil hlavou dolů, což cítím při rychlejší chůzi, takže si pořád říkám, jak moc bude běh komfortní. Ne, že bych se bála o miminko, ale jestli ještě před porodem vyběhnu, bude to jen pro ten úžasný pocit. Navíc to běh už určitě připomínat nebude 🙂

Pohyb jsem neutnula úplně, s Oldou jsme si užili super trénink ve fitku. A dokonce jsem stihla lekci i s mojí oblíbenou trenérkou Radkou Vandasovou, se kterou jsem hodně cvičila v prvním těhotenství, a která se podílela na odborné části mojí knížky. Ukázala mi několik cviků, které mám dělat před porodem, ale také ty, na které se mám soustředit už v šestinedělí. Nějaké tipy najdete jak v mojí knížce Těhu v běhu, tak taky na blogu.

 Jak to prožívá tatínek

Nechal jsem se ukecat, nesnáším to, ale když už jsem měl volno, připojil jsem se k focení Aničky ve Fotoprome.cz. Nejdřív jsem teda musel asi půl hodiny zabavovat Sebíka, protože zatímco já to nepotřebuji, Aničku líčili a česali 🙂 Takhle, myslím si, že to nepotřebuje ani ona, ale když se profesionálně fotí, je to prý víc než žádané. A pokud si pak ženy připadají hezčí, tak ať si to na těch pár hodin užijí. Sebíka foťák moc nezajímal, máme sice krásnýho kluka, ale na lusknutí se nezastaví, přirozeně nezasměje, nezapózuje… Ještě je prostě malej. Naštěstí pak nastala chvíle, kdy jsme na focení zapomněli, snažili se ho rozesmát, hrát si s ním. A tak vzniklo pár naprosto přirozených a nenucených fotek, které se mi vážně líbí. Jasný, Anička má taky krásný „pozérský“, „vystajlovaný“, ale pro mě jsou mnohem víc cennější ty, na kterých jsme všichni!

Na co se můžete těšit příště?: Doufám, že už na porod! 🙂