Těhu v běhu Anna live 34. – 35. týden

Do Alp ve 34. týdnu? Proč ne!

Že jsme si střihli Dubaj ve 25. týdnu, ok, i když si mnozí klepali na čelo… Ale autem x hodin do Rakouska, v osmém měsíci, ještě s malým prckem… Nad tím už jsem se na chvíli pozastavila i já, jestli to dáme a někde třeba předčasně neporodím 🙂 Jedna z Oldových podmínek, abychom jeli, byla, že nás před cestou dobře pojistím a zjistím čísla nejbližších nemocnic 🙂

Naše cílová destinace se nacházela přesně naproti Hallstattu, v městečku Obertraun, v „baby-friendly“ resortu Dormio. Za normálních okolností by cesta z Prahy měla trvat 4,5 hodiny. Jenže když cestujete s pupkem a malým dítětem, budete rádi za 6 hodin. Těhotná by neměla dlouho sedět v autě, doporučuje se stavět každou půl hodinu a alespoň se projít, protáhnout… No, tak to bychom tam asi nikdy nedojeli 🙂 A když nám usnul Sebík, a spal asi hodinu a půl, přeci bychom ho nebudili! Naštěstí jsem nepociťovala žádné komplikace, takže jsme zastavovali asi jen 3x. Sebík to zvládnul nad naše očekávání! Nejdřív koukal z okna, prohlížel si se mnou knížku, dal si sváču, pak usnul. Když jsme zastavili, dali jsme si oběd, pohráli si, Sebík se proběhnul. A vůbec neměl problém jít zpátky do sedačky a jet dál. Na mobil a Youtube teda došlo taky, ale až ke konci.

Zdroj: archiv blogerky

S ubytováním jsme kromě měkkých matrací byli naprosto spokojeni. Sebík měl svojí ložnici, kam jsme mu postavili postýlku. Od narození má rád svůj klid. A my ten náš večerní vlastně taky 🙂 V apartmánu byla kromě plně vybavené kuchyně i dětská jídelní židlička, to jsem vážně ocenila. Nejkrásnější byl ale výhled! Na hory, jezero. A ten klid! Nevím, jak to tam vypadá v sezone, ale teď jsme tam byli skoro sami. V areálu se nachází restaurace, fitko, bazén, kavárna, malý obchod s potravinami, ale hlavně velké dětské hřiště se spoustou atrakcí. Půjčit si zde můžete i kola. Na ty jsem se těšila, že vyzkoušíme náš Thule Chariot vozík. Ale Olda mi to v osmém měsíci už zatrhnul 🙂

A co všechno jsme za pět dní stihli? Po roce jsme se vrátili na horu Dachstein, jen z druhé strany. Když jsme tam byli poprvé, bylo Sebíkovi deset měsíců. Ty hlavní atrakce, jako například ledovou jeskyni, prospal. A 5 Fingers, známou výhledovou plošinu, na kterou jsme se vypravili tentokrát, prospal taky. Sluníčko dvakrát vystřídaly kroupy. Ani o tom neví, spal v nosítku u tatínka. Probral se jen v lanovce a v restauraci. To je teda parťák 🙂

Zdroj: archiv blogerky

Nejvíc si ale užil výlet do Hallstattu, zaprvé jsme tam jeli lodičkou, zadruhé jsme ho vzali opět na lanovku, ty on prostě miluje! A to městečko je prostě nádherný! Všechny ty domečky, uličky, výborné restaurace na břehu jezera, labutě, které se prochází po ulicích, malé obchůdky se suvenýry, překrásný výhled na okolí ze Solné Hory… A zpátky jsme jeli vláčkem, poprvé v jeho životě. Co na tom, že jsme na něj půl hodiny čekali a pak jeli jen jednu zastávku asi za 150 korun, byl to zážitek. Společný!

Zdroj: archiv blogerky

Užili jsme si ale i chvíle na dětském hřišti, v úplně prázdném bazénu nebo jen před naším apartmánem, kde jsme si se Sebíkem kopali. A jak jsem to zvládla já z pohledu těhotné? Předčasný porod se nekonal, ani žádní poslíčci nebo komplikace. I když jsem neběhala a necvičila, kilometrů jsme nachodili až až. A „dvoutisícovka“ se mnou taky nic neudělala. Je pravda, že do kopce jsem šla pomalu, ale dýchalo se mi dobře a miminko to prospalo. Kdyby na nás turisti nekoukali jak na blázny (Olda v nosítku nese Sebíka, já se koulím s osmiměsíčním pupkem) a nepokřikovali hesla, jako „Strong mama! Wau! Go, mama, go…,“ tak ani nevím, že jsem těhotná 🙂

Další závod! Ve 35. týdnu!

Po návratu z naší poslední dovolené ve třech mě čekalo natáčení internetové show Kilák ve Stromovce. Těšila jsem se, že se zase proběhnu. Ale k mému překvapení, holky moderátorky skutečně dodržují k rozhovoru jen kilák. Takže jsem samozřejmě zase nestihla říct vše důležité o běhání v těhotenství 🙂 Natož si pořádně zaběhat. Jela jsem tam skoro hodinu, Sebík v kočárku po prvních metrech okamžitě usnul, tak abych ho nebudila, a když už jsem byla oblečená v běžeckém, dala jsem si ty kiláky aspoň tři. Víc jsem nemohla, další den mě čekal závod na 5 kilometrů.

Zdroj: archiv blogerky

Hostivice Run je moje srdcovka, tenhle závod jsem běžela už potřetí v řadě, předloni jsem čekala Sebíka, to jsem byla teprve v šestém měsíci, loni jsem to měla jako pomaratonský výklus, letos jsem ani nedoufala, že bych mohla běžet. Ale běžela jsem, dokonce v lepším čase než v šestém měsíci se Sebíkem. A nedoběhla jsem ani poslední. Olda, který mě v prvním těhotenství hlídal na každém kroku, vždy běhal metr ode mne a sledoval mi tepovku, rychlost, pitný režim…, tentokrát prohlásil, že už se nebojí, že já se o sebe dokážu postarat. A že jsem na něj už moc pomalá 😮 Doběhl si pro osobák. A v cíli na mě čekal s babičkou, která nám hlídala Sebíka. I když jsem cítila, že mám rezervu a mohla bych běžet rychleji, spíš jsem si užívala trasu, atmosféru závodu, ten krásný pocit, že pořád můžu s bříškem běhat. A hlavně jsem testovala nové legíny. Konečně někoho napadlo vyrábět funkční legíny pro těhotné – na běh, do fitka, na sport. A co víc, je to česká výroba! Tyhle projekty moc ráda podporuju. A značka Pura Vida má hodně dobře našlápnuto. Jestli se chystáte prožít aktivní těhotenství, rozhodně doporučuju je sledovat.

A koho zajímají další informace o běhání v těhotenství, může si pustit záznam z Kiláku:

Zdroj: archiv blogerky

Jak to prožívá tatínek

Dovolená v osmém měsíci? Neexistuje! Nejsem blázen! Těhotná manželka, rok a půl starý dítě, daleká cesta…

Jsem rád, že jsem se nechal ukecat 🙂 Samozřejmě jsem se bál, rodit v Rakousku jsem rozhodně nechtěl, jak by to asi probíhalo? Co já? A Sebík? Tak daleko od domova… Když jsem měl ale v ruce čísla na nejbližší nemocnice, záchranku a kvalitní pojištění, uklidnil jsem se. A Anička by nejela, kdyby se na to necítila. Byla to skvělá dovolená! Do téhle oblasti jsme určitě nejeli naposledy. Zatímco dřív jsme milovali moře, teď nás táhnou hory. A i když jsem nechtěl slyšet o dovolené se dvěma malými dětmi, přiznám se, že už teď koukám a plánuju, kdy a co bychom mohli podniknout! 🙂

Zdroj: archiv blogerky

Na co se můžete těšit příště? Čeká mě poslední návštěva gynekoložky a vyšetření na streptokoka. Pak už předávka do porodnice. Ještě toho ale musím hodně stihnout! Kadeřnice, zubař, poslední focení s bříškem a rodinou, ale taky dát dohromady nějakou výbavu pro miminko. Ne vše totiž máme, i když díky Sebíkovi toho nemusíme pořizovat tolik. A jak jsem sportovala? Začíná jít do tuhého…