Těhu v běhu Anna live 26.–28. týden

Závod na 14 km

Prague Park Race v Průhonicích jsme s manželem běželi už loni, jenže to jsem nebyla těhotná. Ale závod se nám tak líbil, navíc ho máme „za humny“, že jsme si ho nechtěli nechat ujít ani letos. Čtrnáct kilometrů na přelomu šestého a sedmého měsíce, kopcovitý terén… „Tak pořád to můžu jen jít,“ říkala jsem si. Navíc jsem si chtěla vyzkoušet, jestli bych zvládla půlmaraton, který se běžel o dva týdny později.

Za poslední čtyři měsíce (první trimestr nepočítám, bylo mi tak špatně, že jsem spíš zhubla) jsem přibrala 9 kg. A to není málo. Ta zátěž je strašně znát, obzvlášť při běhu! Už se nedivím obéznějším lidem, že je běh může odradit! I když by moje mysl běžela kilák za pět minut, tělu to ta zátěž nedovolila, běžela jsem těžkopádně, sotva zvedala nohy. Několikakilometrové tréninky ještě jdou, ale závod na 14 kilometrů byl pro mě hodně náročný. Hlavně psychicky. A i když je příjemné počasí, manžela mám po boku, krajina je nádherná, s miminkem je vše v pořádku, moc si to neužívám. Chci běhat pro radost, pro ten krásný pocit, ale tohle mi ho už nedává. Těch 14 km jsem běžela o víc jak půl hodiny déle než před otěhotněním, moje technika běhu se s každým kilometrem zhoršovala, dopady už rozhodně nešly zlehka na špičku, kila navíc jsou znát na kloubech, pánvi, kyčlích, při dopadu na klenbu nohy, kotnících, prohnutých zádech…

Zdroj: archiv blogerky

Jsem si jistá, že miminko neohrožuji, ale nejsem si jistá, jestli je to dobré pro moje tělo. Přesto do cíle dobíhám s úsměvem od ucha k uchu, jsem totiž ráda, že to mám za sebou. Bylo to opravdu dlouhé. A i když vím, že bych i ten půlmaraton uběhla, aniž by to mělo vliv na miminko, bojím se, že bych se zase trápila. Půlmaraton proto raději oželím, budu si dál běhat ty svoje maximálně desítky, hlavně ale pro radost! Sama s kočárkem nebo i s manželem – tyhle běhy miluju! A že jsme jich v těchto posledních třech týdnech stihli!

Sebík 18 měsíců

Teď zase něco z ranku mateřství. V březnu bylo Sebíkovi 18 měsíců, takže nás čekala prohlídka u doktorky a očkování – živá vakcína MMR proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Nejsem odpůrce očkování, ale to neznamená, že z něj (obzvlášť z této vakcíny) nemám respekt a že jsem nezvažovala odklad. Hexu Sebík zvládal dobře, snad jen jednou měl vyšší teplotu a byl unavenější, jinak nic. Ale tohle bylo jiné, zaprvé tahle vakcína budí větší strach, zadruhé jsem si nebyla jistá, jestli není Sebík oslabený po naší dovolené, kde první noc zvracel (i když asi z jídla) a zatřetí jsem někde četla, že se nesmí očkovat dítě, když je jeho maminka zase těhotná.

Se všemi obavami jsem se svěřila pediatričce. Sebík je podle ní ok, když to odložíme, může být příště skutečně nemocný. A moje těhotenství by prý vadilo jen v prvním trimestru. Tak jo, jdeme do toho. Sebík fňuknul jen při píchnutí, jinak ho spíš zajímalo, co má doktorka na stole. Ještě zvážit a přeměřit. 86 cm (já si říkala, že ty oblečky 86 už jsou ťip ťop) a 10,2 kg – to mi přijde docela málo, je to takový náš špagetka. Ale prý má hodně pohybu a taky rychlé spalování – bezpečně 2x, někdy i 3x denně kaká. Ťukám, protože s tímhle neměl nikdy problémy ani jako miminko, žádné koliky nebo několikadenní zácpy.

A jak to vypadalo s očkováním po pár dnech? Sebík byl unavenější, jeden den měl zvýšenou teplotu, ale jinak nic. Doktorka říkala, že dva týdny nikam nesmíme, žádné plavání, cvičení, herničky, maximálně procházky venku v kočárku… To bylo docela těžké, Sebík, i my rodiče jsme dost akční. Nakonec jsme ale u doktorky stejně ještě jednou skončili. Sebík měl zánět „oněch míst“, bylo to teda šílený, bolelo ho čurání, dvě noci nespal, měl horečku… Způsobit to prý může cokoliv, voda z bazénu, písek od moře nebo z pískoviště, teplota a následné pocení… Těžko říct, každopádně z očkování to prý nebylo. Uff. A vyřešil to Framykoin.

Těhotenská cukrovka

Sebíka čeká další očkování až mezi pátým, šestým rokem. Do té doby snad jehlu neuvidí. To já o sobě říct nemůžu. Ve 30. tt mám před sebou další velký ultrazvuk a krevní testy, ještě předtím ale test na těhotenskou cukrovku. Měla jsem z ní velký respekt. Proč? Však si přečtěte, jak to dopadlo, když jsem byla těhotná poprvé:

Tak už chápete? 🙂 Teď trochu svůj příběh předběhnu a výsledek prozradím rovnou. Tentokrát jsem to vzala zodpovědně, dva dny před testem jsem nejedla sladké, žádné ovoce, čokoládky a sušenky, na kterých jsem tohle těhotenství totálně závislá. No, co vám budu povídat, bylo mi strašně, cukr mi chyběl, byla jsem unavená a trošku nevrlá. O večeru a ránu před testem ani nemluvím, vyjít z domu nalačno je pro mě nemožné, natož představa, že se najím nejdřív v 11 dopoledne. Ale vyplatilo se, po exnutí toho sladkého likéru – roztoku z glukózy a následných odběrech – jsem prošla, cukrovku nemám, hurá! Co bych dělala bez Horalek a KitKat tyčinek?

Zdroj: archiv blogerky

Těhotenské focení

Mám velkou radost, že ve spolupráci s Babywebem a ateliérem Fotoprome jsem mohla nafotit krásné fotky s bříškem, památku na mé druhé těhotenství! Sice si na taková focení nepotrpím, jsem stydlivá, moc se nemaluju a šaty většinou nenosím, navíc moje fotky bývají většinou v teniskách a v běhu, ale být jednou za čas „za princeznu“ taky není špatný. 🙂 Tímto děkuji i obchůdku www.Vseprotehotne.cz, kde jsem si pro focení mohla zapůjčit šaty, jelikož těhotenského oblečení opravdu moc nevlastním.

Každopádně při focení došlo i na ty tenisky a činky. 🙂 Co bych to byla za akční těhuli, když bych neměla ani jednu takovou fotku?

Zdroj: archiv blogerky

Jak to prožívá tatínek

Nejhůř jsem prožíval ten čtrnáctikilometrový závod. Představte si, kolik žen mě předběhlo! A jak blbě jsem se cítil! 😮 Trénuji na půlmaraton, zhubl jsem, fyzička šla nahoru, ale přesto dobíhám mezi posledními muži. I když vím, že by manželka závod zvládla sama a já mohl dosáhnout na úplně jiný výsledek, neutekl jsem jí a zůstal s ní. Občas jsem se musel smát, jakým stylem běží, jindy mi jí bylo líto, protože bylo vidět, jak ráda by zrychlila, ale tělo ji nepustí. Jsem rád, že si půlmaraton rozmyslela.

A tentokrát se s vámi podělím o video já. Je skvělý, když děti mají rodiče za vzor, zejména pokud jde o sport. Po každém běhu s kočárkem, když se manželka doma protahuje, já si ještě zaposiluju, dřepy, výpady, kliky… Sebík na nás kouká a v poslední době nás napodobuje. Třeba zrovna ty kliky už zvládá bravurně. 🙂

Na co se můžete těšit příště? Zúčastnili jsme se dvou charitativních závodů, s manželem jsme odjeli na poslední relax bez Sebíka do Brna a se Sebíkem jsme se vypravili na mini dovču do Liberce.