Těhu v běhu Anna live 23. – 25. týden

Vybíráme dovolenou

Když jsem v roce 2016 čekala Sebíka, měla jsem termín na začátku září, takže jsem věděla, že v létě se už asi nikam nepodíváme – nikam ve smyslu dovolené u moře apod., výlety, jako třeba Lysá hora v 8. měsíci nebo výstup k Pravčické bráně v 9. měsíci, jsme si užívali dál. Tentokrát jsem sice těhotná o dva měsíce dřív, ale s termínem 30.6. je jasné, že v létě, v období šestinedělí, se za hranice taky nepojede.

A ačkoliv nás v poslední době hodně baví túry a hory, moc jsem si přála jet k moři, hlavně kvůli našemu Sebíkovi, poslední dovolená jen ve třech, trošku ho rozmazlit a užít si naplno jen jeho. Nad destinací jsme dlouho nepřemýšleli, Emiráty byly jasná volba, stejně jako v prvním těhotenství. Ono taky, kam jet v zimě nejblíž za teplem? Egypt a další africké destinace jsme nechtěli, Kanáry a Kapverdy nám kamarádi vymluvili, kvůli větru, ale taky kvůli teplotám, které jsou sice mnohem vyšší než u nás, ale na koupání ještě většinou nejsou. V Emirátech máte skoro na sto procent jistotu sluníčka a teplot kolem třiceti stupňů. Navíc jste tam přímým letem za šest hodin.

Zdroj: archiv blogerky

Létání v těhotenství

To, že můžu létat, jsem věděla už z prvního těhotenství, kdy jsme asi v mém čtvrtém měsíci letěli právě do Dubaje. No jo, jenže teď jsem byla ve 25. týdnu! Manžel se hodně bál, protože moje doktorka mi to nedoporučila. Ne kvůli zdravotnímu stavu, vše bylo v pořádku, se mnou i s miminkem, ale protože zažila špatnou zkušenost s jinou pacientkou, ta ve 27. týdnu předčasně porodila, právě v letadle. Jenže těchto případů je tak málo, že ani já žádný takový na internetu nevypátrala. Naopak, všude vás přesvědčují, že létání je pro těhotnou bezpečné.

Většinou se setkáte s tím, že do 28. týdne můžete létat se všemi leteckými společnostmi bez omezení. Mezi 28. a 36. týdnem (někde až 38.) můžete letět, ale jen s potvrzením od lékaře, že jste schopna letu. To potvrzení by nemělo být starší 6 dnů před nástupem cesty. V devátém měsíci vás už většina přepravních společností na palubu nepustí.

Pozor si dejte na pojištění, některé pojišťovny vás kvůli těhotenství, respektive jeho určitému týdnu už nemusí pojistit. Často se nepojišťuje od 28. týdne, našla jsem ale i pojišťovny, které vás pojistí jen do 20. týdne!

My se rozhodli jet s cestovkou, což je u nás velmi výjimečné – bylo to asi teprve podruhé za těch 11 let, co jsme s manželem spolu. Zdálo se nám to kvůli dítěti jednodušší. Ted’ zpětně víme, že příště zase jedině „sami“! Každopádně Fischer, se kterým jsme letěli, měl dobré pojišťovací smlouvy, nemusela jsem se bát, že kdyby se cokoliv stalo, jako těhotná se nedoplatím.

Doporučili mi ale sehnat si potvrzení od lékařky, že jsem zdravá a můžu letět. Letecká společnost ho sice ve 25. týdnu nevyžaduje, ale prý pro jistotu. To se ukázalo jako problém, předtištěné potvrzení bylo v angličtině, jenže moje lékařka anglicky neumí, a tak odmítla vyplnit něco, čemu nerozumí. Napsala mi alespoň Česky, že jsem ve 25. týdnu a vše probíhá bez komplikací.

Jako těhotná, my navíc ještě s rok a půl starým prckem, máte obrovské výhody. Většinou vás všude pustí přednostně. Věnují vám nadstandardní péči, a dokonce si můžete vybrat i sedadla. Překvapilo mě ale, jak často se mě někdo ptal, v jakém jsem týdnu. Já vím, vypadám minimálně na sedmý měsíc.

Na Ruzyni to nikoho nezajímalo, ale v letadle, v Emirátech, při zpáteční cestě. Pořád se někdo ptal. Jedna paní na přepážce dokonce chtěla vidět TO potvrzení (Které teoreticky ve 25. týdnu mít nemusím!). Vysvětlila jsem, že moje paní doktorka ho odmítla kvůli angličtině vyplnit, že ho mám jen Česky – což teda nestačilo, ale naštěstí jsem měla i těhotenskou průkazku, kde je napsaný předpokládaný termín porodu. A s tím se už spokojila. Takže tu doporučuji mít u sebe!

Taky byste měla hodně pít (místa volte v blízkosti toalet) a dlouho nesedět v jedné poloze (což se Sebíkem ani nešlo) – aspoň jednou za půl hodiny se projděte, protáhněte. Oblečení volte pohodlné a raději si na palubu vezměte nějaký svršek navíc, často tam bývá chladno.

Naše dovolená

Cesta tam byla docela očistec. S Oldou jsme usoudili, že jsme si vybrali první cestu letadlem v nejhorším věku Sebíka. Když by byl mladší, jen by ležel, spal (Předpokládám, že by to neprořval, protože byl prostě hodné a spací miminko), když už by mu byly alespoň dva, uměl by se zabavit nějakou pohádkou na tabletu. Jenže u toho on ještě nevydrží. Navíc se vyspal před nástupem do letadla. A letadlo – to byl najednou zážitek! Chtěl chodit, všechno zkoumat, komunikovat s dalšími pasažéry.

Do dvou let sice nemusel platit za letenku, ale neměl právo ani na svoje sedadlo. Takže jsme si ho prostřídávali. A dost často jsem seděla na dece na zemi – naštěstí jsme měli místa s širokým prostorem, protože před námi už nikdo neseděl. O pohyb, který je v letadle zejména v těhotenství tak důležitý, nebyla nouze.

Zdroj: archiv blogerky

A aby toho nebylo málo, v Dubaji, při čekání na kufry, nám nevyjely golfky. Představte si, dorazíte asi ve 2 v noci místního času, vyřízení po cestě, dítě vám usíná v náručí, delegát není moc ochotný, ostatní účastníci zájezdu musí čekat, až vše vyřídíte, protože na ubytování máte jet autobusem společně. Až někdy v 5 ráno, bohužel bez kočárku, jsme na hotelu padli za vlast. Nějaká informační schůzka v 9 nepřipadala v úvahu! Vzbudili jsme se jen tak tak na oběd, než jsme se vybalili, najedli… A den byl fuč 🙂

Zdroj: archiv blogerky

Sebík nám následující noc prozvracel, takže druhý den dieta, odpočinkový režim a moře s bazénem jen na chvíli. Stále bez kočárku, což bylo v téhle situaci ještě víc komplikované. Modlili jsme se, aby to nebyla nějaká nemoc, ale naštěstí další den byl už ok, asi se jen přetláskal. Třetí den to chytlo mě, sice jsem nezvracela, ale nějaká jednodenní střevní viróza proběhla. Takže dieta, žádný all inclusive, suchá rýže a suchary. A do toho stále řešíte kočárek.

Delegát nám prakticky řekl, ať si to vyřídíme na recepci hotelu, že by měli pro náš kočárek na letiště někoho poslat. Neumím si představit, jak to řeším, kdybych neuměla aspoň trošku anglicky! A na recepci si ťukali na čelo, prý nás můžou na letiště maximálně odvézt, ať si to tam vyřešíme. Hmm, hodina a půl na letiště, tam minimálně hodina vyřizování, hodina a půl zpátky.

Zdroj: archiv blogerky

Další den by byl v háji, navíc, proč bychom to měli řešit my, když náš smluvní partner je cestovka? Proto s ní jedeme, abychom tohle neřešili! To si platíme! Když potřebujete kočárek, navíc je vám blbě, máte za sebou už 3 dny dovolené, delegát nespolupracuje.  To už člověka opravdu vytočí! A asi jsem byla hodně „nepříčetná“, protože najednou jsme nemuseli řešit nic. Delegátovi jsme sice asi zkazili „dovolenkové“ plány, ale najednou jsme měli kočárek na hotelu!

Uff, konečně jsme si začali dovolenou užívat, najeli jsme na super režim, dokonce jsme se střídali i ve cvičení / běhu, buď ráno nebo před večeří. Jinak jsme po snídani byli u vody, po obědě nám Sebík usnul v kočárku na hodinu až dvě a my si mohli vychutnat kávu, zahrát karty, vyřídit zprávy a maily rodině. Odpoledne byla zase koupačka, pak večeře a většinou kolem osmé Sebík spal a my se přesunuli na terasu, kde jsme si udělali malý piknik, hráli karty, koukali na film. Prostě správná dovolenková pohoda. Trvala jen tři dny.

Zdroj: archiv blogerky

Poslední noc před odletem trávil na záchodě Olda, asi aby mu to nebylo líto, nebo spíš nám, že jemu za celou dobu nic nebylo. Na mě bylo veškeré balení, obstarání Sebíka, vyřízení check-outu na recepci, zabavení Sebíka v buse, na letišti. Byla jsem vděčná, že nám Sebík v letadle na dvě hodiny usnul. A my s ním. Ještě dva dny jsme se z toho v Praze vzpamatovávali! Ale stálo to za to! Ty tři dny, kdy si užíváte třicítky teploty, zatímco doma je asi minus deset, chvíle, které trávíte jako rodina společně, žádná práce, povinnosti. Okamžiky, kdy vidíte, jak je Sebík šťastný! Jak se plácá v písku, hledá mušličky, v bazénu se sám potápí pro auto, sám plave v kruhu (díky za kurzy plavání!), nechce odejít ze hřiště, tancuje na pódiu. Tyhle vzpomínky vám nikdo nevezme. A jestli si někdo myslí, že z toho tak malé dítě nic nemá, že si to nemůže pamatovat? Pche! Skoro denně chce koukat v telefonu na fotky z dovolené, komentuje je, směje se, tleská! A říká: „Táta, máma, táta, máma.“ Ví, že jsme tam byli oba s ním. A jen pro něj!

Zdroj: archiv blogerky

Jak to prožívá tatínek

Málem mě ranilo, když Anička přišla od gynekoložky s tím, že je snad lepší v těhotenství běhat, než letět letadlem! Ten tlak je prý nebezpečný a může vyvolat předčasný porod – respektive v našem případě ještě stále potrat. Měl jsem chuť dovolenou okamžitě zrušit. Jenže když se podíváte na informace na internetu, všechny zdroje vás ujišťují, že minimálně do 28. týdne se může létat bez omezení… Klasika, co lékař, to jiný názor… No tak fajn, letíme 🙂

A jaká byla dovolená z mého pohledu? Náročná! Ale stála za to! Jen bych jel příště bez cestovky a na víc dní! Než se člověk aklimatizuje, do toho bylo Sebíkovi špatně, pak Aničce, poslední den i mně… Zůstaly nám asi jen 3 dny, které jsme si opravdu užili.

Zdroj: archiv blogerky

Na co se můžete těšit příště? Na konci druhého trimestru jsem absolvovala závod na 14 kilometrů, ten rozhodl o tom, že na půlmaraton v sedmém měsíci si už netroufnu. Proč? A jak jsem zvládla test na těhotenskou cukrovku? A co náš Sebík, jak se popral s očkováním, které si vysloužil na 1,5 roční prohlídce?