Těhu v běhu Anna live 20.–22. týden

Dvě děti brzy po sobě

V minulém příspěvku jsem vám slíbila napsat o tom, jaké výhody a nevýhody vidím v těhotenství, která jsou brzy po sobě. I když, co je brzy? Udělala jsem si ve svém okolí malou anketku, ideál jsou prý tři roky, dva roky jsou na hraně, ale údajně, když přežijete první rok, rok a půl, je lepší rozestup dvou než tří let. Takže předpokládám, že když jsou děti mezi sebou méně než dva roky, většina to vnímá jako „moc brzy“. U nás to bude 22 měsíců.

Když jsem se začala ptát ve svém okolí, vnímala jsem to taky jako „moc brzy“, ale než jsem dala dohromady tenhle svůj blog, dozvěděla jsem se od tří kamarádek, že jsou zase v tom. Jenže jejich prvním dětem je půl roku, max deset měsíců! „Cože? No ty…, no tak to se asi po…, no tak to jsem já v pohodě!“ 🙂 Až budu mít totiž krizi, že dvě malé děti nezvládám, vzpomenu si na ně! Já si dělám starosti s tím, jestli do porodu zvládnu Sebíka „odplenkovat“, odnaučit ho na dudlík…, na druhou stranu jsem ráda, že už umí chodit, že se umí sám na chvíli zabavit, najíst (To ještě dopilujeme, abych pak netrávila víc času úklidem), usnout… To všechno ale tyhle kamarádky budou řešit u obou dětí naráz!

Už jsem vám psala o tom, jak špatně mi v prvním trimestru bylo. Kdyby to bylo první těhotenství, tak se to dá, ale u druhého, když za vámi pořád běhá první dítě, to vůbec není jednoduchý. Na druhou stranu, když už jedno dítě máte, obzvlášť relativně malý, aktuální těhotenství vůbec nestíháte vnímat. Ale teď je otázka, vadí vám to, že to nemůžete tolik prožívat? První kopanec, studovat, co a v jakém týdnu se miminku vyvíjí… Nebo jste radši, že to uteče a nenervujete se z nějakých otoků, bolestí zad…? Já jsem za to ráda, nejsem úplně ten prožívací typ, ale je možný, že když pak už nebudeme mít třetí dítě, budu kňourat, že jsem si to druhé těhotenství vlastně vůbec neužila.

Svůj život jsem ani kvůli jednomu těhotenství moc neomezila, stále sportuju a pracuju. Rostoucí pupík u toho nevnímám. Kde mi ale trošku „překáží“, tak to je v péči o Sebíka. Čím větší pupek mám, zjišťuju, že je problém naklonit se k Sebíkovi přes postýlku, natož ho tam přes hranu postýlky položit, když Sebíka něco bolí, nemůžu ho k sobě pořádně přitisknout, objímám ho přes bok. Musím být opatrná, když spolu blbneme, Sebík má občas skony mě (samozřejmě omylem) kopnout, ale rád mi i do toho břicha plácá. A aby mi na bříško skočil a rajtovat tam, jako na koni, nepřipadá v úvahu. Když byl Sebík nemocný a chtěl pořád nosit, bylo to taky náročné, často jsem manželovi říkala, že hoďka s bříškem ve fitku je nic proti celodennímu tahání Sebíka.

Zdroj: archiv blogerky

Obrovské výhody ale podle mě jsou: Zhruba víte, do čeho jdete, ať už co se týká těhotenství, nebo porodu. Nemusíte nakupovat novou výbavu – Kamarádi, kteří mají děti od sebe s větším rozestupem, většinou už vše prodali, takže musí znovu řešit přebalovací pulty, vaničky, kočárky… U nás řešíme snad jenom druhou postýlku a přemýšlíme o dvojkočárku na běhání. Maminky, které mají děti ještě blíž od sebe, musí řešit druhou autosedačku, když jim první dítě sotva chodí, tak pravděpodobně i dvojkočár…

Doufám ale v to, že když jsou děti blízko od sebe, po prvních náročných měsících – snad ne letech 🙂 budou parťáci.

 Ultrazvuk ve 20.tt

Na velký ultrazvuk se nastávající maminky většinou těší nejen proto, že se dozví, jestli je jejich miminko v pořádku, jak je velké, ale hlavně, jaké pohlaví čekají. Já jsem byla na ultrazvuku přesně na Valentýna, těšila jsem se, až malého (malou) uvidím. A i když pocitově vím, že je vše v pořádku, ulevilo se mi, že tomu tak skutečně je. Mimčo prospívá, měří a váží zhruba tolik, kolik má. Sedí počet prstíků a srdíčko krásně bije. Nic mu nechybí. „Mám se podívat na pohlaví?“, zeptal se mě pan doktor. „My se necháme překvapit,“ ztěžka jsem vykoktala a dodala: „Myslíte, že kdybyste se podíval, tak to poznám?“ Odpověď jsem stejně znala, jasně, že asi jo, o tom, že je Sebík kluk, nebylo pochyb, to by z toho záběru poznalo snad i malé dítě!

Do patřičných míst pan doktor teda nezajížděl, ale stejně mi pak řekl, že když kolem brousil, troufá si říct, že pohlaví zná. A asi se mu líbilo mě škádlit, protože když najel na nohu miminka, říkal, že takhle krásnou atletickou nohu dlouho neviděl! „Co myslíte, je to noha běžce nebo baletky?“ No měla jsem co dělat, abych si to nenechala říct, ale vydržela jsem! Slib je slib. Schválně, posuďte sami, bude to kluk nebo holka?

Zdroj: archiv blogerky

Akční týdny

Co se sportu týká, tyhle týdny byly zatím asi nejakčnější, běhat jsem byla sama, s kočárkem, i spolu s kočárkem a manželem. Dokonce i do fitka jsme se několikrát sami nebo společně dostali. Řekla bych, že po fyzické stránce se v těchto týdnech cítím nejlíp, dokonce běhám delší vzdálenosti, než když jsem čekala Sebíka. Když manžel pohlídal, po dlouhé době jsem si sama zkusila 11 km, byla to paráda, strašně jsem si to užila! Jinak běhám víc s kočárkem než sama. Není na výběr, Sebík do školky nechodí a hlídání babičky využívám buď k práci, nebo k odpočinku s manželem – tím je pro nás teda většinou fitko. 🙂 Ale taky kino nebo nějaký koncert, večeře… A když má čas manžel, většinou jdeme běhat všichni společně.

Zdroj: archiv blogerky

V prvním těhotenství jsem nic víc neřešila tolik jako výběr kočárku. Jestli vás tohle téma zajímá, můžete mrknout ke mně na blog, sepsala jsem k tomu hodně obsáhlý článek. Je to totiž docela věda vybrat ten správný právě pro vás.

A jak se s kočárkem běhá? Samozřejmě jsou určitá pravidla, která se musí dodržovat, na co se musí dát pozor, ale jinak nemám pocit, že by se to nějak extra lišilo od klasického běhu. Ano, musíte počítat s tím, že asi nepoběžíte takovou rychlostí jako normálně, že vám tam dítě nevydrží x hodin, když třeba trénujete na maraton, že se budete přizpůsobovat hlavně dítěti, že se s kočárkem nedostanete do všech míst, kterými byste normálně bez problémů proběhla, a intervalové tréninky, pokud dítě nemůžete odstavit, taky nejsou úplně ideální…

Zajímavější situace nastává, když znovu otěhotníte, vše je v pořádku a vy chcete běhat dál. Zatímco běhání s bříškem nebo s kočárkem už pro hodně lidí není tak překvapivé, vidět těhotnou běžkyni, jak před sebou zároveň tlačí zhruba 20kg zátěž, je pro mnohé šokující. Často se mi stane, že mě někdo zastaví, ptá se, v kolikátém měsíci jsem, jak to, že takhle běhám, jaké to je… Někteří kroutí hlavou, jiní obdivně přikyvují a zvedají palec nahoru.

Mně to přijde normální. Co mám dělat? Běhu se ani v těhotenství vzdát nechci, ale bez Sebíka to nepůjde. Navíc si říkám, že až se zase někdy rozeběhnu bez kočárku a bez bříška, tak to poletí úplně samo! Takový trénink se zátěží – vlastně mám dvě, se taky musí někde zúročit! Dobrá fyzička se mi bude hodit při porodu, lítání kolem dvou dětí, ale i při závodech, až se dám po porodu zase do formy – a i díky aktivnímu těhotenství doufám, že to bude zase velmi brzy!

Zdroj: archiv blogerky

Jak to prožívá tatínek

Často se mě někdo ptá, jak „nesu“ to, že manželka v těhotenství pořád běhá. „Běhala při prvním těhotenství, proč by neběhala teď,“ odpovídám. Už mi to přijde normální, ale je pravda, že když jsme čekali Sebíka, byl jsem obezřetnější, chtěl jsem znát názor více lékařů, zajímaly mě všechny informace, které kolem toho tématu Anička našla, snažil jsem se jí krotit, aby běhala kratší vzdálenosti, pomaleji… Když jsem mohl, běžel jsem s ní a usměrňoval ji, kontroloval tepovku, ptal se, jak se cítí, jestli nechce napít… Tohle teď vůbec neřeším a ani mě nepřekvapuje, že běhá s kočárkem, delší vzdálenosti, víc závodů. Když jí to dělá dobře a je spokojená, jsem spokojený i já.

Většinu závodů absolvuji s ní, stejně jako naši každoroční srdcovku – Winter Run na pražské Ladronce – závod na 8 km na konci února. Předloni jsme čekali Sebíka, to byla ale Anička teprve na konci třetího měsíce, nikdo nic nevěděl a my běželi hodně pomalu. Loni jsme se připravovali a maraton a ještě soutěžili s kamarády. Letos jsme zase v tom, navíc za půlkou – už 22. týden, to by mohlo být náročnější. A nebylo, dokonce jsme to zaběhli za lepší čas, než když jsme čekali Sebíka. Nejvíc mě tam ale překvapila jedna maminka, která běžela s kočárkem, neskutečná, předbíhala jednoho běžce za druhým, navíc tempem, který já nemám ani bez kočárku. Kdyby manželka neběhala těhotná nebo s kočárkem, téhle běžkyně bych si ani nevšiml. Teď je to jiné. A myslím, že je super, když ženy zůstávají aktivní v těhotenství, po porodu, s malým dítětem… Myslím, že je to skvělá motivace a příklad pro ostatní!

Zdroj: archiv blogerky

Na co se můžete těšit příště? Ve 25. týdnu jsme letěli na dovolenou do Emirátů! Těhotná, s rok a půl starým prckem. Jak je to s létáním v těhotenství? Jak jsem to zvládla a jak jsme si to užili?