Těhu v běhu Anna live 14. – 16. týden

Vánoce

Miluji je, snad jako každý. Ty poslední roky jsou ale trošku jiné, i když se stále snažím dodržet jednu tradici. Z 23.12. na Štědrý den bývám doma sama, manžel jede k rodičům, já dopékám, dozdobuji, balím dárky. K tomu si většinou otevřu nějaké dobré víno nebo ucucávám „tlamolep“ (sladký likér) a pouštím si romantické slaďáky, jako je Láska nebeská. V roce 2015, netušíc, že jsem těhotná, jsem se nemohla ani hnout, z minuty na minutu mi vylítla horečka atakující 40 stupňů. Seděla jsem na zemi mezi hordou nezabalených dárků, neschopna dojít si uvařit alespoň čaj. Vše jsem dodělávala ve stresu až 24., stále s horečkou. O rok později už s námi byl čtyřměsíční Sebík, vše se točilo kolem něj, ačkoliv si nemyslím, že by z toho měl rozum.

A letos? Šestnáctiměsíční prcek a k tomu opět těhotná s nevolnostmi. Uf. Naštěstí mám blízko mamku, která mi pomáhala. Ačkoliv mi nevolnosti pomalu končily, rybu k večeři jsem si představit neuměla, takže kromě kapra jsme dělaly i řízky. V těhotenství se Sebíkem bych maso nepozřela. Je to zajímavé, stejné tělo, stejní rodiče, ale těhotenství je úplně jiné. U Sebíka mi špatně nebylo, ale měla jsem strašnou chuť na pivo a maso jsem nemohla ani cítit. Teď maso a uzeniny vyhledávám, ale třeba pivo mi nic neříká. A naopak nesnesu ryby. Sladké můžu ale pořád. Ujíždím na klasických horalkách, čokoládových tyčinkách a máslových sušenkách! A taky na červených paprikách! Denně jedna padne, nemůžu si pomoct!

Každopádně Vánoce 2017 byly mnohem akčnější, Sebík vnímal stromeček, světýlka, a dokonce i dárečky. Chytře jsme jich měli jenom pár, ale zásadní chybu jsme udělali, když jsme ho nechali jako první rozbalit tzv. Activity Board (učící deska), nic jiného už ho pak totiž nezajímalo. Takže některé dárky si rozbalil až druhý den.

Zdroj: archiv blogerky

Ultrazvuk na konci 1. trimestru

Mezi svátky stojí za zmínku dvě velké události. Zaprvé, mamka nám pohlídala Sebíka a my si s Oldou zašli do kina! Bezdětní asi nepochopí, ostatní mi rozumí, že je to pro nás NĚCO! A zadruhé, tolik jsme se těšili, jak půjdu na první velký ultrazvuk ve 13. tt před Vánoci, a my všem na Vánoce rozešleme oznámení, že čekáme přírůstek. Jenže mě objednali až mezi svátky, tak jsme museli nechat oznámení na Silvestra a Nový rok.

Krevní testy jsem měla za sebou, byly v pořádku, ale ještě bylo zapotřebí mrňouse přeměřit. Byl v tak blbé pozici, že mě doktorka vyhnala na chodbu, ať se chvilku procházím, scházím a vycházím schody, dřepuju. To mi vůbec nevadí, ale ostatní v čekárně na mě koukají dost podezíravě. Nakonec se i ultrazvuk povede, prcek je v pořádku a termín porodu (30.6.) zůstává. Neptejte se mě, kolik měří a váží, zatímco se Sebíkem bych vám řekla, co se mu v jaké týdnu vyvíjí, jestli už mě slyší, tentokrát tyhle věci nějak nestíhám. Nebo spíš tolik neprožívám. Zajímá mě jen, jestli je vše ok a kdy mám přijít příště, abych si domluvila hlídání.

Pohlaví a jméno miminka

Tak na to se mě taky neptejte. Jméno vám teda prozradím, buď to bude Gábinka nebo Ben, ale jestli kluk nebo holka, to se dozvíte, až porodím. A my s manželem a celou rodinou s vámi. Bude to totiž překvápko! No, já si to nevymyslela, měla jsem co dělat, abych to z toho doktora nedostala (moje mamka mě dokonce prosí o tel. na něj, aby to pošeptal alespoň jí), ale slib je slib! Když jsem znovu otěhotněla, Olda prohlásil, že pokud ho chci zase u porodu, jako že ví, že si to tam bez něj neumím představit, má dvě podmínky:

1. Nenecháme si říct pohlaví, aby se alespoň na něco k tomu porodu těšil, na překvapení, jestli je to kluk nebo holka

2. Tentokrát dostane za porod dárek on, ne já, protože pro něj to bude přeci daleko náročnější!

Co s ním má dělat, snad to vydržím a říct si to nenechám.

Zdroj: archiv blogerky

Móda a kosmetika

Tentokrát bych chtěla napsat i jedno „těhu/mama“ okénko. Co se týká oblečení, i v tomhle je druhé těhotenství jiné. Před dvěma lety jsem snad už od prvního měsíce nesnesla kalhoty. Takže jsem nosila legíny a šaty. Tentokrát mi kalhoty tolik nevadí. Hlavně, když jdu ven se Sebíkem, legíny by asi nepřežily a šatů by mi bylo líto. Po žádném těhotenském oblečení jsem ještě nesáhla. A oproti prvnímu těhotenství nemám ani tolik citlivá prsa. Ano, zvětšila se a já musela vyměnit podprsenku za větší, ale jinak mě nic netrápí. Myslím, že když to je tak krátce po prvním porodu, tělo si vše pamatuje a dané situaci se rychle přizpůsobuje. Což na druhou stranu má i tu nevýhodu, že se mi bříško mnohem rychleji zvětšuje.

Od prvního dne, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, si mažu bříško, boky a prsa olejem na strie. Sice si myslím, že je to spíš dědičná záležitost, ale na druhou stranu, při představě, jakou zátěž zažívá kůže při relativně rychlém nárůstu objemu, si neumím představit, že bych ji nepromazávala. A to jsem na kosmetiku takový flink, obličej jsem si začala mazat krémem na noc až někdy v pětadvaceti… Já vím, děsný! Ale protože jsem neměla žádné problémy a první vrásky se také začaly objevovat až později, neměla jsem moc důvod. Ale popraskané bříško bych vážně nerada! Takže mažu denně.

A jaké přípravky na strie používám? Když jsem čekala Sebíka, vyzkoušela jsme jich několik, bylo to takové moje soukromé devítiměsíční testování. Nakonec jsem o něm napsala na můj blog. A teď v tom opět pokračuji, značek je na trhu nepřeberné množství, od přípravků do stokoruny, až po téměř tisícikorunové produkty. Takže se můžete těšit na další kolo testování.

V pohybu

Jsem tak ráda, že moje nevolnosti postupně odeznívají! Začínám víc běhat i cvičit. Občas si jdu zaběhat sama, ale většinou mi k tomu asistuje Sebík v kočárku. Zhruba do deseti minut tam usne. Když jdeme ven, už chce spíš „ťap“, takže si schválně vybírám chvilky, kdy je unavený, aby se v kočárku prospal. Nejčastěji běhám kolem 7 kilometrů, výjimečně si dám přes deset. Jak jsem psala už v minulém příspěvku, pokud na to bylo tělo zvyklé, vy a miminko v bříšku jste v pořádku, a posloucháte své tělo, nemusíte se bát, že byste miminku ublížila.

Zdroj: archiv blogerky

Úplně nejhezčí jsou dny, kdy se k nám přidá i tatínek! Doufám, že jednou takhle budeme běhat s oběma prcky! Sebíka ke sportu vedeme prakticky od narození, no, vlastně jsem s ním proběhala a procvičila celé těhotenství, takže na to byl zvyklý už z bříška. Zhruba týden po propuštění z porodnice jsme začali s vaničkováním. Přišla k nám moje porodní asistentka, napustila plnou vanu vody, dala tam Sebíka a z jedné strany na druhou tam s ním plavala (ona ve vaně nebyla O pár týdnů později jsem Sebíkovi řekla heslo „žbluňk“ a on se potopil. Čím dřív s plaváním začnete, tím pro miminko lépe, protože si to pamatuje ještě z bříška. Když je dítěti půl roku, můžete se s ním přihlásit na kurz plavání pro děti. A z vany se tak přesunete do bazénu. Sebík to miluje dodnes! Takže plavat chodíme 1 – 2x týdně pořád. A i pro mě je to docela makačka, obzvlášť teď v těhotenství, držet Sebíka „nad vodou“, sem ta ho nad vodu vyhodit…

Zdroj: archiv blogerky

Kromě plavání jsme Sebíka přihlásili na cvičení, jednou týdně jsem s ním chodila ještě v době, kdy se neuměl ani sám otočit. Myslím, že mu to hodně pomohlo, protože „byl trošku pozadu“. Od letošního ledna jsme ale pokročili, přihlásila jsem Sebíka do klasického Sokola. A je to skvělý! Nemůžu si to vynachválit! Sice je tam asi 10krát víc dětí, ale aktivity jsou mnohem akčnější, už na první hodině lezl po žebřinách, chodil po kladině, plazil se pod lavičkou…

Jak to prožívá tatínek

Jsem rád, že už je Aničce lépe, snažím se pomáhat jak s domácností, tak se Sebíkem, ale na přelomu roku jsem byl, snad jako každý rok, nemocný. Konečně jsme se zase dostali do nějakého režimu, pravidelně cvičíme, běháme… a já zase marodím. V polovině prosince byl nemocný i Sebík, první antibiotika. Do toho já, Aničce špatně, neumím si představit, kdyby tu do toho byl další prcek. Ale zvládají to jiní, zvládneme to taky. Často o tom mluvíme, bude to hodně o organizaci, pokud se chceme věnovat na 100 % rodině, ale zároveň nepřijít o náš velký koníček – sport. A taky cestování. To už je ale jiná kapitola a jiný – vyšší level.

Na co se můžete těšit příště? Jedeme na hory! Budeme běžkovat, bobovat, ale taky marodit a kroutit hlavou nad českou lékařskou péčí.