Těhotenství pokaždé jinak

Těhotenství je sice krásné období, ale nejkrásnější je podle mě stejně napoprvé. Všechno je pro nás nové, neznámé, takže v průběhu 40 týdnů stále objevujeme. Napodruhé už všechno známe a nemáme, co objevovat. Přesně víme, co nás kdy čeká, jaká vyšetření absolvujeme, co obnášejí atp. Ani obavy z porodu už nemáme, protože víme, do čeho jdeme. Tedy takto to alespoň vnímám já.

Vnímám, že první těhotenství jsem si svým způsobem užívala více. Strašně jsem se chlubila rostoucím bříškem, byla jsem naštvaná, když někdo hned nepoznal, že jsem těhotná (protože jsem měla celkem malé bříško), a můj svět se v podstatě z velké části točil jen kolem očekávaného miminka. Teď je to jiné. Nevím, jak to přesně popsat, ale cítím se jinak.

Možná jsem za ten rok a půl více dospěla. Možná mám za sebou tak moc negativní zkušenost, že se uvnitř duše natolik bojím, že nechci moc jásat a chlubit se. A taky nemám ráda dotazy typu, jak se má miminko a jestli je všechno v pořádku. Jednak to nevím, i když můžu doufat, že se má dobře, když se mám dobře já, a jednak jsem asi trochu sobecká a své pocity si chci prožívat sama a nechci se o ně s nikým dělit. No, to není úplně přesné. Já se o ně klidně podělím, ale budu o nich mluvit, až budu sama chtít, a ne pod tíhou zvídavých otázek. A jestli je všechno v pořádku? To prostě taky nevím. Jak to mám vědět? Podle posledního vyšetření ano, ale to bylo už před více jak 14 dny. Tímhle dotazem mě vždycky někdo znejistí, připomene mi, co nás potkalo, a červíček ve mně zase začne hlodat. Naštěstí nechodím tolik mezi lidi, takže těch dotazů není mnoho a každému, kdo se zeptá, zatím slušně odpovídám :-).

Na miminko se však strašně moc těším. A čtením různých článků o těhotenství a dětech se těším více a více, že už to snad ani více nejde. Představuju si, co všechno spolu budeme podnikat a provádět, až tu bude s námi, že bych někdy nejraději usnula a vzbudila se až na začátku července. Své těšení neukojím ani nakupováním výbavičky, neb skoro všechno mám (jediné, co nám chybí, jsou nějaké letní oblečky) a navíc je na to ještě brzy.

I když mi to včera stejně nedalo a ve slevě v jednom obchodě jsem nakoupila balení 5 ks body s dlouhým rukávem na dobu 3 – 6 měsíců, pro jistotu v neutrální žluté barvě :-). Vzhledem k tomu, že tedy mám v podstatě celou výbavičku, vymýšlím akorát jak ji ještě vylepšit a jakými vymoženostmi ji doplnit. Např. zda si do obýváku pořídit závěsnou houpací kolíbku (protože postýlka se nám tam už nevejde) nebo jestli si pořídit šátek a miminko nosit, popř. jestli klasický nebo nějaké nosítko. Informací na internetu je spousta a jsou velmi různorodé, a zkušeností z předchozího mateřství moc nemám.

Pepíček byl z nemocnice zvyklý být skoro celý den v postýlce a naopak neměl třeba rád jízdu autem nebo v kočárku, což by mělo miminkům připomínat jejich pobyt v děloze. V nemocnici jsem neměla nic na práci, takže jsem mohla celé dny sedět u postýlky, abychom byli co nejvíce spolu.

Co si však počnu, až dostanu domů 3 denní miminko? Jak to udělat, abychom si mohli na sebe zvykat a zároveň, abych mohla také něco dělat doma? Jsem z toho trochu zoufalá. Strašně ráda bych ho třeba nosila v šátku, mám však strach, aby si na to příliš nezvyklo a pak mi neplakalo v postýlce nebo v kočárku, až ho máma nosit přestane. Věřím, že spousta z vás toto také řešila a prosím tedy o vaše rady a zkušenosti. Moc vám za ně předem děkuji.

Mějte se krásně a za týden opět na napsanou.

Denisa

Denisa právě prožila 18. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?