Těhotenství není nemoc – žádné úlevy nečekej
PAVLÍNINO TĚHOTENSTVÍ Rozdíl mezi prvorodičkou a druhorodičkou jistě existuje. Většina druhorodiček své těhotenství již tolik neprožívá.
Žena má na starosti péči o prvorozeného potomka, nemá prostor zabývat se sama sebou. Už je na ní závislý ještě někdo další. Nějaké pozorování se už je jen minimální, odpočinek je závislý na tom, jak vás nechá váš drobek. 🙂 Oddech je už vzácný, naopak je potřeba stihnout různé aktivity, které provozujete se starším potomkem. Mrzí mě, že na mě není pohlíženo jako na těhotnou. Nyní jako bych těhotná vůbec nebyla, ačkoliv je to na mně mnohem více vidět. Žádné úlevy, žádné opečovávání.
Je fakt, že jak bydlíme u manželových rodičů, tak zkrátka vyžadují zapojení do domácnosti. To je samozřejmě v pořádku, ale nějaké ty úlevy bych asi očekávala. Navíc druhé těhotenství snáším drobet hůře, tak by se to i hodilo. Zato, když přijedu na návštěvu za našima, tak mám pocit, že nic nemusím. 🙂 Jsem pro ně návštěva, ke všemu v jiném stavu, tak si mě hýčkají. Holt jiný kraj, jiný mrav. Roli určitě hraje i to, že mě rodiče tak často nevidí. Manželovi rodiče nejsou tolik emotivně založení, jsou hodně pracovití a věcní. Asi si říkají, že jsem už zkušená matka, která nepotřebuje zvláštní zacházení. Spíše mě až udivuje, že jim nedochází, že určité věci by po mně vyžadovat ani neměli. Ano, mohu se ozvat sama, ale to já neumím.
Například občas pověsím prádlo venku, kde se musí dávat ruce dost nahoru. Snažím se dávat prádlo na sušák, ale ne vždy je to možné. Nebo vytírám podlahu, denně vysávám, páč Klárka vždy děsně nadrobí. Každý den myju nádobí, několikrát denně, přeci jen domácnost nyní obývají čtyři dospělí a jedno dítě, tak se toho nahromadí. Uklidňuje mě fakt, že je to jen dočasné. Že už snad brzy budeme ve svém. Bohužel se termín stěhování stále posouvá, ale drží mě nad vodou, že už se ta doba u manželových rodičů krátí.
Ke všemu jsem při druhém těhotenství byla ze začátku velice unavená, takže by se určité ohledy a úlevy moc moc hodily. Např. jít někam s Klárkou nebo se jí chvíli věnovat, abych si odpočala. Manžel to udělat nemohl a nemůže. Ten přijde z práce, nají se a jde pracovat na barák a je tam až do noci. Ten toho má chudák také až nad hlavu. Někdy bych mu ráda pomohla, ale s břichem mu tam nebudu nic platná.
Vlastně jsem moc klidu neměla ani v prvním těhotenství. To jsme se s přítelem stěhovali z jeho pronajatého bytu do mého vlastního bytu. Ke všemu jsme nějakou chvíli bydleli odděleně – on ve Zbirohu (což je mezi Plzní a Prahou) a já v Praze. Doktor mně nedoporučoval dojíždění. Přítel měl ještě nějaký čas výpovědní lhůty a měl to blíže do práce od sebe. Já pracovala v Praze, tak bylo nemyslitelné dojíždět takovou dálku do práce. Bydlela jsem tedy v mém bytě v Praze a postupně jsme se do tohoto minibytečku sestěhovali. Já neustále něco zařizovala, upravovala – rozhodně jsem neodpočívala.
Takže, když na to vzpomínám, ani tehdy jsem neměla tolik času na sebe a miminko. Samozřejmě, že jsem si nějakou chvilenku udělala, chodila jsem například na těhotenskou jógu, při každodenním krémování bříška jsem Klárce zpívala. Ale že bych relaxovala a užívala si svého jiného stavu, tak to rozhodně nebylo.
