Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
V práci pokračuji v zaučování nové asistentky, tedy mé nástupkyně. Můj odchod se nezadržitelně blíží, protože můj nárok na mateřskou začíná dnem 15.3. Asi si nebudu hrát na hrdinku, protože již nyní se mi vůbec nechce ráno vstávat do práce a nastoupím tedy již v tomto termínu. Je pravda, že se vstáváním jsem měla vždy problémy, ale v poslední době je to čím dál horší. Ráno se cítím nevyspalá, protože v noci chodím čurat, nebo nemohu zaujmout správnou polohu, popřípadě se mi zdají divné sny, které mne nenechají spát. Co je ale nejvtipnější, že po probuzení si sny nepamatuji, jen mám divný pocit, že fakt byly divné. 🙂
V úterý jsem navštívila svoji zubařku, opět se mi trošku povrtala v dutině ústní a mám domluvený další termín. Stále mne totiž trápí zánět dásně, který je třeba hlídat, a ještě musíme dořešit mé dva odhalené krčky, které nadmíru reagují na studené. Ve čtvrtek jsem musela opět na odběr krve, kvůli návštěvě endokrinologie, která mne čeká příští týden. Tentokrát bylo v odběrném místě opravdu hodně lidí a já zde strávila skoro hodinu.
V sobotu jsme opět navštívili známý dům s nábytkem, abychom nakoupili věci potřebné ke stavbě šatní skříně v dětském pokoji, kterou tak nutně potřebujeme, abychom měli kam dát i věci pro náš nový přírůstek do rodiny. 🙂 Aby se náš nákup vešel do auta, musela jsem si udělat pěkné odpoledne v kavárně a po obchodech, zatímco manžel se synem odvezli skříň domů. Poté se pro mne manžel zase vrátil. Já mezitím koupila našemu maličkému pokladu první hračku, plyšového pejska, dala si výbornou kávu a nakoupila ingredience na štrůdl, abych těm mým dvěma chlapům udělala za odměnu pořádnou dobrotu. 🙂
Pánové tedy začali již v sobotu se stavbou skříně, a dala jim mrška opravdu zabrat, protože skončili až v neděli večer. Hlavně syn už toho měl plné kecky, takže jsme se lehce nepohodli. Tedy on, při mé poznámce, že by něco měl udělat jinak, byl trošku neomalený, no a mne se to dotklo víc, než by bylo zdrávo. Můj první výbuch hormonů měl vážně grády a proběhl ve dvou vlnách. 🙂 Ale nakonec jsme to ustáli. Skříň zdárně dodělali a nakonec i syn přinesl ve smířlivém gestu pytlík medvídků. 🙂 No, jsem vážně zvědavá, jak přežijeme, až budeme stavět ložnici, snad to bude lepší. 🙂
Jinak jsme možná malinko postoupili s výběrem jména pro našeho potomka. Tato diskuse je v naší rodině opravdu zajímavá, protože se stále nemůžeme na ničem kloudném shodnout. Tento týden přišel manžel s tím, že v ideálním chlapeckém jméně je písmeno r, a že náš syn by se mohl jmenovat Erik. Je to totiž jméno s historií, jehož význam je čestný vládce. No, nic proti tomuto jménu, ale když už, tak se mi k našemu příjmení víc líbí Patrik. Jenže to se zas nelíbí manželovi, protože mu to evokuje Patricka Swayzeho, kterého prostě neměl rád. Marně se mu snažím vysvětlit, že generace našeho syna už ani nebude vědět, kdo to byl. 🙂
Nevím, co si tedy počneme. Jediná nekonfliktní jména, která zatím máme, jsou Tomáš a Lukáš, tak uvidíme časem, co z toho vznikne. Zatím se asi víc přikláním k Tomášovi. Prcek se jinak má k světu. V mém bříšku si krásně hoví a dost často o sobě dává vědět šťoucháním a kopáním. 🙂 Někdy již můžu pozorovat, jak se mi vlní bříško, je to moc krásné. Občas dostane přímý zásah také manžel, ale toho to asi tak nebolí, jako mne. 🙂
V příštím týdnu mne čekají skoro samé příjemné věci, návštěva pedikúry, návštěva kadeřníka a v pořadí druhé focení v ateliéru Fotopromě. Už se moc těším. 🙂
Mějte se krásně, loučím se s vámi, Ivča