Těhotenská schíza

Když mám chvilku, pořád srovnávám, co jsem tehdá měla, teď nemám a naopak. Tak třeba…

POVINNOSTI: Se slzou v oku vzpomínám na časy na vysoké škole. Za semestr jsem měla třeba 6 předmětů a do 3 z nich jsem měla z týdne na týden přečíst nějaký absurdní počet stran, ne-li knih, psát eseje a připravovat se na zkoušky. Furt jenom číst! Číst na zádech! Číst na břichu! Číst na boku! Venku! V tramvaji! V kavárně! Proč musím pořád číst?! Neskutečně otravné, myslela jsem si!

O 4 roky později: Já chci zase číst… číst souvislý text knihy, kde se nezopakují 2 stejné přívlastky na jedné straně; číst básně, které neznají pouze a-b-a-b rým; chci číst nejen nadpisy k novinovým článkům, ale i jejich obsah; chci číst v jiné poloze než ve stoje při vaření; chci číst v klidu, sama…

SVOBODA: Se slzami v očích vzpomínám na svůj nejlepší cestovatelský zážitek – road trip po USA. Na měsíc jsem měla všechny své věci sbalené v jedné krosně. Abych co nejvíce zažila a viděla, byla moje finanční strategie daná: Jeden den se dobře najíst, to je, dát v průměru 20 dolarů za večeři a spát v autě, a druhý den se dobře vyspat, to je, dát to samé za nějakou postel v motorestu a najíst se toustového chleba. Když se mi nelíbilo jet vlevo, jeli jsme vpravo. Čas, místo, směr… všechno záleželo jen na mně a domluvě s mým spolujezdcem.

O 4 roky později: Když někam jedeme, všechen zavazadlový prostor zabírají pouze osobní věci spolujezdce, jídlo a další potřeby nutné k jeho fyzické i duševní spokojenosti. Čas cestovaní je jasně daný. Pokud je destinace vzdálená do hodiny cesty, vyjíždí se vždy po probuzení, pokud nad hodinu, vyjíždí se tak, aby si spolujezdec mohl v autě „dát 20.“ Cíl cesty musí být taktéž jasně daný. Musí být dostatečně přehledný, aby nehrozilo nebezpečí či ztráta spolujezdce, dostatečně vybavený občerstvovacími zařízeními, aby spolujezdec mohl kdykoliv dostát výbornému jídlu, spánku či čistému zadku, a dostatečně zábavný, aby se pro řidiče vyšetřila alespoň chvilka odpočinku.

Na road tripy vlastně jezdím už rok a čtyři měsíce dennodenně. Akorát na místo toho, co bych si vozila svůj zadek v „kočáře,“ vozím zadek svého dítěte v kočáře. Zásadním omezením je však to, že se spolujezdcem se nelze domluvit! Většinou si prosadí svoji!

SEX: Teď již v slzavém údolí vzpomínám, jaké to bývalo dobrodružství! Ještě před narozením našeho syna se panelák otřásal v základech, sousedi s uznáním pokyvovali na mého manžela a na domovní schůzi bylo zařazeno do bodu „jiné“ dodržování nočního klidu. Noční klid je porušován stále, ale teď již jen, když se náš drahý potomek noční můrou budí ze spaní a sousedi se nám za zády posmívají: „To mají za to!“

„Rákoska“ sloužila jako předmět slasti, teď na ní leží vrstva stoletého prachu a za pár let z ní bude jistě účinný výchovný prostředek. Třešničkou na dortu byly roubíky a pouta… teď mě již nikdo umlčovat a poutat k posteli nemusí. Svolně se podrobím. Zdá se, že tráva je vždycky zelenější na druhé straně. Člověk prostě nikdy nemá všechno, po čem z hloubi duše touží.

My máme krásného a zdravého Martínka a druhé miminečko má již polovinu pobytu v břiše za sebou. Všechno to krásné a společné máme tedy ještě pořád před sebou.

Tereza právě prožívá 21. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?