Tatínek Emanuel (9): Dobrý otec při přebalování nezvrací
Kolikrát mě i z praktických důvodů napadlo, jaká kritéria asi mají ženy pro výběr svých životních partnerů. Patří mezi ně, jaký bude jejich životní druh otcem? U žen, které hledají vztah a už mají dítě, se dá předpokládat, že tomu tak je. U těch, které si přejí rodinu teprve založit, si nejsem zcela jistý, ale dá se předpokládat, že nějaký vliv to mít bude.
Dá se vůbec rozpoznat, jestli potenciální partner bude dobrý táta? Se stoprocentní jistotou se to zřejmě říci nedá, ale určitá vodítka tu přeci jen jsou. Napadlo mě to, když jsem tlačil kočárek lesoparkem kolem neformální skupiny teenagerů, kteří si pokuřovali při zapnutém zdroji hudby. Jakmile mě uviděli, jeden ztišil rádio a někteří znatelně ztlumili hovor. Ale ne všichni. „Co je, kámo?“ „Kočárek, kámo?“ „A co?“ A o tom „A co?“ to je. Přepokládám, že ti, kteří ztišili, mají jistou zkušenost z rodiny, jak se chovat k miminu. Zkušenost, kterou naprosto nevědomky aplikují. Hypotézu, že hoši z rodin s více sourozenci mají lepší předpoklady pro otcovství, jsem si ověřoval. Předevčírem v půl desáté večer rozezněla panelák příklepová vrtačka. Pochopitelně, že to není proti domovnímu řádu, ale hádejte, jestli mi už dítě spalo a vzbudilo se? Když jsem zdroj vrtání našel a zazvonil, samozřejmě mi otevřel mladý muž – single. Hned ode dveří jsem se ho zeptal, jestli je jedináček. Byl sice trochu překvapený, ale připustil, že je. „Kdybyste nebyl, tak by vás napadlo, že v půl desáté večer vzbudíte všechny malé děti v domě. Neznáte tu zdravou zásadu – kdo vzbudí, ten hlídá?“ Neznal. Ale považuji tímto svoji hypotézu za, ne sice zcela vědecky, ale přesto prokázanou.
Dál už čistě spekuluji. Co je to vlastně dobrý táta? Pro mě někdo, kdo v případě nutnosti nebo domluvy umí stoprocentně zaskočit za manželku. Vyskytnou se situace, kdy matka je na pokraji sil. Už vědomí, že v nejhorším si může odjet na pohotovost, nebo „jen“ si jít lehnout a dítě nezahyne, je pro ni vzpruhou. Muž by měl být schopen veškerých operací s dítětem – přebalovat, koupat, krmit atd. Měl by umět připravit jídlo, vyprat, vyžehlit, nakoupit, udržet domácnost s malým dítětem v chodu, když žena odjede na šest týdnů do lázní. Mně to přijde celkem samozřejmé, ale prý jsou snad i muži, kteří něco z toho nedokážou… Je to vůbec možné?
Kde se tomu všemu naučí muž? Když vynechám rodinu, něčemu se šlo přiučit na vojně. My, starší ročníky, máme proto docela velkou cenu. Nechápu, že když se rušila povinná presenční služba, nepořádaly proti tomu budoucí nevěsty demonstrace. Dost se naučí mládenec i na koleji, případně na internátě. S tím prvním zkušenost mám. Pokud vám někdo bude tvrdit, že takový život byl jedna velká alkoholová jízda, nevěřte tomu. Taky jsme museli skládat zkoušky a alespoň trochu a občas se učit. Na alkohol nebyl vždycky čas, chuť a peníze. Zato jíst se muselo téměř denně. Takže něco o vaření se tam pochytit muselo. Velice komplexní přípravou na manželství a otcovství je vodáctví, případně jiná turistika. To vás taky procvičí ve vaření, praní, balení atd. Pokud nejste pivní skaut, samozřejmě. A pozor na doktory! Řeklo by se, že lékař bude mít nejlepší předpoklady k péči o potomka, ale ono ne. Mám kamaráda doktora, který jen jednou v životě přebaloval svého syna a pozvracel se při tom. Tuhle práci přece dělá střední a nižší zdravotnický personál!
Zbývalo by asi završit článeček tím, abych přiznal, co mi odpověděla manželka, když jsem se jí ptal, proč si mě vlastně vzala. Tak tedy… Nebo radši ne.
Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala
