Tatínek Emanuel (68): Matka v pracovním procesu

Ale i rodičovská dovolená jednoho dne skončí. Pak se rodič vrací do práce, nebo pokud ji před nástupem na mateřskou neměl, začíná si ji hledat. V praxi to často splývá.

Navrátilec, zpravidla žena, do původního zaměstnání, je buď rovnou preventivně propuštěn, nebo jsou mu nastaveny takové podmínky, že odchází sám. Ano je to nezákonná diskriminace. Ale podle zákonů se nesmí tolik věcí, které se v praxi běžně dělají…

Co matce po skončení rodičovské zpravidla chybí nejvíc je čas, energie, často i peníze. Takže aby se mnoho let soudila s původním zaměstnavatelem, nepřipadá v úvahu.

O čem se baví matky na pískovišti? O všem možném, ale o práci až překvapivě často. Respektive o tom, kdo ze známých marně shání, kdo se víc bojí, že vhodnou nesežene… Práce prostě je rodičovský problém. Samozřejmě, nejen rodičovský.

Slovy básníkovými: „Být ženou, už to znamená trpěti!“ Při shánění zaměstnání to rozhodně platí. Pokud jste žena a nemáte dítě, potenciální zaměstnavatel vás nechce, protože je určitě chcete mít. Pokud jste po mateřské, z profesního životopisu se to jaksi pozná, tak určitě nezvládnete zaměstnání a péči o dítě dohromady. To přece ví každá bezdětná HR managerka hned po škole.

Takže se můžete hlásit jen na takové místo, které kromě Vás nechce žádný muž, nebo žena s prokazatelně odrostlými dětmi. Potvrzení o neplodnosti se při přijímacím pohovoru nevyžaduje. Co kdybyste se rozhodla si dítě adoptovat?

Ano, trochu přeháním. Ale poté co Vám na padesát reakcí na volné místo nikdo ani neodpoví a na dalších deset se Vám vrátí odezva, že nesplňujete požadavky, i když je zjevně splňujete, se u Vás může vyvinout taková představa.

Také absolvujete pár desítek pohovorů. Dítě už od večera jako naschvál kašle, teplotu mu radši ani neměříte. V noci se moc nevyspíte, protože ho přikrýváte a saháte mu na hlavičku. Hlídá buď sousedka, která musí přesně v tolik a tolik někam odejít, nebo si zaplatíte soukromou školku, kde dítě zásadně zvrací a pomočuje se. V rámci obranné reakce se v noci přejíte a ráno tak tak dopnete kostýmek. Cítíte se hrozně.

Pak začíná pohovor. Nepostoupíte do dalšího kola. Poskytnou Vám i zpětnou vazbu. Že působíte roztěkaně a máte málo sebedůvěry. S množstvím odmítnutí Vaše sebedůvěra dále klesá.

Zpravidla po půl roce matky rezignují. Přestávají aktivně shánět. Přestávají věřit, že by je někdo zaměstnal. Paradoxně, v ten okamžik začínají mít nárok na sociální dávky. Přežívat se s nimi dá. Prakticky věčně.

Existují matky, které v posledním vzepětí přijmou práci, která je pro ně zcela nevhodná. Dojíždějí přes půl města, dávají dítě do soukromé školky jako první a vyzvedávají jako poslední. V noci perou, žehlí, uklízí. Štvou se. A přece nejsou časově flexibilní a mají v práci velkou chybovost. Přitom je hryžou výčitky, že jsou špatnými matkami a zanedbávají dítě… Stejně s nimi nakonec ve zkušební době rozvážou pracovní poměr a vracejí se do skupiny nezaměstnaných.

Existuje i zvláštní skupina překvalifikovaných matek. Jsou to dámy, které zastávaly vysoké funkce, když jim začaly vyzvánět biologické hodiny. Nemají finanční potíže. Společnost od nich očekává, že nejlépe měsíc po porodu si najmou kojnou, chůvu, více posluhovaček. Vrátí se na managerský post.

Jenomže řada z nich si chce svoje mateřství opravdu naplno prožít. A teprve pak začínají shánět práci a nechtějí v ní trávit osmnáct hodin denně. A i když si opakovaně downgradují svůj profesní životopis, stejně je nikdo nechce. Jsou podezřelé. Nezbývá jim než podnikání. Jelikož jsou výkonné, nakonec končí zase na osmnácti hodinách práce.

Nepíšu přímo o samoživitelkách. Ale u nás už není zakotven model, že by rodina měla žít jen z mužova platu. Takže i když muž rodinu uživí sám, žena to nerada přijímá. Těžce to nese. Takže většina žen, které znám, se stejně chová alespoň trochu jako samoživitelky. Samozřejmě existují i domácnosti, které jen z mužova platu nevyžijí. Tam je problém i existenční.

Mno. Tak moje paní shání práci přesně měsíc. Jsem sám zvědav, jestli příště budu rozvádět tohle téma, nebo přejdu k jinému. Zpočátku se mi to zdálo jako látka vhodná na fejeton. Teď už se mi to jeví spíš na novelu. A možná, že se nakonec narodí román. Snad ne na pokračování!