Tatínek Emanuel (46): Jedináček
Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o tom, co to znamená starat se o dítě, že máme ještě všechny věci po prvorozenci funkční…
Ale pak přijde špatná noc, hysterický záchvat s válením se po zemi před lidmi v lékárně, převržený nočník s obsahem, odmítnutí s láskou dvě hodiny připravovaného jídla, při přebalování kopanec do hlavy, důsledné odmlouvání… A má dobrá paní si také uvědomuje, že náš byt není nafukovací, že už máme svoje léta, že druhé dítě nemusí být zdravé, že by se potomci třeba vzájemně nesnášeli…
To já mám ve věci jasno. Důsledně od synova narození tvrdím, že se rozhodneme, až mu budou dva roky, podle okolností. A nejenom, že to tvrdím, já se tím i řídím. Takže si nelámu hlavu, netrápím se.
Tedy až dosud to tak bylo. Jenže synovi budou dva roky v sobotu 2. 2. Na Hromnice. Tudíž abych s lámáním si hlavy pomalu začal.
Mám takovou utkvělou představu, že ideální odstup mezi dětmi jsou tři roky. Starší začne chodit do školky a nebude vyžadovat naši stoprocentní péči. Než půjde do školy a zase nás začne pro první okamžiky potřebovat víc, bude už mladší ve školce. Přitom od sebe zas nebudou tak věkově vzdálení, aby si nemohli spolu hrát. Dobře vymyšlené, že?
Jenže co když se rozhodneme pro další dítě a ono se to nepodaří na první pokus? Co když budeme čekat půl roku, rok, dva roky? Pak se má časová představa úplně zhroutí!
Až půjde náš zatím jediný syn do školy, bude mi padesát. Jak jsem na tom s fyzickými a duševními silami teď a jak na tom budu za pár a ještě za další pár let? Není ode mě nezodpovědné pořizovat si další dítě ve věku, kdy Jaroslava Vrchlického oslovovali: „Ctihodný kmete!“? Jak je na tom má dobrá paní?
A to vůbec neřeším otázky materiální. Jaké budou naše příjmy a výdaje za deset let? Jak se manželka uplatní na pracovním trhu se dvěma či více malými dětmi? Kdy skončí současná krize-recese?
A co když se nenarodí jen jedno dítě? V ženině rodině občas nějaká roztomilá dvojčátka jsou. A zrovna nám se může zadařit ještě vícečetnější těhotenství. Pravděpodobnost komplikací při těhotenství a při porodu s věkem rodičky samozřejmě narůstá. Nejrůznější problémy mohou mít i děti starších rodičů…
Čím více na to myslím, tím více proměnných mě napadá. Samé otázky, nedokončené výpovědi… Přeci na začátku 21. století nenecháme takovouhle věc náhodě!
Je třeba rozhodnout se. A to vědecky. Kde mám peněženku? První mi vypadla kovová padesátikoruna. Takže když padne dvojocasý lev, pokusíme se o dalšího potomka. Když uvidím Hradčany, bude syn jedináčkem…
„Milý Jene Haštale! Tvůj tatínek po bedlivé úvaze dospěl k názoru, že si už Tvého bratříčka nebo sestřičku pořizovat nebudeme! (Hradčany.)“
I když… Kdybychom si ještě někoho pořídili, asi bych neměl čas na takovéhle zvrácenosti, jako je házení si mincí o bytí či nebytí dalšího lidského jedince. A kdyby takhle uvažoval každý, vyhyne náš národ i západní civilizace.
„Tak milý Jene Haštale, počkej. Tatínek bude ještě chvilku přemýšlet.“ A zase Hradčany! Tak já fakt nevím…
Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala
