Tatínek Emanuel (44): Vánoce
Nemám rád zimu. Není vidět, vrážím do nábytku, když jdu rozsvítit. Dlouho se nasoukávám do těžkých věcí, dlouho se z nich vysoukávám. Věšáky přetékají. Z bot pro změnu vytéká tmavá prosolená břečka. Padám na chodnících, dostávám smyky s autem. Ráno se špatně startuje, musím škrábat sklo.
Zimní sporty? Sjezdové lyžování je pro mě jako vyjet výtahem do jednadvacátého patra a seběhnout po schodech dolů třicetkrát za sebou.
Nemám rád svátky, které ztratily obsah a zůstala z nich jen pokřivená forma. Tedy nenašel jsem nikdy kladný vztah k oslavám VŘSR, Vítězného února, slavných májových dní a MDŽ. Ty byly vystřídány Dnem matek, Valentýnem, Halloweenem a nevím, čím ještě.
Vánoce zůstaly. Jako svátky obžerství a konzumu, kdy lidé ve vánočním stresu jsou na sebe ještě protivnější než jindy.
Už asi sedm let jsem se tomu všemu postavil. Na Vánoce nemáme stromeček, nepečeme cukroví, k večeři nemáme smaženého kapra a bramborový salát, nedáváme si dárky. Je nám dobře. Co máme syna, zažíváme takové Vánoce už podruhé.
Laskavý čtenář si jistě všimne, že nepíšu o synovi, ale o sobě. Jenomže ono to samozřejmě souvisí. Já syna vychovávám. A ať chci nebo ne, k obrazu svému. „Kam táta, tam syn chvátá. Jaká matka, taká Katka…“ Neplatí to jen o vánočních tradicích.
Přátelé, známí, kolegové se mě ptají, jaký byl u nás Ježíšek, co dostal syn k Vánocům. Po objasnění se na mě nechápavě dívají, jak jsem mohl synovi něco tak hrozného udělat. Žádné rozzářené dětské oči pod rozsvíceným stromečkem…
Dnes ještě syn nemluví. Ale příští rok už se budou ptát jeho. A sousedův kluk dostal patnáct dárků a mají dvoumetrový stromeček se šedesáti nebo kolika prskavkami a kilem čokolády a pekli čtrnáct druhů cukroví (a půjčili si asi dvacet tisíc za „výhodných“ podmínek).
Tak co příští rok? No budeme slavit. Já nejsem odpůrce svátku jako takového. Syn už bude mít z Vánoc pojem na rozdíl od letoška. Doufám, že už bude plnohodnotně mluvit, ne těch svých současných sedmnáct slov….
Jen si uděláme Vánoce po svém. Adventní čas, doba úklidu v domácnosti i v sobě. Trocha půstu a odříkání. Beru. Betlém, ozdobený stromek. Beru všemi deseti. Doufám, že syn se napřesrok výtvarně rozvine. Všechny ozdoby si vyrobíme doma sami.
Společná slavnostnější večeře, symbolická, tradiční. Dobře. Klidně pečená ryba. S chlebem. Štědrovečerní kuba. Jablka. Dárky pod stromeček. Dobře. Nebude je dostávat průběžně jako dosud, ale naučí se čekat a těšit se. Zpěv koled. Zpíváme mu pořád, proč ne koledy?
A když tak o příštích Vánocích přemýšlím, začínám se na ně těšit.
Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala
