Tatínek Emanuel (41): Čím bude?

Věrno tradici prapředků, zřejmě každé dítě začíná jako sběrač. Už nám proběhlo období pampeliškové, obecně kytičkové, kamínkové, klacíkové, kaštánkové, žaludové, šiškové, znovu pampeliškové. Takže geolog? Botanik? Agronom?

Ze všech hraček má syn nejraději medvědy, ať už v jakékoliv velikosti a formě provedení. Bude jejich chovatel, krotitel, napíše o nich večerníček?

Na hřišti si počíná velmi odvážně, všechno zkouší, nebrečí, když odněkud spadne. Sám si jezdí na kotvičce, kamkoliv vyšplhá i sleze. Bude akrobat?

Nedávno složil ze šišek, žaludů a kaštanů pozoruhodný reliéfní obraz. Úplný Archimboldův Rudolf II.! Skoro. Manželka sice v témže výtvoru spatřovala van Goghovo Žitné pole, ale souhlasila, že ze syna bude asi výtvarník.

Taky do všeho tříská včetně xylofonu. Natahuje a poslouchá hrací strojky, zapíská si na mé flétničce. Když u nás hraje hudba, při některé se zaposlouchá, při jiné začne řvát, dokud ji nevypneme. Asi má už vkus. Že by z něj byl skladatel nebo hudebník?

Synek umí předvádět neuvěřitelné grimasy! Když se od něj chce, aby zanechal hry a šel spát, vystřihne výraz Husa před Kostnickým koncilem raz dva… Těch dramatických výrazů a postav má v repertoáru desítky. Třeba z něj bude herec, postaru komediant!

Občas na něm pozoruji i sklony k povoláním, ze kterých nejsem zrovna nadšený. Když přijdeme na hřiště, jsme tam často první. Hřiště si projdu a případné povalující se odpadky seberu a hodím do koše. Jenomže jsem už pomalý. Syn mě napodobuje, uklízí současně se mnou. Když v přírodě uvidí koš, okamžitě začne hledat po zemi odpadky, které by do něj mohl hodit.

Onehdá jsme potkali v lesoparku skupinu sběračů kovů. Já tlačil kočárek, oni taky a stejným směrem. Dali jsme se do řeči. Syn poslouchal, díval se a učil. Jakmile jsem ho vypustil, vrhl se do podrostu. Kovový odpad (zejména plechovky od nápojů) už nehází do koše, ale do kočárku. Že by z něj byl majitel sběrny? (Apropos, zjistil jsem si, že za 1 kg hliníkových plechovek dostaneme ve sběrně asi 15 Kč. Jestli v tom hodlá syn pokračovat, třeba si ušetří na medvědinec…)

Traduje se, že Filip Melanchton, když poprvé předstupoval před nové studenty, začal se jim klanět. Vysvětloval to tak, že on už je rektorem univerzity a dál to nedotáhne, ale z jeho studentů mohou být vládci planety…

Já samozřejmě nevím, pro jaké povolání se syn rozhodne. Pravděpodobně z něj nebude učitel dějepisu na ZŠ, jako jsem já. Ale jednou snad bude taky otcem. Takže asi nejužitečnější bude, když ho budu vést k tomu, aby byl dobrý právě v tomhle. A nejlepší formou učení je osobní příklad.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala