Tatínek Emanuel (4): Až bude můj syn modelkou
Přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. To mě napadlo, když jsme odcházeli z porodnice a mladá slečna doktorka nás na chodbě zahrnovala radami, jak a co doma s dítětem musíme dělat, aby to bylo jedině správně. Možná to od ní byla taktika, zahrnout nás slovy, abychom si miminko nerozbalili a neptali se, proč je tak neuvěřitelně opruzené.
Většinu rad jsem stejně nevnímal a zbylé jsem zapomněl. Nelze se divit, vzhledem k situaci. Zapamatoval jsem si vlastně jenom jedno. Máme si koupit váhu. Dítě převážit vždy před a po kojení. Kdyby vypilo méně, než stanoví tabulky, máme dokrmovat. Když pilo více, máme příště zkrátit dobu kojení.
Medicína postupně, asi před 150 lety, s vynálezem injekční stříkačky, antisepse, anestézie a rentgenu přestala být svobodným uměním a stávala se vědou. Někteří ji dokonce začali považovat za vědu nikoli přírodní, ale exaktní. Slečna doktorka se tedy exaktně přidržela exaktního konceptu moderní medicíny a doporučila nám exaktně synka převažovat.
Žena z toho byla upřímně zoufalá. Těšila se, že bude dítě vychovávat, ne že ho bude vážit. Rádoby vtipně jsem ji těšil, že to je přece skvělé, že nemusí odstřikovat a vážit mléko, že se od nás nechce, abychom v případě, že by dítě přibralo o gram víc, vyvolávali zvracení, vážili zvratky, a kdyby vážily víc, než kolik mělo dítě ztratit, abychom dokrmovali.
Manželka nebyla v dobrém rozmaru, jako asi žádná rodička, která právě přežila pobyt v porodnici, a neměla pochopení pro můj šibeniční humor. Tudíž jsem zvážněl a řekl jí, že mě ani nenapadne váhu kupovat. Co ví medicína o zdraví? Zaměřuje se na opravu nemocných. Ale naše dítě je, zaplať Pán Bůh, zdravé. Žádné vážení nebude a basta!
Věřím, že ta slečna doktorka nekáže vodu a sama nepije víno. Jistě si svoji stravu také váží. Kdykoliv obědvá v nemocniční jídelně, dožaduje se informací o nutriční hodnotě a gramáži jídla a doma si vede excelovou tabulku, kam pečlivě zaznamenává příjem stravy v kilojoulech, a několikrát denně se váží. A jistě si také nechává pravidelně odebírat krev, aby mohla stravou ovlivňovat všechny chemické hodnoty svého těla.
Nevylučuji, že u kosmonautů, vrcholových sportovců a modelek se něco takového opravdu dělá. A bude-li můj syn chtít být v dospělosti modelkou nebo kosmonautem, ať klidně stráví život pachtěním se kolem váhy. Ale dokud za něj odpovídám já, budeme se věnovat životu v jeho komplexnosti.
Jsem rád, že lékařská věda má tak zapálené nositelky. A já slečně doktorce přeji všechno nejlepší do dalšího života. Přeji jí, aby porodila na svém vlastním oddělení zdravé dítě a mohla na něj aplikovat všechny svoje zásady. A dokonce jí přeji, aby si ona i její dítě přesto udržely zdravý rozum.
Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštal
