Tatínek Emanuel (3): O bradavce Erika Rudého
Nejsem sociolog ani statistik, abych se mohl kvalifikovaně vyjadřovat k tomu, jak je rozšířený názor, že muž ztrácí svoji mužnost, když vykonává ženské práce. A takový muž, podle značně rozšířeného mínění, přece nemůže ženám imponovat.
Jak se o tom pěje v písni: „V jednym dumku, na zarubku…“, když se muž stará o děti, prádlo a další „ženské“ záležitosti, žena ho ani nemá ráda. Jakmile ovšem propije výplatu a ženu zbije, hned ho tato miluje. Zdá se, že za dřevních dob vůbec neexistovalo, aby se muž jakkoli podílel na domácích pracích, neřku-li na péči o děti. Je to pravda?
Žil byl Erik Rudý, jak praví stará sága. Padesát let po smrti sv.Václava, tedy roku 985, se plavil s 25 loďmi z Islandu do Grónska. Na palubách byly i ženy a děti. Byla to strastiplná plavba. Lodí doplulo jen 14. Mezi mnohými zemřela cestou i Erikova žena. Zanechala kojence. Kupodivu, žádná z žen v okolí tehdy nekojila. Tehdy se Erik pomodlil k bohům, byl to pohan, a rozřízl si bradavku. Nejprve tekla krev, ale potom mléko, kterým zasytil svého syna Leifa. Ten později jako první přezimoval v Americe.
Lékařská věda se neshoduje v názoru, zda to je, či není možné. Ale myslím si, že se to stalo. Básník zaznamenal podrobnost, kterou by si snad nevymyslel. Erikova posádka se vzbouřila: Jestliže náčelník kojí, pak je ženou a oni ženu poslouchat nebudou. Běda mužům, kterým žena vládne. Znáte to.Erik měl ovšem k ženě opravdu daleko. Jeho jméno by se spíše mělo překládat jako Brunátný než jako Rudý. Kdykoliv se rozzuřil, dostával zdravě cihlovou barvu. A dělo se to poměrně často. A když se rozzuřil, bylo dobré jít mu z cesty, protože se ve stavu citové excitace opakovaně dopouštěl vražd. Dnes by to bylo klasifikováno jako zabití v afektu.
Erik opustil Island jen proto, že byl kvůli posledním dvěma vraždám vyhlášen za psance. A přesvědčil několik stovek lidí, aby se vydali do neznáma s ním. Byl to tedy cholerik a rozený vůdce. Exemplární příklad alfa-samce nebo chcete-li „macha“. A přesto se odhodlal k tak zoufalému, bezprecedentnímu činu, aby se pokusil zachránit život svému dítěti. Se vzbouřenci pak naložil typickým způsobem. Nejhlasitější remcaly hodil přes palubu. Ostatní rádi uznali, že je celý muž.
Takže jaká poučení z toho plynou? Předně, že jen pravý muž, jistý si sám sebou a obdivem své manželky, si může dovolit přebalovat dítě a vařit mu kašičku. Nejistý slaboch se stydí. A za druhé, pokud zrovna neučíte dítě krást a týrat zvířata, je výchova věcí domluvy rodičů. A domluvit se lze na čemkoli. Kdyby si vás někdo kvůli nekonvenční výchově potomka dobíral, hoďte ho do moře.
Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala
