Tatínek Emanuel (29): Úvahy z písku

Nevím, jestli hřiště existovala již za c. a k., nebo je to prvorepubliková vymoženost. Jistě by to bylo lze vyzkoumat, ale nějak jsem se k tomu ještě nedostal. Netuším ani, jestli pískoviště navštěvují děti všech národů světa. Eskymáčci tedy asi ne, že. Ale státy kolem Sahary nebo kolem jiných písečných pouští, to by měly být země pískovištím přímo zaslíbené, i když kdo ví.

Máte-li zlomenou ruku, najednou zjistíte, že na každém kroku je někdo se sádrou. Než se nám narodil syn, ani jsem si nevšiml, kolik je všude dětských hřišť. A ještě moje městská část propadla v posledních dvou letech jakési budovatelské hřištní fobii.

Tentokrát jsem si dal tu práci, že jsem si vytiskl mapu okolí místa svého bydliště a do kružítka si nastavil v příslušném měřítku 1 : 500 m. Do kruhové výseče se mi vešlo neuvěřitelných 11 hřišť, 2 veřejná sportoviště, botanická zahrada, zoologická zahrada a budovaný plavecký areál s toboganem. Cožpak by mohlo být něco úžasnějšího?

Samozřejmě že mohlo. I když jistě zaplať Pánbů za to, co je… Všechna ta hřiště vznikla překotně během jednoho volebního období a všechna jsou podle jednoho kopyta sestavená z prefabrikovaných dílů, jako celé naše okolní sídliště.

Obešel jsem postupně všech jedenáct hřišť. Časem už jen z určité sběratelské vášně. Jen dvě jsou aspoň v detailech trochu odlišná. Obě jsou to hřiště starší, přestavovaná. Spíš práci provádějící dělník než architekt na nich „zapomněl“ několik předrevolučních atrakcí. Jistě nebudou podle norem Evropské unie, a tudíž třeba nebudou desetkrát bezpečnostně předimenzované, zato vzbuzují v dětech fantazii.

Ale hlavně jsou všechna ta hřiště důsledně orientovaná na jih. Od pozdního podzimu do časného jara, když na ně děti prakticky nechodí, je to jistě kvůli slunečnímu svitu opodstatněné. Ale v parných letních dnech je na nich vedro k zalknutí a železné části atrakcí se rozpálí tak, že na nich neudržím ruku. A nikde žádný strom, jakýkoliv náznak stínu. Takže v takových dnech se celé dětské osazenstvo sídliště soustředí na jedno lesní hřiště mezi stromy. Sice tam mají klíšťata nad dětmi vždy mnohonásobnou početní převahu, ale ten chládek…

Můj zesnulý otec o některých křižovatkách říkával, že je musel navrhovat člověk, který nevlastní ani auto, ani řidičský průkaz. Tak by mě taky docela zajímalo, zda architekti dětských hřišť a tvůrci dětských atrakcí mají děti. Hlavně ale že pískoviště je na každém hřišti. Nakonec nejde o všechna ta houpadla, prolézadla a natřásadla, ale o ostatní děti a jejich rodiče a o vzájemnou interakci mezi námi.

A upřímně: syn ještě si ještě nemůže poručit, kam by chtěl, protože neumí mluvit. Takže hřiště si vybírám já podle toho, jak je mi příjemně mezi okolními spolurodiči. Dokonce se mi i stalo, že se mě na hřišti cizí maminka zeptala, zda nepíšu pro Babyweb, že jsem jí povědomý z fotografie…

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala