Taková malá rekapitulace

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Zpětně vidím, co všechno bylo během druhého těhotenství jinak, než jsem si plánovala nebo představovala. Kolik svých předsevzetí jsem nedodržela. Co všechno se v našem životě změnilo. A je mi jasné, že se toho ještě mnoho změní a že spousta věcí bude probíhat úplně jinak, než jak si je teď představuju nebo plánuju. 🙂

Když se zamyslím nad tím, jaké vlastně bylo mé druhé těhotenství, musím sebekriticky přiznat, že mnohem „nezodpovědnější“ než to první. Nehlídala jsem si tak úzkostlivě stravování (dopřála jsem si občas např. zrající sýry, které mohou představovat určité riziko); prakticky vůbec jsem neužívala těhotenské vitamíny (sice jsem si koupila Femibion, ale v začátku mi po něm bylo nevolno a pak jsem dost zapomínala); bříško jsem skoro nemazala, a když už, tak jen dětským olejem Nivea – žádné speciální krémy proti striím. Na preventivní prohlídku k zubaři jsem se nějak nedostala (snad to stihnu do Vánoc – těch letošních 😀 ). Masáž hráze proběhla dvakrát. Čaj z maliníku jsem si uvařila všeho všudy asi pětkrát. Plánovala jsem si koupit balónek Aniball a v rámci přípravy k porodu poctivě cvičit. Ehm, tak to jsem nezvládla vůbec. Na radu svého gynekologa, že porodím v pohodě (řekl mi doslova „Vy jste takový rodící typ“) a že by to v mém případě viděl jako zbytečně utracené peníze, jsem se na to prostě vykašlala. No zkrátka, když to shrnu, byla jsem s tou přípravou k porodu pěkný lajdák! 🙂

NAPIŠTE JARCE DO DISKUZE

Ale na svou obranu musím říct, že jsem se po celou dobu cítila dobře (až tedy na tu epizodu ve 20. týdnu, kdy jsem si zkazila žaludek klobásou a skončila v noci na pohotovosti) a těhotenství si užívala. Ne tak jako poprvé, kdy jsem si užívala těšení se na miminko, hodně jsem se pozorovala a řešila každý centimetr na rostoucím bříšku. Teď podruhé to už nebylo takové to „programové“ těšení se. Spíše jsem tak proplouvala těhotenstvím a snažila se „programově“ věnovat Honzíkovi, dokud jsem máma jen s jedním dítětem. A taky mě hodně pohltila koupě a následná rekonstrukce bytu, a posléze i letní stěhování. Někdy jsem měla trochu výčitky, že se málo soustředím na miminko rostoucí v mém bříšku, ale pak jsem se zase utěšovala tím, že všechno, co dělám a cítím, prožívá se mnou a je toho součástí. Navázat spojení s Filípkem v bříšku se mi podařilo ve vodě – při aquahealingu. Měla jsem v bazénu neuvěřitelný a velmi silný emocionální zážitek, který nedovedu vysvětlit. Ale vlastně to není potřeba. Důležité je, co jsem tam prožila – ta zkušenost je nesdělitelná a nepopsatelná, ale krásně mi zapadá do všeho, co v poslední době dělám a jak se snažím přistupovat k našim dětem a mateřství vůbec.

Na druhé těhotenství budu už vždycky vzpomínat jinak – i díky tomu, že už mám dvouletého Honzíka, snažím se vědomě trávit čas hravě, přehodnotila jsem spoustu věcí a výchovných postupů a metod. Ne že bych četla každou dostupnou knížku o výchově a postupovala podle příruček. To opravdu ne. Jen dám mnohem víc na svou intuici. A že my Panny jsme spíše takové systematické, máme rády řád a jasné postupy, mnohdy jsme až úzkoprsé. 😀 Ale během těhotenství a hlavně pak péče o Honzíka jsem postupně dospěla k tomu, že nemusí vše mít řád, být logické a řídit se jasnými pravidly. Miminko Honzík putovalo z postýlky do naší postele, hodně se chovalo, bylo kojeno do 15 měsíců… A přitom jsem si myslela, že bude spát ve své postýlce a jakmile budeme mít dost místností, tak i ve svém pokojíčku, nebudu ho „rozmazlovat“ nošením na rukou nebo uspáváním u prsa a odstavím ho nejpozději v roce.

Filípek teď nenuceně pracuje na ještě větším rozvolňování hranic, které máme mnohdy jen my dospělí v hlavě a leckdy nejsou ani potřeba. Na otázku, jak dlouho např. plánuju kojit, tedy odpovídám: „Dokud to bude Filípkovi i mně vyhovovat“. Jednoduše to sobě ani jemu nijak neplánuju, nechám to prostě vyplynout. Astrologická Panna ve mně ovšem stále aspoň občas chce mít jasno a řád. A tak si pěkně do tabulky zaznamenávám naměřenou délku a hmotnost z každé kontroly u naší paní doktorky a pak oba kluky porovnávám. Filípek z toho srovnání vychází zatím s celkem dost jasnou převahou. V necelých šesti týdnech odpovídá Honzíkovým zhruba třem měsícům a k tomu má ještě asi půl kila navíc. Potvrzuje se tak, že jsme klukům správně vybrali jejich „erbovní“ zvířátka. Honzík byl první rok jako stažený králíček a první hračky, které jsme pro něj dostávali od rodiny, přátel a známých, byli shodou okolností samí plyšoví králíčci, i na oblečení nebo kojeneckých potřebách převažovaly motivy králíčků. První háčkovaná hračka od maminky tak byla jasná – králík. Filípek je spíše takový medvídek, někdy má výraz jako medvídě (podobně kulí očka), bručí jako medvídek, a tak není divu, že mu k Vánocům háčkuju medvídka. Jsem zvědavá, co mu řekne. 🙂

Mějte krásný, pohodový a usměvavý poslední před-adventní týden!
Jarka, králíček a medvídek 🙂