Tak i my jsme se dočkali štěstí

Z každé strany mi lékaři říkali, že šance na přirozené otěhotnění je nulová a nemá cenu na cokoliv čekat a něco zkoušet. No budiž, asi mají pravdu, řekla jsem si, když opravdu nic nepomáhalo. A tak mi obvodní gynekoložka v polovině srpna vypsala papíry, že podstoupíme tedy IVF. Ale na to mi dělala ještě cytologii, kde byly bohužel velké změny na čípku 🙁 a okamžitě objednání na onko a odložení IVF, než se vyřeší tento nález.

Tam mě objednali až na 22. 9., takže si dokážete představit to trnutí, co jsem měla. Konečně se dostavil ten den D. Plná obav jsem s přítelem dojela do Prahy k Apolináři, kde mě mají v péči celou dobu. Podstoupila jsem dvě biopsie s tím, že výsledky budou za 14 dní, tak ať přijedu. Po vyšetření mi bylo sděleno, že mám být v klidu a dva dny že budu lehce krvácet. Den po prodělaném vyšetření mi měla dorazit menstruace. Krvácení trvalo opravdu jen ty dva dny a třetí už jen lehké špinění. No ale měsíčky nikde, tak jsem si říkala, že to je jen zpoždění, což je u mě normální v rozmezí cca 5 dní a do toho to vyšetření. Jenže těch dní uběhlo dvakrát víc a mrcha nikde. Ani nevím jak, ale najednou jsem toto úterý stála v lékárně a kupovala testíky. Řekla jsem si, že si ho udělám až druhý den ráno, ale ten pocit byl silnější. Tak, že jsem papírek počůrala ještě to odpoledne s tím vědomím, že se tam nic neukáže jako vždy.

Nechala jsem ho položený a šla si postavit na čaj. Když jsem se za minutku podívala, byly tam ty dvě úžasné čárky. Nemohla jsem tomu naprosto uvěřit, rozbrečela jsem se štěstím a neskutečnou radostí. Nechtěla jsem to příteli říct, dokud nebudu mít jistotu od lékaře. Ale co čert nechtěl, já bulela a hltala pohledem ten test a najednou byl přítel doma a velkou rychlostí se objevil v koupelně, kde mě viděl. Nikdy nezapomenu na ten jeho vyděšený výraz, když mě viděl a myslel si, že se mi něco stalo, ale přitom se v slzách směju. Začal se ptát, proč brečím a směju se zároveň. Tak jsem vyndala ruku z poza zad a ukázala mu to.

Ten okamžitý výraz nezměrného štěstí, lásky, ale také toho, že tomu nemůže uvěřit v jeho obličeji nezapomenu nikdy. Ve středu ráno se mi testík potvrdil a ve čtvrtek 6. 10. jsme jeli do Prahy pro výsledky biopsií. Hrůzou jsem nemohla spát, jak jsem se bála, co se zjistí a kor teď, když se nějakým zázrakem podařilo mimi. Ale paní doktorka se usmívala, jen co jsem vlezla do dveří. Byla zjištěna jen mírná cervikální dysplázie, která se bude jen sledovat a ihned mě odeslala k mojí gyn. na ultrazvuk kvůli potvrzení těhotenství.

Cesta z Prahy do Litoměřic byla neskutečně dlouhá. 🙂 Paní doktorce jsem to oznámila a ta mi jen s údivem řekla, že to přece není možné a že tedy uděláme ultrazvuk. No a ten maličký puclíček tam opravdu je. 🙂 Jsme akorát 6+2 a zatím vše vypadá v pořádku. Okamžitě mi vypsala neschopenku a klidový režim, aby na úřadě přestali mít chuť mě honit někam do práce a zase 24. 10. jedeme na druhý ultrazvuk a tam by mělo být už znatelné srdíčko. Samozřejmě fotečku z prvního UZ mám, i když tam je jen maličká ťupka, ale každá maminka, co tak dlouho toužila po miminku, to jistě chápe, co ta ťupka pro nás znamená. 🙂

Podle paní doktorky bysme to měli stihnout ke konci května a podle těhotenské kalkulačky pěkně 1. 6. 2017, tak uvidíme. Zatím mě nic netrápí, jen šílené padání vlasů, trochu pupínky a šílené bolesti zad, které jsem měla už před tím, začínající návaly horka a potu a bolesti bříška přesně jako při menstruaci. Ale podle paní doktorky je to vše normální a patří to k začátku. Tak zobu listovku, magnesium a užívám si ten pocit, že už i ve mně začíná růst malý človíček, moje děťátko, na které se neskutečně těším a už teď ho milujeme víc než cokoli na světě!