Syndrom bílého pláště

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Začalo to ve čtvrtek kontrolním UZ vyšetřením v Motole. Tam mě pan doktor zbytečně vyděsil, když mi povídá, že miminko je o cca 3 týdny menší, než by mělo být, a že mě tedy pošle ještě na vyšetření na ambulanci, protože by to mohl být důvod k hospitalizaci a předčasnému ukončení těhotenství. Když jsem pak seděla před ambulancí a četla, co napsal do závěru své zprávy, trochu jsem se uklidnila, neboť zde stálo, že plod za 5 týdnů vyrostl o 4 týdny, a jak i on sám naznačil, pokud plod roste, těhotenství se neukončuje. To naštěstí následně potvrdila i paní doktorka, i když by mě prý stejně nejradši přijala co nejdříve, aby mě mohli sledovat tam 2x do týdne. Viděla, že se na to moc netvářím, a tak jsme to nakonec vyřešily kompromisem, že v pondělí půjdu na kontrolu ke svému gynekologovi a v pátek zase přijedu k nim a dle výsledku se domluvíme, jak dál. Čistě teoreticky je tedy možné, že už příští příspěvek budu psát z prostředí pražské motolské nemocnice, což bych ale opravdu velmi nerada.

Já vím, že se lékaři tímto postupem jistí, abych porodila tam, kde mám, což mi potvrdil i můj gynekolog, jehož jsem se ptala na názor. Ale na druhou stranu, když zapojím tzv. selský rozum, říká mi, že kromě velikosti plodu, který však stále roste a mimochodem už dlouho se ví, že má chybějící pupečníkovou cévu, díky čemuž je velký předpoklad menší porodní váhy, je vše v pořádku, žádné zdravotní problémy nemám, a že 2x týdně můžu na kontrolu chodit i u nás a pokud by se lékaři něco nezdálo, odešle mě do Motola. A navíc alespoň pro mě a tím pádem i pro naše mimi je rozhodně lepší být v klidu doma s manželem, než někde daleko sama v nemocnici a nervovat se tím, jak stihne dojet k porodu, protože 14 dní volna jen proto, aby v Praze čekal, až nastane ta chvíle CH, si zkrátka vzít nemůže a u porodu chce být a ani já už si nyní neumím představit, že by tam se mnou nebyl. No uvidíme, jak to dopadne. Pokud bude ale vše v pořádku i při páteční kontrole, budu se snažit paní doktorku přesvědčit a hospitalizaci odložit až na onen plánovaný termín týden před porodem, s tím už jsem se totiž smířila.

Zpět však k úvodnímu tématu článku, v Motole jsem tedy strávila celkem asi 3 hodiny, i když i s cestou tam a zpět to byl v podstatě celodenní výlet, a v pátek to pokračovalo návštěvou mé praktické lékařky k provedení preventivní těhotenské prohlídky. Tady jsem celkem strávila něco přes 2 hodiny, nejvíce však čekáním. Nejdřív u jedné lékařky, která mi natočila EKG a pak u své praktické, která mi připomněla, že s již minule zjištěným šelestem na srdci jsem se nenechala nikde dál vyšetřit a napsala mi tedy doporučení na UZ srdce. Další strašák! Člověk aby měl nervy ze železa! A jako kdybych těch ultrazvuků už neměla i tak dost. Chudák náš drobeček, jak říká s nadsázkou manžel, asi z něj bude netopýr. 🙂 Na UZ jsem se tedy šla objednat, ale měli volno až na konci listopadu, což už tedy vážně nedám. Takže pokračování v pondělí. 🙁

NAPIŠTE DENISE DO DISKUZE

To jsem šla ráno nejdříve na kontrolu na gynekologii, kde na mě sestřička zapomněla. Po skoro hodinovém čekání v čekárně, kdy si všechny nastávající maminky přišedše až po mně, brala dovnitř ke změření tlaku a případně natočení monitoru, jsem se jí musela připomenout, takže celkově jsem tu strávila skoro 2 hodiny. Všechno je však v pořádku, dle monitoru se malý má dobře, žádné kontrakce dělohy přítomny nejsou a dle vyšetření otevřená taky ještě vůbec nejsem, takže na svět se ještě nechystá. Musím tu k tomu poznamenat, že monitor se našemu drobečkovi vůbec nelíbil, skoro celou dobu kopal do místa, kde byla umístěna sonda ke sledování jeho srdeční aktivity. 🙂

Po kontrole jsem pak šla na své „bývalé“ pracoviště na odbornou konzultaci stran zjištěného šelestu na srdci. Náš pan doktor mě poslechl, a i když říkal, že to rozhodně nic není, pro můj větší klid mi ihned zajistil onen UZ srdce. Ten naštěstí žádný vážný problém taky neukázal, tohle je prý celkem normální, ale mám se pak po porodu časem stavit ke kontrole. Z nemocnice jsem tedy odjížděla kolem poledne už naprosto vyčerpaná.

V úterý mě čekala už jen návštěva zubaře, kde jsem ale taky strávila asi hodinu. Myslela jsem si, že stejně jako vždycky budu vyřízená během 5 minut, ale chyba lávky. Nejdříve jsem asi půl hodiny čekala v čekárně a pak se ukázalo, že jeden kaz se přece jen našel, a tak musel pryč.

Doufám, že už se nedivíte názvu dnešního článku. Já jsem ráda, že už to mám všechno za sebou, že je vše v rámci možností v pořádku a nechám se už jen překvapit, jak dopadne páteční kontrola v Motole.

Krásný a hlavně klidný týden Vám přeje ještě stále těhulka Denisa

Denisa právě prožila 37. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?