Štěstí je krásná věc!

KLUB TĚHULEK! KLÁRA V práci mám takový malý rituál. Každé pondělí se mrknu na internet na „těhotenskou kalkulačku“. Kdo by to neznal, nejedná se o nic víc než o to, že si zadáte do tabulky datum začátku své poslední menstruace a na to konto se dozvíte, v jakém týdnu těhotenství jste, co se děje s vaším tělem, jak roste miminko, kolik dní Vám zbývá do termínu porodu a tak podobně. Tohle pondělí mi kalkulačka prozradila, že jsem v týdnu dvacátém devátém. To tedy nebylo žádné překvapení, překvapení přišlo až ve chvíli, kdy jsem vypátrala, že už jsem druhým týdnem ve třetím, tedy posledním, trimestru!

Samozřejmě, není to informace nijak zvlášť důležitá, ale pro mě to zjištění určitý význam mělo. Bylo to takové příjemné zděšení. „Už?!? Jak to, že to najednou tak hrozně letí!“ Vzpomínala jsem na ty úplné začátky, kdy jsem se nemohla dočkat každé další prohlídky u doktora, abych se přesvědčila, že je miminko v pořádku. Dny se táhly a já vždycky myslela, že se té každoměsíční prohlídky u své gynekoložky snad nedočkám. Odpočítávala jsem dny do konce prvního trimestru, protože jsem věděla, že ten bývá vzhledem k samovolným potratům nejrizikovější. Pak jsem se zase nemohla dočkat dvacátého týdne, až mi na velkém ultrazvuku doktor potvrdí, že je miminko v pořádku a nenese si s sebou do života stejné postižení, jakým trpěla má sestřička, která žila jen pár hodin a pak zase odešla. No a nakonec jsem čekala, až o sobě Adinka konečně začne dávat vědět. A že si ta naše holčička dala na čas. Jsou to snad teprve dva týdny, co Adinka dělá v břiše několikrát za den takové prostocviky, že není pochyb o tom, že to zkrátka je ona a ne nějaké žaludeční obtíže. A konečně se dočkal i tatínek, který teď každý večer s napětím čeká, až mu Adinka o sobě dá vědět.

Jak postupně odcházely strachy a pochybnosti a já si začínala těhotenství čím dál víc užívat, tím jako by ten čas běžel rychleji. A poslední dva tři týdny je to teda už vážně fofr! Důkazem je ten ani nezaregistrovaný vstup do poslední třetiny. A já, ač se na Adinku už moc a moc těším, si zároveň říkám, ať to neutíká tak rychle, ať mám čas si pořádně užít to těhotenské bříško (tedy v mém případě spíše břicho), těšení se na miminko a rozmazlování od přítele!

Z výše napsaného je asi jasné, že teď zažívám spokojené období. A pravdou je, že je to ještě mnohem lepší. Spokojená jsem byla tak nějak po většinu svého dosavadního života. Ale teď? Teď jsem opravdu šťastná! A křivka „šťastnosti“ pořád stoupá. Momentálně jsem tak moc šťastná, že když jsem si to uvědomila, skoro mě to vyděsilo. Protože člověka hned napadne: „Tohle přeci nemůže mít dlouhého trvání! Musí to někdy skončit. A co potom?“

Tyhle pochmurné myšlenky jsem ale naštěstí dokázala rychle zahnat. A naopak, snažím se si teď každý den uvědomovat, jak se mám krásně. Protože nechci, aby až jednou přijde nějaký ten mrak, co zastíní slunce, abych si až zpětně uvědomila: „Aha, tak tehdy jsem byla šťastná.“ To se mi stávalo často, když jsem onemocněla. Až když jsem ležela v posteli s horečkou, uvědomila jsem si, jak mi vlastně bylo fajn, když jsem byla zdravá. A tuhle chybu už dělat nechci.

A radím Vám všem, dělejte to stejně! Když jste spokojení, račte si to uvědomit! Uvědoměním se ten pocit totiž minimálně zdvojnásobí. Jako by se zhmotnil. A až pak jednou přijdou dny méně veselé, Vy budete z téhle zhmotněné pozitivní energie moci čerpat!

PS. Aby někomu z té přemíry optimismu nebylo nedobře, tak závěrem přiznávám: Mám momentálně jeden „velký“ problém. Břicho. Mé velké těhotenské břicho. Brání mi v péči o mé nehty na nohou. Brání mi v depilaci mých lýtek. Brání mi v oholení třísel a míst tříslům blízkých. Přemýšlím, jak tenhle problém vyřešit. Nabízí se kosmetické studio. Ale to je celkem nákladná varianta. Takže asi zvítězí varianta přítel. Hold posuneme náš vztah zase o něco dál. Příště případně povyprávím. 🙂