Stěhovaví Pražáci

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Manžel celou situaci zachraňuje slovy, že když jsme vlastně v jednom těle dva, tak když se váha zprůměruje, tak jsme na tom hodně dobře. Anebo že váha byla pokažená… No, zlepší mi to náladu jen chvilkově, protože se vážně cítím jako velryba! Pro tento stav, který bude trvat snad kratší dobu než 5 týdnů do řádného termínu, už není jiného pojmenování.

Jak se snažím vyjadřovat v kladném slova smyslu a to ať už kvůli Martínkovi (tedy, ne mu říkat, co nesmí, ale obejít situaci a říkat, co smí, aby si příliš neosvojil „ne“) anebo kvůli sobě, abych si do života netahala negativní situace, tak přišel čas vybalit některé věci na stůl… za poslední týden jich bylo nějak mnoho. Asi je to z toho, že se snažím vyhýbat lékařům, nemocnicím a všem zdravotnickým místům jako čert kříži, tak jsem si to minulý týden vybrala.

Při příjezdu z dovolené mě začala bolet a otékat pravá noha, gynekoložka mě poslala domů s žádankou na vyšetření hluboké žilní trombózy. Nějak jsem tomu nepřikládala váhu, došla domů, ležela s bolestí v noze a mí muži šli na procházku. Když jsem náhodou popsala svůj stav své kamarádce, lékařce, hned mi volala, že mě gynekoložka měla poslat sanitkou do nemocnice a ne domů, že to není sranda! Ten den jsme tedy ještě dorazili do Vinohradské nemocnice na radiologii, kde mě přijímající zdravotní bratr čtvrt hodiny, slušně řečeno, káral za „nestandardní postup v žádosti o příjem na sono“. Podotýkám, čekárna prázdná, nikde ani noha… asi jsem je vyrušila od páteční večerní kávičky nebo vážně nevím. Závěrem byla hluboká žilní trombóza vyloučena, ale pan doktor říkal, že se mu nezdají nějaké dvě cévní větve, které jdou z povrchového žilního systému ve svalu soleus. Moc chytrá jsem z toho nebyla.

Další neduh, který jsem gynekoložce zmínila byla vyrážka, která se mi začala objevovat na dovolené. Myslela jsem si, že na mě skočily blechy, ale tím, že manžel ani Martínek poštípaní nebyli, tak bylo třeba hledat jinde. No, paní gynekoložka mi řekla, že je to kopřivka a že tomu nemám věnovat pozornost… Jak rychle udělala tento závěr, tak rychle jsem nažhavila internet a přišla si na vyrážku, která je spojena s horší funkcí jater a může být nebezpečná i pro plod… ani nechci dopisovat jak. Zkonzultováno s kamarádkou přes fotky a ano… Co dělat? No nevím… asi klid na lůžku a dieta.

Myslím, že s nižší průchodností cév může taky souviset můj kolísající tlak, je to jako na houpačce, a se špatnými játry možná i těch 5 kg nahoře za poslední měsíc. Tyhle skutečnosti mě dohnaly k přemýšlení nad tím, kde se schovává jaké psychosoma… Jediný vyvoditelný závěr byl, že se prostě strachuju o to, co bude s naším synem až začnu rodit.

V Praze máme kamarády, kteří by se jistě postarali, ale většinou jsou to mamky s malými dětmi anebo svobodné ambiciózní ženy a těžko někoho zatěžovat péčí o další dítě, zvláště pak, když porod se většinou rozjíždí v noci a prostě jsem si nedokázala představit, že bychom Martínka někam v noci přesouvali, jak by asi reagoval na to, že máma má co 3 minuty kontrakce a chceme ho nechat s někým cizím. Prostě jsme sbalili kufry a dočasně se přestěhovali na Moravu k mým rodičům. Martínek má krásný vztah s babi a s dědou. Rád si hraje se svými neteřemi, mazlí se s pejsky i s papouškem.

Tím, že spolu všichni dohromady trávíme spoustu kvalitního času, moje rodina ví, o čem Martínek mluví, co má rád a jak s ním jednat, aby vše bylo v pořádku. A já si prostě nemusím dělat hlavu, že by o něho bylo špatně postaráno. Aneb důvěra v lidi kolem sebe je pro matku v očekávání nade vše… i nad sůl. 🙂 Jediné, co mě nevábí na našem přesunu je myšlenka, že je manžel tak daleko a že třeba nestihne autem do Ostravy do porodu přijet. Nicméně, mně se po příjezdu na Moravu zlepšila vyrážka a noha už mě taky tak moc nebolí. Tlak mi sice stále kolísá, ale už to není takové divoké, jaké to bylo. Takže naše druhé dítě bude mít v rodném listu razítko ze Slezska. 🙂

Tereza právě prožívá 35. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?