Tam ale také oslava skončila. Pak jsem totiž šla ukládat a usnula u toho. Děti asi vycítily, že se děje něco převratného a ne ne zabrat. Dnes už na opakovanou oslavu nebyla nálada. Adamovi asi opět povyrůstají stoličky, protože celé dopoledne škemral (při škaredém počasí) o pohádku, odpoledne po spaní opět a jen se tak mezitím ploužil, jako tělo bez duše. Večer už se mi zdál i teplejší a tak dostal medicínku a teď naprosto neklidně spí…
Zorka jeho nálady trošku odráží, nebo přebírá, chcete-li. Buď jí také rostou zoubky (jasně, nějaký pořád roste), nebo jen chce být s bráškou solidární a občas v noci kňourne také. A povolení mělo asi blahodárný vliv i na moje spaní. Přestal mi ze dne na den tik v oku, spala jsem jako nemluvně a nabrala jsem zase chuť dívat se do nashromážděných časopisů pro inspiraci ohledně domů. Pevně věřím, že teď už vše půjde jako na drátkách a budeme se posunovat směrem k vysněnému cíli – vlastnímu bydlení.
Aby naše budoucí stehování proběhlo v klidu a pohodě, bez nutnosti stresovat se nástupem do práce, rozhodli jsme se prodloužit mi rodičovskou o 7 měsíců. Udělali jsme to co nejdříve, aby pád z nejvyšší částky nebyl tak dramatický. Přesto ale rozdíl musím nějak dorovnat, a tak jsem nakoupila materiál a pustila se do práce, protože v následujících měsících jsou rukodělné trhy a musím zkusit štěstí. Uvidíme, jak se podaří a poštěstí…
Díky tomu bojuji s únavou. Pracuji převážně v noci, když děti spí. Chodím spát pozdě a děti brzy vstávají. Většinou tak čtyřhodinový spánek v kuse se snažím dohnat odpoledne s nimi, ale protože už se ve spaní často neshodnou, znamená to třeba jen půlhodinkové odpočinutí. Četla jsem spoustu článků o tom, jak matky na mateřské a rodičovské začaly podnikat, měly na to pár hodin v noci, a jak rozjeli podnikání. Jestli to takhle ale půjde dál, dlouhodobě, tak já to tedy nedám. Utěšuji se vidinou prázdnin, kdy většina trhů má padla a začínají zase až v září, že budu mít víc času a klid udělat nějaké syslí zásoby. Únava ale asi nebude jen z nevyspání. I když se totiž vyspím, bývám unavená. Navíc k tomu se přidal poslední dobou tik ve víčku oka. Není viditelný, ale zlobí mě i několikrát denně. Lepší se to, když piju hodně nápojů s magnesiem a doplňuji i vápník. Už se nedivím, že pořád mám chuť na mák, protože myslím, že Kateřina psala, že je jeho zdrojem. Já bych se makových koláčů a jiných výrobků ujedla!!!
Koupila jsem ještě B – komplex a uvidím, zda se zase dám trošku dohromady. Chci být tenhle měsíc fit. Čekají nás první narozeninky naší dcerky a já se těším na vymýšlení dortu, přípravy, balení dárečků a na první stříhání a focení toho všeho. Už je šikovná ve svém přesouvání po zemi – prozatím stále jen ve vojenském plazení, ale vypilovaném k dokonalosti. Nespěchám na ni. Adam taky nebyl rychlík a dohnal to pak během měsíce. Chodil pár týdnů po svých prvních narozeninách. Holčička je zatím téměř jako přes kopírák. Je šikovnější v jiných věcech. Staví dávno kostky na sebe, hraje na maličkou kytarku a u toho se kroutí v tanečcích, baví ji hry, u kterých se zpívá a tak… v tom je jasně lepší, než byl v tomhle věku její bráška. Asi bude mít hudební sluch. U Adama si tím tedy ještě jistá nejsem. Ale sním o tom, že budou spolu nejen tancovat, ale i chodit do klavíru…
No, znáte ten vtip?: Chcete-li pobavit Boha, vyprávějte mu o svých plánech… 🙂 Jdu shánět pěkný dort. Asi vyhraje Krteček. Je to asi jediná postavička, u které je naprosto jasné, že ji miluje. Ještě má ráda Pingua, ale v létě dort se sněhem? To se mi nezdá. Chtěla bych barvičky. Hodně barviček…
Ať je vaše jaro plné barviček, Zuzana
