Štastné a veselé – asi jak u koho

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

V práci to opravdu bylo trošku hektické, asi jako všude. Lidé se snažili vše dokončit před koncem roku, protože v příštím týdnu už bude mít většina lidí dovolenou. Nikdo tedy nic nepodepíše, ani neschválí. 🙂

Pro mne to byl navíc kratší týden, protože jsem opět maličko lítala po doktorech. Tentokrát jsem navštívila v pondělí nefrologii, kde jsem se dozvěděla, že co se týče ledvin, je vše, v rámci možností, v pořádku, což byla opravdu moc dobrá zpráva. Příští návštěvu si mám naplánovat až po porodu. S paní doktorkou jsme se domluvily, že se objednám až za rok. Tato návštěva měla ještě jedno pozitivum. Od pondělí mě nějak bolelo bříško. Sice mi přišlo, že to vypadá, jako když mám namožené svaly, ale nějak jsem si nebyla jistá (přeci jen, jsem těhotná poprvé) a paní doktorka mě uklidnila. Při kontrolním UZ ledvin, který mi dělala, kontrolovala i močový měchýř, a koukla i na mimčo, takže bylo jasné, že je v pořádku a mé obavy jsou nejspíš zbytečné. To se vlastně potvrdilo i v dalších dnech, kdy bříško postupně přestávalo bolet, zaplať bůh. 🙂

V úterý ráno jsem musela k zubařce, protože mi vypadla dočasná plomba z jednoho zubu, který paní doktorka nestihla doléčit před těhotenstvím, a nyní je už jen třeba ho zrentgenovat. To však raději necháme až do doby, kdy se náš poklad narodí. Když to není nutné, raději nebudeme nic riskovat. Před Vánoci jsem ale nechtěla riskovat, že by se snad plomba mohla vydrolit celá a proto jsem raději paní doktorku navštívila. Myslím, že jsem udělala dobře, teď mám zase nějakou chvíli klid a pohodu. 🙂

Ve středu jsme měli s kolegy v práci firemní večírek, který se konal v jedné výborné pražské nejmenované restauraci, kde prostě zaplatíte nějakou sumu a pak jíte, co zmůžete. Musím říci, že jsem se na tuto akci moc těšila, protože v této restauraci dělají výborný grilovaný ananas, který prostě miluji. A musím říci, že jsem si opravdu ananas užila. 🙂 Měla jsem celkem tři porce a opět mě nezklamal. 🙂 I jiná jídla byla samozřejmě úžasná, spousta hovězího masa, kachní prsa a výborný grilovaný sýr. Také mezi předkrmy byla spousta lahůdek, jako výborný a lehký bramborový salát nebo okurka s krevetkou a dresinkem. Po návštěvě této restaurace se většina osazenstva přemístila do koktejlového klubu, kam jsem už já jít nechtěla, protože jsem od kolegyně věděla, že je tam zakouříno a takové prostředí v této době opravdu moc nemusím. Navíc na mne doma čekalo další balení dárků, které jsem začala již v úterý večer, kdy byl manžel také na jedné vánoční akci, a bylo potřeba dílo dokončit. 🙂

V pátek jsme již vyrazili na Mělník k babičkám, kde jsme chtěli strávit klidné a pohodové Vánoce jako každý rok. A začátek vypadal vážně dobře, ale pak se to trošku zkomplikovalo.

Naše přípravy na Vánoce začali společným obědem. Po něm následovalo tvoření vánoček, zdobení stromečku, které jako vždy zvládli kluci za dohledu prababičky a malý úklid. Stromek se jim vážně moc povedl, manžel jako již v posledních letech pokaždé, koupil opravdu krásnou jedličku. Večer jsme začali dělat bramborový salát, který byl také moc povedený. No a tady naše letošní trampoty začínají nabírat pomaličku spád. Již minulý víkend si manžel stěžoval na bolest zubu, která se do pondělí velmi vystupňovala a vyústila v zánět okostice, který léčil Brufeny na lačný žaludek a večerní návštěvu zubařky, která naštěstí pomohla. Od tohoto okamžiku měl manžel lehké trable se žaludkem, které se však daly ustát. V pátek si pro jistotu zašel ještě do lékárny, aby zakoupil něco na zklidnění a pan lékárník mu opravdu doporučil dva léky s tím, že jeden je na podrážděnou slinivku a pokud zabere, měl by manžel navštívit po svátcích lékaře.

Manželovi začalo být v noci z 23. na 24. 12.2016 hodně špatně, často cestoval na toaletu a ve dvě v noci mne tím vzbudil tak, že jsem již nedovedla usnout. Ve čtyři jsem se o muže začala vážně bát a zkusila, zda by nebylo lepší navštívit lékaře. On k mému překvapení souhlasil, což znamenalo, že mu opravdu není dobře. Jen se bál, zda je to pro mne vhodné a zda ho raději nemá odvést jeho matka, nebo si nemá raději zavolat sanitku. Bylo to od něj moc hezké, ale já chtěla jet s ním, abych věděla, co se děje. Dostatečný přísun informací, má pro mne větší uklidňující účinek.

V čekárně na pohotovosti z muže vypadlo, že se bojí, aby neměl zánět slinivky. Naštěstí jsem v té chvíli neměla ani ponětí, co by to znamenalo. To až když byl manžel v ordinaci, tak jsem si to vygooglila, ale stále se snažila nepodléhat a věřila, že vše bude v pořádku. Naštěstí bylo. Manžel dostal zklidňující injekci, odebrali mu pár vzorků na testy, udělali mu RTG a UZ a poslali domů s tím, že slinivka je OK a vypadá to spíš na trable se žaludkem, takže letos žádné obžerství o Vánocích, ale hezky čaj a rohlík. Odpoledne jsme měli přijít na kontrolu.

Největší bolest, kterou cítil na prsou, po injekci naštěstí ustoupila, takže jsme mohli jít zase spát a vypadalo to, že tentokrát i opravdu usneme. Ráno manžel opět navštívil toaletu a tentokrát se opravdu cele vyčistil a konečně se mu ulevilo. Nakonec jsme půlku Štědrého dne prospali. 🙂 Ale bylo to nutné. Naštěstí nás babičky nechaly, odpoledne jsme již pouze pomáhali s obalením kapra a přípravou slavnostní tabule. Manžel odpoledne zajel zpět do nemocnice, kde mu předali výsledky vyšetření a doporučili dostatek tekutin a max. suchý rohlík. No, myslím, že to mu ani nemuseli říkat. 🙂 Večer mu bylo už trošku lépe, takže si k večeři dal černý čaj a koukal na nás ostatní. Bylo mi ho moc líto, protože vím, jak miluje bramborový salát. Naštěstí mu stále nebylo úplně dobře, i když už to bylo lepší, a tak na jídlo vlastně ani neměl chuť. Vhledem k tomu, že mu bylo již lépe, začali jsme si z něj dělat i srandu. Například, že může být rád, protože jistě na Vánoce letos moc nepřibere. 🙂

Večer byl naštěstí i tak příjemný, pěkně jsme si povídali, a do rozdávání dárků jsme se ani moc nehrnuli. Nakonec však babička přeci jen Kubovi zavelela a ten nás začal obdarovávat dárky, které pod stromečkem byly. 🙂 Musím zkonstatovat, že letos jsem byla opět moc hodná. Dostala jsem spoustu krásných dárků, které mi udělali radost. Také mne moc potěšilo, že jsem udělala radost mému muži, obzvlášť jedním dárkem, whisky. A také dárek pro mou tchyni od její maminky (s kterým jsem pomáhala) měl nakonec velký úspěch, což mne opravdu moc potěšilo, protože se líbil jim oběma. 🙂

Dalo by se říci, že při té smůle mého muže, ty Vánoce vlastně nakonec dopadly docela dobře. 🙂 Jsem za to opravdu moc ráda, bohužel to ještě asi není úplný konec. Já však dnes již končím a další peripetie a vánoční návštěvy si nechám na příště, aby bylo zase co vyprávět. 🙂

Mějte se krásně

Ivča právě prožívá 20. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?