Spánek je pro sraby

Začínám pomalu chápat tvrzení maminek s více dětmi, že mateřská, potažmo rodičovská dovolená s jedním dítětem je opravdu dovolená. Protože při představě, že v uplynulém týdnu mám ještě na starosti malé miminko, propadám lehké panice. Náš synek Max byl vždycky dobrý spáč, už od miminka. I přes den si dodnes hezky v kuse déle pospí. Bohužel vše se trochu začalo kazit s příchodem prvních zoubků a živějších snů.

Dnes jsme ve stavu, kdy týden pohodového spánku střídá týden co hodinového buzení a volání maminky. Většinou se to dá, Maxovo denní spaní plně využívám i k odpočinku pro sebe, takže to jde. Samozřejmě od doby, co jsem těhotná a už to pomalu není jen na papíře, ale je to už pěkně vidět, je má potřeba spánku vyšší. Oproti předchozímu těhotenství musím říct, že jsem ze všeho více unavená. Přitom mi tedy nepřijde, že bych byla více aktivní, než-li předtím. Ale jak se říká, každé těhotenství je jiné a možná souvisí jedno s druhým. Nicméně tento týden byl týdnem nespacím.

Ten vypadá zhruba tak, že dítě se nám tak od jedenácti co chvíli budí, nejpozději v jednu se vzbudí úplně a nejde spát dříve, než za dvě hodiny od probuzení. Já také pak neusnu hned, dost se převaluji, protože díky více se klenoucímu bříšku se mi hůř usíná, respektive déle mi trvá než se uvelebím. Znáte to, bříško už je venku, ale není tak veliké, aby se při spaní na boku pohodlně celé opřelo o matraci, ale je trochu ve výšce a táhne to ke straně, což je velmi nepohodlné. Člověk se tedy pootočí trochu víc na břicho, ale zase ne moc, protože spaní na břiše jako takové už nepřichází v úvahu.

Takže tak po půl hodině až hodině hledání vhodné pozice konečně usnu. No a když je tenhle běžný špatný týden, tak je alespoň výhoda, že synátor spí třeba do osmi, devíti (běžně se budí mezi šestou a sedmou) a člověk má možnost to trochu dohnat. Tentokrát ne, bohužel. Max se budil jako normálně úplně v pohodě a odpočatý. Suma sumárum, celý pracovní týden jestli jsem každou noc napsala tak čtyři hodiny, bylo to dost. A ne vždy to samozřejmě byly čtyři hodiny v kuse, sem tam se i v průběhu tohoto spaní zatoulá dudlík nebo se zdá něco ošklivého.

Snažila jsem se co šlo dohnat během synova denního spánku, nebo když se manžel vrátil z práce. Vůbec nebýt jeho, je ze mě už úplná zombie. Pomáhá mi jak může, mladého si bere po příchodu domů na starost, večer ho nakrmí i uspí, o víkendech nechá jedno ráno spát mně a o dítě se postará dokud se nevyspím. Jediné, co nechci je, aby k němu vstával takhle v noci, protože potřebuje být fit do práce. On to spaní nemá přes den kde dohnat, já ano.

Nastal pátek večer a přede mnou byla moje vytoužená spací sobota. Manžela jsem připravovala na krušnou noc. A ještě jsem si dělala legraci, jak by bylo vtipné, kdyby si to Max najednou rozmyslel a řekl si, že tatínka nebude trápit, tak jako v týdnu maminku. No a co myslíte, že následovalo?! Maxík spal pěkně celou noc do osmi do rána, aby byl tatínek pěkně vyspalej do růžova! Ani mně se téměř na mou spací sobotu nechtělo dál spát! Jak naschvál! Celé by to asi ještě šlo, nebýt právě více unavená a nechovat po nocích toho našeho 15ti kilového klacka, když vy už máte bříško. A představa, že se mi do něčeho takového budí ještě druhé menší dítě je opravdu děsivá.

Však maminka mi říkala, že s dětmi se už nikdy tak dobře nevyspala, jako dřív. Konečně začínám chápat proč. Trochu se bojím, že jakmile se nám druhé dítě narodí, Max od něj/ní schytá pár pohlavků. Protože to není samozřejmě jen o nočním buzení, je to i kopání nožkama na přebalovacím pultu, kdy se mládě občas trefí tam kam nemá nebo nečekané hupnutí, když vedle sebe sedíte a dítě se rozhodne, že se chce mazlit. A mazlete se s tankem. Samozřejmě se snažíme mu vysvětlovat, že to dělat nemá a proč, ale ne vždy se zadaří a ne vždy si to od jednoho incidentu k druhému pamatuje.

Ale abych si celou dobu jen nestěžovala. Musím říct, že miluju druhý trimestr. Když netrpím spánkovou deprivací, jen mi fakt fajn. Mám normální chuť k jídlu, žádné extrémy a až na drobnou únavu stíhám řešit doma vše, co je potřeba. Váhový příbytek je myslím v normě, dnes mám nahoře zhruba 3 kila. Krom kalhot, které mám z důvodu pohodlí už dávno těhotenské, mi je zatím i všechno oblečení, o zvýšené sexuální chuti je snad zbytečné se rozepisovat. Pohyby začínají být čím dál tím víc patrnější, ale stále to ještě není ono. Prostě pohoda. Pokud by to bylo jen takhle, člověk by byl těhotnej klidně pořád.

Následující týden nás čeká kontrola a ultrazvuk u pana doktora, na který se vždy moc těším. Tak mi držte palce, ať mu tam neusnu v čekárně. Mějte se fajn a přeji dlouhý a ničím nerušený spánek, Linda.

Linda právě prožívá 18. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?