Slaměný otec ( díl 2. Muž versus Táta )

OTEC NA OCET Tak mi skypovala žena od móře. Ukázalo se, že i do Egypta už dorazily ty Internety, takže četla můj předchozí fejeton a nějak se jí nepozdávaly narážky na to, že snad maminka ( její ) létá na koštěti…

Tak mi skypovala žena od móře. Ukázalo se, že i do Egypta už dorazily ty Internety, takže četla můj předchozí fejeton a nějak se jí nepozdávaly narážky na to, že snad maminka ( její ) létá na koštěti. Odvětil jsem bezelstně, že to není z hlavy mé, nýbrž z hlávky našeho milovaného synka. No mám snad rozvracet jeho vnitřní fantazie, když co chvíli ukazuje na oblohu a nadšeně vykřikuje: „Baba, baba!“? Ovšemže ne! Když jí tam vidí poletovat on, budu s ním jako dobrý táta držet basu, to dá rozum.

Na druhém konci skypu bylo chvíli ticho a já musel obdivovat pokrok v přenosových technologiích, díky němuž jsem cítil výbuch supernovy ještě dlouho předtím, než fyzicky přišel. Nejsem si úplně jistý, co přesně žena říkala, ale alespoň jsem zjistil, že i po pěti letech soužití jsou stále slovenské fráze, které neznám. Nu což. Maminka ( pro změnu moje ), která shodou okolností na koštěti poletuje naprosto běžně ( …i když je pravda, že poté, co jí primář změnil léky se to výrazně zlepšilo ), říkává, že dokud je ve vztahu napětí, je v něm i láska. Osobně si myslím, že tohle moudro vymyslel někdo, kdo si – narozdíl ode mne – nevzal slovenku. Jinak by věděl, že už jenom to bohatě stačí ku tvorbě TAKOVÉHO napětí, že obden od vrat vyháníte lobbisty z ČEZu. Mě ale každopádně tahle příhoda přivedla na úvahu úplně jinou – a sice, že je někdy těžké být zároveň dobrým mužem své ženě a dobrým tátou synkovi. Asi se budu muset smířit s tím, že se mnou holt čas od času nebude vždy jeden z nich mluvit 🙂