Sbohem 2016

Pět dní před Štědrým dnem jsem Martínkovi řekla, že k nám přijde Ježíšek a že mu asi přinese džíp. Tak to se hned naučil celou větu: „Ježíšek přinese džíp.“ Myslím, že zatím to ještě plně neprožil, ale princip pochopil, protože hned po pár dnech, kdy pustil džíp z ruky začal říkat: „Ježíšek přinese autobus.“ 🙂 Chudák, ještě neví, že si bude muset 360 dní počkat! 🙂

Štědrý den jsme prožili doma a zbytek svátečních dnů u tchyně, která nás zásobovala samými dobrotami, takže není divu, že naše šestitýdenní miminko i přes střevní virus ve třetím týdnu svého života nabralo na nynějších 5,5 kg. Je to náš cvalíček.

V současnosti puntíkatý cvalíček. Na prohlídce mi paní doktorka řekla, že bych měla vypozorovat z čeho je puntíkatý, že to vypadá na nějakou alergii. Samozřejmě, že mě Mikulášova vyrážka trápí a chtěla bych, aby měl hladkou tvářičku, ale v momentě, kdy jsem slyšela, že bych měla vynechat čokoládu a ořechy (tedy asi všechny druhy cukroví kromě lineckého), tak jsem se začala bát více sama o sebe než o Mikuláše. Při představě, že vynechám svou pravidelnou dávku čokolády, se mi rozklepaly ruce a začala jsem mít abstinenční příznaky. Takže budu asi jenom zachovávat klid a čekat, až to přejde… Tak a ne jinak se totiž léčí většina dětských neduhů… život má zběsilé tempo, ale my prostě počkáme. 🙂

Mikuláš je opravdu šikovné miminko. Všechno mu jde samo, nic ho netrápí, jediné, kdy se zlobí je, že ho necháme odstrčeného v postýlce, když chce být s námi u stolu nebo chce pozorovat Martínka, jak si hraje, ale tohle se dá rychle napravit. Tak jsme prostě pořád spolu. 🙂 V postýlce se už plazí dopředu a umí se i vytočit. Pase koně, krásně se směje, poslouchá, když si s ním povídáme, chce nám odpovídat a když se zhasne, tak Mikulášek zavře oči a jde spát. Prostě inteligentní miminko úžasně napojené na svou matku. Nechci se chválit, ale Martínka jsem si takhle neužila… zbytečně jsem zmatkovala a nebyla s mateřstvím smířená, ale teď to díky Bohu krásně jde. Teď mi tady manžel za zády zpívá a prožívá Because You Loved Me od Celine Dion a zní to jako meluzína, tak se nedokážu na nic soustředit a jenom se směju. 🙂

K dokonalosti mi chybí už jenom Martínkova pohoda. Možná, že cítí, že jsem se mu nevěnovala tak, jak se věnuju Mikuláškovi, možná, že proto tak žárlí. Manžel mi v tomhle hodně ulehčuje. Už jen to, že může přijít z práce v půl páté odpoledne, je neskutečná pomoc, to mají totiž ještě kluci čas jít ven nebo si hrát s vláčko dráhami. Čas nevrátím, tak se s tím nějak musíme naučit pracovat. (Teď se zase manžel dívá na nějaký dokument o sluneční soustavě a pořád tam opravuje fakta, která vypravěč hlásí, tak se ho ptám, proč si to nepřepne na program, u kterého může relaxovat a ne se rozčilovat.)

Do nového roku už mám své cíle, které bych chtěla plnit. Nicméně ten nejcílovatější cíl je, abychom jako čtyřčlenná rodina byli zdraví a spokojení. Já totiž mnohem šťastnější ve čtyřech jsem. Teď musíme jen vyladit Martínka. I když je to mnohdy na palici a velice často mám pocit, že kdybych měla v ruce zbraň, tak někdo přijde o život. Asi jsem měla Ježíškovi napsat o boxovací pytel.

Závěrem bych chtěla poděkovat Babywebu za skvělou příležitost obohatit svůj život o novou zkušenost a skvěle strávený čas ve fotoateliéru Fotopromě. Já jsem si psaní neskutečně užívala a doufám, že vy jste si zase užili čtení mých článků a že snad osvěžily váš čas při ranní kávě. 🙂

Přeji vám, všem mým čtenářům, abyste ve zdraví prožili rok plný krásných zážitků v objetí těch nejbližších a třeba zase někdy napočtenou. 🙂

S láskou

Tereza