Sárinko, už spíš 4 hodiny

MIMI LIVE! SARAH Ze Sarah je stále spící princezna, která ukazuje, jak silnou imunitu si zvládla vybudovat už v samotném bříšku. Její úsměvy mi pokaždé rozzáří každý den, i když se zrovna nedaří tak, jak by si člověk přál. O to víc je to krásnější, když pak vidím ty dvě malé lásky, jak se objímají a září štěstím i na dálku.

Tak teď se mi chce doopravdy brečet. To snad není možné, zní mi stále v hlavě a ještě pořád nemůžu uvěřit tomu, že se to opravdu stalo.

Je to fuč

Není tajemstvím, že článek pro vás píši vždy na poslední chvíli. Hlavně proto, aby informací pro vás bylo za ten týden co nejvíce, a také proto, že vždycky dělám věci spíše pod tlakem a když už opravdu musím, než abych si něco připravovala dopředu. No a teď klasicky nastal den D, kdy si tu večer sama sedím a ťukám do klávesnice. Jenže na mě přišla nějaká veliká únava a já u konce začala usínat snad po každé napsané větě. Musela jsem se probouzet, v očích jsem měla sirky. Ale přes všechnu snahu, jsem ale na chvíli asi usnula.

Pamatuji si tmu. Pak jak otevírám oči, koukám, že v televizi dávají už úplně něco jiného, než tam bylo „před chvilkou“ a zase tma. Po dalším záblesku dopisuji poslední řádky a své povídání směřuji ke konci. „Uffff“, oddychla jsem si. Mám napsáno a rychle do pelechu k ostatním. No jenže se mi mezitím povedlo ještě znova usnout, a to už si jen pamatuji nějaký obdélníček na monitoru, kde jsem si měla něco vybrat a matně si vybavuji, jak klikám na políčko: „Ne“. Následně mi to v hlavě začalo šrotovat a i přes vypnutou hlavu, mi pomalu docházelo, co se stalo. „Chcete uložit provedené změny? Ne. Jste si vědomi, že tímto krokem ztratíte neuložená data.“ Z vrnícího počítače se stalo ticho. Vypnula jsem si počítač. V tom jsem opět přemohla svá těžká víčka a jen mi v hlavě běželo: „Ne, ne, ne, prosím, ať tam ten článek je uložený, až to opět zapnu.“ Bohužel zde ani modlení nepomohlo. Našla jsem pouze prázdnou stránku.

Takže já vás dneska vítám již podruhé u našeho dalšího setkání a budu doufat, že z padajících víček a potřebě mačkat něco, když zrovna plně nevnímám, jsem vyléčená. A teď si tedy musím rychle vzpomenout, co jsem vám to chtěla dneska napsat.

Je vše v pořádku?

Pamatuji si, že jsem se vám chtěla vypovídat, ze svých divných pocitů. Překvapilo mě, jak u druhého miminka jsem daleko více vystrašená a stále si kladu otázky a stále něco zkoumám. Je to asi dáno zejména tím, že u Laurinky jsem ani nevěděla, že se něco takového řeší. Například dudlík. Nikdy jsem neřešila, že by mohl být nevhodný. Laura milovala jak dudel, tak prso. V okolí jsem měla několik maminek, co kojily do samoodstavu, a přitom jejich děti měly dudlík. Že by to mohl být problém, jsem zjistila až kolem Lolina půlroku, do té doby jsem si to nepřipouštěla.

U Sárinky už to cítím jinak. Pořád si nemyslím, že dudlík má tak obrovsky špatný vliv na kojení, avšak kolikrát se přistihnu, že přemýšlím, jestli je dobře přisátá, zda jí mlíčko stačí a zda saje dobře a jestli náhodou ten dudlík…

Najednou jsem se ocitla v té obrovské bublině, kde se stále jen řeší a diskutuje a odpovídá. A mě to samozřejmě vtáhlo dovnitř. Každou chvíli někde čtu, jak jsou miminka nemocná, co všechno je může postihnout a jaké jsou příznaky. A já sama se přistihuji, jak Sárinku pozoruji a říkám si, zda je takhle všechno v pořádku. Poslední dobou mi přijde, že se hodně klepe. Vím, že to miminka dělávají, ale u ní mi to někdy přijde opravdu až moc. Občas se ale zarazím sama nad sebou a říkám si, jestli to opravdu neřeším až moc, a snažím se trochu oprostit od těch všech nemocí a ošklivých věcí. Každopádně si stále denně opakuji, jaký je opravdu zázrak mít zdravé děti. Tolik mé pochmurnější myšlenkové pochody a teď už konečně k naší tříměsíční kontrole.

Čtěte také:

Návštěvy lékařů

Paní doktorka Sarah velmi pochválila, že krásně prospívá a vypadá moc dobře. Na váze už ji chybí jen něco málo, aby pokořila šestikilovou hranici, a měří 61,5 cm. K jejímu klepání se paní doktorka vyjádřila tak, že to může být proto, že je více aktivní. Už se totiž přetáčí, svět kolem ji hodně zajímá a to s tím může souviset. Nicméně očkování nám pro jistotu ještě o měsíc odložila. Ten den jsme stihli absolvovat ještě další paní doktorku a tentokrát vyšetření Lauřiných očí.

Bohužel to vypadá na to, že bude nosit brejličky. Když mi to doktorka řekla, zůstala jsem stát jako opařená. V tu chvíli to prostě nečekáte a přiznám se, že jsem měla i slzy v očích. Ano, vím, že je ještě hodně času a dá se hodně zachránit, když se na vadu přijde v takhle brzkém věku, ale i tak. Je to prostě takový ten pocit, že bude muset mít něco navíc, další starost navíc a hlavně pro ni to bude něco naprosto nového a neznámého. Tak uvidíme, jak se s tím popere. Ještě nás čeká jedno vyšetření, kde se všechno rozhodne. Laurince ujížděly oči už jako miminku. Sarah se trochu rozjížděly v porodnici, ale po pár dnech se to srovnalo. Tak uvidíme, zda i Sarah bude mít jednou brýle nebo se „pomamí“ a bude mít oči jako ostříž.

Ruka noha ústa

Minule jsem asi zakřikla to, že nejsme nemocní. Měli jsme náročný horečkový víkend. Dva dny se Laura potýkala s velmi vysokými teplotami – až skoro ke čtyřicítce. Byl víkend, takže jsme k paní doktorce utíkaly hned v pondělí. Mezitím se stihla ještě ošklivě osypat na zadečku a současně i na ruce. Tak mě napadlo, že by to mohla být nemoc ruka, noha, ústa.

Výjimečně jsem o radu požádala strýčka Googla. Jinak v tomhle je teda přeborník můj manžel. Ten mi vždycky oznámí, že ho něco bolí a za půl hodiny přijde s tím, že už zjistil, co mu je, a ve většině případů se tváří moc ublíženě a přijde s tím, že asi umírá, protože mu to poradil „strejda internet“. Pokaždé se tím velmi pobavím.

Nicméně tentokrát jsem internet využila i já. A v pondělí nám tu nemoc paní doktorka potvrdila. Tak Lola vyfasovala dvě masti a minimálně týden má být v karanténě, protože se jedná o velmi infekční nemoc. Takže mám i trochu strach, aby to nechytla Sarah, jelikož Lola má potřebu ji stále pusinkovat a na dobrou noc ji dává pusinky klidně i čtyři. Budu doufat, že Sarah si vybudovala už silnou imunitu a společně s mateřským mlíčkem to všechno zvládneme bez újmy.

Spavé miminko

Sárinka je jinak stále velmi spavé miminko. Pořád trvá ten stav, kdy jde po probuzení do dvou hodin znova spát a spí pravidelně tři až čtyři hodiny a je na ní znát, když tento svůj dlouhý spánek nemá. Když ale spí kolem těch čtyř hodin, tak už mám tendence tam chodit a kontrolovat ji, zda je všechno v pořádku a že opravdu spinká už dlouho. Jakým překvapením je, když ji vždy najdu v klidu s otevřenou pusinkou oddechující a absolutně nevnímající nějaké hodiny. Odpoledne si pak ještě dá tak dvě hodinky u mě v šátku. Nechtěla jsem ji dávat už do kočárku, jelikož mi to je nepříjemné, když je tma. Takže se tulíme a já mohu na svém srdci poslouchat její klidný a tichý dech.

Celé nošení je mi stále obrovskou odměnou. Nejroztomilejší jsou pak okamžiky, kdy přijde i Laura, že chce taky do šátku. A pak se mi i ta veliká dvouletá holčička choulí na hrudi a je z ní opět to malé miminko, které se tak rádo chová. Je pro nás velmi důležité, aby holky věděly, že naši náruč mají stále otevřenou. Že je tu proto, že je vždy pevně obejme a ochrání.

Tak jsem u cíle. I když jste se v původním psaní měli dozvědět úplně něco jiného, než jste se opravdu dověděli, tak to nemění nic na tom, že se mi opět klíží oči, a pokud rychle nestisknu tlačítko uložit, tak by vše mohlo ještě do třetice být velmi zajímavé.

Mějte se všichni krásně a nezapomínejte věci neodkládat na poslední chvíli, ne vždycky se to vyplatí.

Bára a Sarah