Sarah a její nejúžasnější chůva

Z Laurinky se během jednoho dne stala holčička, která zvládá tolik věcí sama, že mám někdy potřebu ji stále pomáhat i přesto, že ona moji pomoc již odmítá. Hodně jsem se bála těch situací, kdy budu potřebovat někam odběhnout a Lola bude muset být se Sísou chvilku sama. Laura přeci ještě není ve věku, kdy by věděla a především chápala, jak může na malou sáhnout, aby jí neublížila. Ale mýlila jsem se. A přesvědčují mě o tom každý den.

Již nastalo několik situací, kdy jsem odběhla a nechala je samotné. Sárinka byla například v kolébce, nebo na zemi na dece, na velké posteli apod. Ze začátku mě napadaly ty černé scénáře, že se kolébka převrhne, že na ní na zemi šlápne apod.. Samozřejmě nenechávám je o samotě hodinu, ale někdy i ta sekunda je velmi dlouhá. Tuhle jsem ale opět plakala štěstím. Jsou to takové ty slzy, které přicházejí, když se děje něco krásného, nádherného a vy nemůžete věřit tomu, že se to děje právě vám.

Lola pomocnice

Třeba tato situace: Sára ležela v kolébce v obývacím pokoji a já rychle připravovala Lole snídani. Ale Sísa už byla netrpělivá a poplakávala. Já poprosila Lolu, aby šla za Sárinkou a pohladila ji, aby neplakala. Vysvětlila jsem jí, že je v pokoji sama, tak aby jí nebylo smutno. Okamžitě se sebrala, běžela přes celý dům a volala: „Síso, Síso, psst, psst“. Za chvíli bylo slyšet, jak je Sarah potichu, z toho jsem vydedukovala, že Lola ji opravdu pohladila. Ale nestačilo to, za chvilku jsem nespokojenou Sarah znovu slyšela. Takže jsem poprosila Lauru, zda by Sáře donesla dudlík, že je asi v ložnici na posteli. Hned pro něj doběhla a zamířila ke kolébce. Tuto scénu už jsem si nenechala utéct a šla jsem se na ně jít podívat. To bylo tak dojemné! Musela jsem se posadit a štípnout se a ptala jsem se sama sebe, zda mám opravdu takové štěstí, že vidím, jak se milují, jak jim na sobě záleží, Jak ta Laura utíká, vyhupne na stupínek a rychle dává Sárince dudlík, aby neplakala a ještě ji u toho hladí a utěšuje.

Kouzelná je taky při jízdě v autě.  Holky sedí vzadu v sedačkách vedle sebe. Tuhle se Sárinka už trochu rozčilovala, když jsme přijížděli domu. A do toho Laura volala: „Síso, psst, tady. Síso tady“. Překládám si to jako: „Sárinko neplakej, už jsme doma.“

V plno věcech mi Lola hodně pomáhá. Ví, kde jsou uklizené různé věcí, co má donést, jak ji přikrýt. Nenapadlo by ji nějak mačkat nebo plácat.Ty krásné věci dělá automaticky a s láskou. Přemýšlela jsem nad tím, že jsem opravdu nečekala, že bude takhle šikovná, vnímavá. A myslím, že je to i hodně tím, že vnímá tu naší důvěru k ní. Cítí to, jak jí věříme s tím kontaktem se Sárou, a proto je tak šikovná. Teď jsem Sarah držela v klubíčku a neviděla ji do obličeje. Najednou přiběhla Lola a povídá: „Jeeeeee, kap kap.“, říkala jsem si, co se děje. Laura odběhla a ve chvíli stále ve dveřích s plínkou a utírala Sárince slinu. Vždycky nám holčičky připraví tak krásné okamžiky, u kterých se nedá nesmát.

Čtěte také:

• Sourozenci v jednom pokoji? Za určitých podmínek ano
• Jak si nevychovat počítačového maniaka. Příručka pro rodiče
• Když sourozenec žárlí

Násobená láska

Určitě si i pamatujete jeden z mých prvních poporodních příspěvků, kdy jsem hledala sama sebe a bylo mi moc líto Laury, že najednou jí občas říkám: „počkej, vydrž, teď ne.“ Že jí nyní nepatří veškerá naše pozornost. Já se s tím velmi těžko srovnávala, stále jsem hledala odpověď na otázky, jak to udělat, aby se ani jedna z nich necítila odstrčená. Dny po porodu byly pro mě opravdu velmi psychicky náročné. Dnes už vím, že to byly zbytečné obavy. Ty věci jsou tak automatické, tak jasné, že nepřimýšlíte nad tím, koho milujete víc, kdo by měl mít víc vaší pozornosti.

Dokonce se dostávám do stavů, kdy se přichytím, že naopak Sárinku musím nechat někde chvilku samotnou, než udělám snídani, nebo než doběhnu pro bačkory, oblečení apod. Ale ona to naštěstí takhle vůbec nevnímá. Vždycky trpělivě čeká, až zase uslyší hlas někoho z nás. Odměnou mi je pak její nádherný úsměv. Vždycky za ní hned přijdu a nemohu se vynadívat.

Já se trápím myšlenkami nad tím, že jsem ji zase na chvilku nechala samotnou, ale ona to tak vůbec nevnímá. Kouká, usmívá se a spokojeně a šťastně čeká, než u ní budeme zpět. Dneska už naprosto chápu, jak to funguje, že láska se opravdu násobí. Nedělí se. Jsem tak plná všeho toho něžného, krásného. Každou chvíli se usmívám a opakuji, jaké máme štěstí, když na nás denně září ta krásná, šťastná očička našich holčiček.

Když se narodila Lola, tak jsem si ze začátku absolutně nedovedla představit, mít druhé miminko. Dneska? Už jsem psala manželovi, kdy budeme mít třetí miminko! A přiznávám se, že nad tím opravdu přemýšlím a asi ani ten delší odstup od holek ani nevydržíme J.

Rychlík Sarah

Sarah je jinak nějaký rychlík. Krásně už pase koníčky. A snad každým dnem se přetočí na bříško. Jakmile ji položíme, tak se hned šponuje a snaží se překulit. Taková aktivita je pro mě velikou novinkou, protože Lola začala hlavičku pořádně držet až kolem pátého měsíce a celkově nikam moc nespěchala. Klasická pohodářka.

Na Sarah je vidět obrovská zvídavost a jak by nejraději dohnala svoji sestřičku. Jsem sama velmi zvědavá, kam to tímto tempem až dospěje. Absolvovali jsme kontrolu na kyčlích, a jak jsem psala minule, že jsem široké balení nedávala i když ho malá měla nařízené, tak verdikt pana primáře zněl, vše v pořádku. Nožičky krásné. Potěšilo mě to. Za dva měsíce nás čeká poslední kontrola, ale široké balení už nakázané nemáme.

Sarah také začalo období cumlání ručiček a občas by se s nimi pomalu udávila. No a také zjišťujeme, že jak byla Lola neslintající miminko, tak u Sísy budu asi muset nakoupit plno slintáčku. Slintá všude a všechno, a to jí  ještě nezačaly růst zoubky.

Jdu na chvíli z psaní přepnout do pracovního režimu, a pak si užít pár hodin spánku zhruba na dvaceti centimetrech. Jak já miluji společné spaní. J

Mějte se krásně

Bára