Samé radosti

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Naplánované práce mám už asi týden, stále však čekám, až bude hezké počasí. Fakt už mě ta zima-nezima dost nebaví a každým dnem vyhlížím jaro. Abych ho trochu přilákala, zlikvidovala jsem o víkendu zimní výzdobu v truhlíku za okny a před domem a vyměnila ji za jarní kytičky. Dneska v noci jsem se však o ně trochu bála, jelikož u nás klesla teplota až na skoro -4 °C. Ale vypadají, že přežily. O víkendu to ještě vylepším přidáním velikonočních dekorací. A to by bylo, aby už ani tohle nezabralo. 🙂 Opravdu se už nemůžu dočkat, až budu pokračovat ve zvelebování zahrádky.

O víkendu se mi dostal do ruky katalog z jednoho zahradnictví, a tak jsem v něm listovala a označovala všechny traviny, květiny, křoviny a stromky, které bych si pořídila, až jsem si pak uvědomila, že se to na naši pidi zahrádku nemůže všechno vejít. Ne že bych byla tak vášnivý zahrádkář, ale hnacím motorem pro mě je moje stále rychle ubíhající těhotenství. Chtěla bych, aby se náš malý narodil do krásného útulného prostředí, protože na zahrádce v létě budeme trávit určitě dost času. Samozřejmě je mi jasné, že malé miminko to okolí stejně nebude moc vnímat, ale jde spíš o můj pocit. A hlavně všechno souvisí se vším, takže pokud nějaké ovocné stromky a křoviny zasadíme už letos, je dost velká šance, že by už příští rok mohly urodit nějaké plody, na kterých si bude i náš mimísek moci pochutnat.

Jinak u nás vše probíhá v klidu a pohodě. Zjistila jsem, že v mém nynějším těhotenství jsem na miminko více napojena a více ho vnímám a snažím se rozluštit, co mi chce říct. Určitě je to dáno tím, že na to mám více času. Kromě běžných domácích činností nemám nic jiného na práci, takže si uvědomuji každé větší zavrtění a každý kopanec, který mi uštědří. Takto jsem třeba rozluštila, že zcela jistě nemá rád, když sedím na posteli s pokrčenýma nohama. Asi ho utlačují, i když mě nepřijde, že bych si jimi na bříško nějak tlačila.

Pak také když čtu v časopise nebo i na internetu nějaký článek o čemkoliv týkající se miminka, hnedka o sobě dá vědět, asi jako že s tím souhlasí, že je to pravda. I teď, když tu o něm takto píšu, se vrtí. Na druhou stranu se však bojí hlasů, které nezná, které neslýchá tak často. V pondělí u nás byla na návštěvě kamarádka a strašně moc chtěla cítit, jak se malý hýbe, jak kope. Mluvila na něj, zpívala mu, ale on se ne a ne za celý večer pohnout tak, aby to i navenek bylo citelné.

Stejně tak, když jsem byla včera na kafíčku zase s jinou kamarádkou, za celou dobu se ani nehnul. Vždycky dělá, jako že tam vůbec není. 🙂 Jo jo, je s ním legrace už teď. A co teprve, až vykoukne na svět…

Užívejte si legrace s dětmi také a za týden opět na napsanou.

Denisa

Denisa právě prožila 24. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?